Druhý pohled z 26.9.: Majetková elita jako vzor?

Vždy, ve všech společnostech a ve všech dobách je tomu tak, že nižší třídy svým životním stylem napodobují mocenskou a majetkovou elitu. Často neobratně, protože k tomu nemají dostatečné prostředky, ale snaží se. Kdysi jsem naivně doufal, že povzbuzováním „buranského“ sebevědomí nižších tříd se tomu dá čelit, ale tlak společenské struktury je příliš silný.

Otázka ovšem zní, kdo je tou napodobovanou aristokratickou vrstvou. Před pár lety to byla směs vysokých manažerů a mediálních celebrit. Ti opravdu nejbohatší lidé představovali početně příliš malou skupinu, aby mohli vyvinout a udržet vlastní životní styl. Svým oblékáním, hudebním vkusem, trávením volného času, jídelníčkem apod. tedy splývali s manažery. To je ten davoský styl.

Jenže časy se mění, mění se mocenské poměry a opravdoví boháči (bohatší než nejúspěšnější manažeři) předkládají vlastní styl. Ne snad, že by jich začalo být hodně, ale je mezi nimi dost lidí tak excentrických, že se přizpůsobovat prostě nebudou. A jsou hodně vidět.

Z toho nového boháčského životního stylu jsou zajímavé dva prvky:

• Hodně dětí. Nejvýraznější příklad Elona Muska s 14 dětmi, ale pět nebo šest dětí není výjimečné. Ty děti ovšem pocházejí z několika manželství po sobě. Tak to mají Bernard Arnauld (5 dětí), Robert Murdoch (6 dětí), tak to měl Berlusconi (5 dětí), David Rockefeller (6 dětí) a mnoho dalších.
• Druhý zajímavý prvek životního stylu spočívá v tom, že v rodinách těchto superboháčů nejsou chytrá zařízení. Jejich děti nemají osobní počítače, nemají chytré telefony, nepouštějí si pohádky na tabletech. Je to možná paradox, ale luxusní chytrý telefon je znakem chudinských tříd.

Zkrátka, někdy není napodobování majetkové elity tak úplně na škodu.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.