Druhý pohled z 27.2.: Kdo nám to vlastně požírá mozky

Vřele doporučuji článek (či krátkou esej?) Štěpána Čábelky o tom, jak používání umělé inteligence ničí naše mozky. Je to – dle mého – soudu skvěle napsáno (zde).

Až na povinnou poznámku o pravé a levé hemisféře. V tom se můj ctihodný kolega mýlí a k tomu se určitě ještě někdy v budoucnu společně vrátíme.

Celkově to perfektně zapadá do toho, co jsem se už stačil naučit z neurovědy. Vlastně jde o dlouhodobý problém, který umělá inteligence jenom prohloubila. Tím problémem je manažerské myšlení.

Jste manažer, máte přijmout rozhodnutí a jako první si uděláte pořádek, které informace k tomu rozhodnutí potřebujete.

• Když vám nějaká z těch informací chybí, pak roste riziko, že rozhodnete chybně.
• Když máte nějakou informaci navíc, pak vás to mate a navíc ztrácíte čas a energii studiem něčeho, co nepotřebujete.

Ve světě obrovské a nesmiřitelné konkurence, kde může vyhrát jenom jeden, je tedy důležité dozvědět se všechno potřebné a stejně důležité je nedozvídat se nic navíc. Vyhrává ten, kdo se dokáže nejlépe stát primitivní mašinou na efektivní rozhodování. Nemůžete se učit další věci jen kvůli budování životní moudrosti nebo kvůli růstu životnímu štěstí. Pokud si takový přepych dovolíte, budete nahrazeni.

Moudrostí a štěstím nemyslím bláboly o globální odpovědnosti nebo osobním růstu. Tenhle folklor je povinný pro udržení v manažerské kastě, se skutečným růstem to nemá nic společného.

Podstatné je, že pokud je společnost nastavena takhle a pokud je konkurence příliš ostrá, je to zničující – v první fázi pro okolní společnost, v druhé i pro samotného jedince. V posledních letech prožíváme destruktivnost neoliberální tržní koncepce, ale stejně zničující by mohla být i nějaká forma socialismu, kde se podobně tvrdým způsobem soutěžilo o to, kdo se nejvíce zalíbí revoluční radě.

Potřebujeme svět, kde člověk může klidně říct „já nepotřebuju být nejbohatší. Stačí mi být průměrně úspěšný a věnovat se spíš sám sobě, růstu vlastní moudrosti, přátelům, věcem, které mě baví.“ Tedy svět, kde vítěz nebere všechno. Ne kvůli životní pohodě, ale kvůli přežití.

ŠTĚPÁN ČÁBELKA: UŠETŘÍTE ČAS, ALE VÁŠ MOZEK SE ZAČNE MĚNIT