Druhý pohled z 27.4.: Limity demokracie

Hlavní problémem demokracie není to, že by většina prosazovala špatná rozhodnutí. Problém je v tom, že neustálá plná demokracie není možná. Každý den je zapotřebí provádět tisíce úkonů a přijímat tisíce rozhodnutí, bez kterých se chod země zastaví. Ta rozhodnutí realizuje nějaký byrokratický aparát a tomu aparátu musí někdo velet – král, diktátor, vláda, vojenská chunta, ústavní soud… nebo rozptýlená oligarchická struktura jak v našem případě.

Lidové masy do toho mohou čas od času vstoupit. Mohou vydat jednotlivý příkaz (třeba výsledkem referenda), mohou odstranit z funkce konkrétní osobu, ale tím jsou možnosti lidu vyčerpány.

I ten nejvíce demokratický politický režim je fakticky směsí demokracie a jiné formy vlády. Rozdíl je ale v tom:

• …jestli může lid vstupovat na scénu snadno nebo obtížně. Zda to musí být spojeno s násilím nebo jestli je to součástí přirozeného dění.
• …jestli vládne někdo, jehož pozice je závislá na tom, jestli se lidem bude žít dobře. Třeba diktátor, který se ve svých sporech s velmoži odvolává přímo k lidu a potřebuje tedy lidovou podporu.