Druhý pohled z 28.5.: Emoce nad fakta

Možná jste zaregistrovali, že mezinárodní klimatický panel OSN vyřadil nejkatastrofičtější scénář globálního oteplování. Nepřibližujeme se k němu navzdory tomu, že v Čína a Indie otevírají nové uhelné elektrárny jako na běžícím pásu.

Čtenář si snadno spočítá, že to, co nám předkládala média a na základě čeho byla přijímána všechna ta šílená opatření, ve skutečnosti vůbec nehrozilo. To by však nemělo zakrýt druhou otázku: Jak strašlivé by to bylo, kdyby to skutečně mohlo nastat?

Naplnění nejkritičtějšího scénáře by bylo natolik strašlivé, že byste to možná vůbec nepoznali. Alespoň já bych to nepoznal. Zemědělci by přešli na odrůdy obilí, které se dnes pěstují v Rakousku a severní Itálii, lesy v nížinách by byly převážně listnaté, zatímco smrkové porosty by se přesunuly do vyšších poloh, a sníh na sjezdovkách by byl vždy umělý. Martin Konvička to na semináři Jungmannova národní akademie popisoval poměrně podrobně. Včetně toho, že by z území Česká republika možná vymizely některé druhy hmyzu, objevily by se jiné a celkově by v krajině přibylo vlhkosti.

Všimněte si však, jak tato rétorická figura funguje. Je popsána poměrně banální skutečnost a jsou s ní spojeny vypjaté emoce, které by k ní samy o sobě patřit neměly a které historicky náležely například hladomorům či obrovským epidemiím. Takhle to funguje u desítek témat napříč politickým spektrem — a funguje to velmi efektivně. Nezáleží totiž na tom, o jakých skutečnostech mluvíme. Záleží na tom, jaké emoce vyvolávají. To je otázka médií i uniformity uvnitř společenských bublin. Když s něčím spojují určité emoce moji přátelé, nejspíš je dříve či později začnu spojovat i já.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.