Druhý pohled z 29.10.: Velká feminizace nebo velká byrokratizace?

Jednoznačně nejdiskutovanějším textem posledních týdnů je Velká feminizace od Helen Andrewsové. Americká novinářka tvrdí, že to, co je připisováno neomarxismu, extrémním formám politické korektnosti a psychologickým změnám, to vše, že je ve skutečnosti důsledkem feminizace organizací. Na úřadech, ve velkých redakcích, na univerzitách atd. převládly ženské kolektivy. No a ženské kolektivy se chovají jako ženské kolektivy. To znamená, že preferují konformitu, bezpečný pocit, povinné úsměvy a likvidace všeho, co by to mohlo narušovat. To je podstatnou té změny, která proběhla. Mnohem víc než ideologické změny.

Článek pochopitelně vzbudil spoustu reakcí na obou stranách. Nicméně už to, že mohl vyjít a že se k němu vyjadřují lidé z liberálního světa ve stylu „nesouhlasím s tím, ale je to zajímavé,“ to ukazuje, jak strašně moc se změnila situace proti době před dvěma lety.

Andrewsová má pravdu, že ženská davovost je úplně jiná než mužská. Pištící holky vytváří úplně jiný typ davu než hřmotní přiopilí agresivní chlapi nebo sevřeně pochodující vojenská jednotka.

Andrewsová má pravdu i tom, že ideologie nemají zdaleka takovou sílu, jaká je jim přikládána. Aby někde byla ideologie přijata, musí být v souladu s převládající povahou, zvyklostmi a mocenskými či ekonomickými zájmy té skupiny. Proto intelektuálové produkující ideologie tráví tolik času tím, že hledají lidi a skupiny, které budou mít o jejich produkty zájem. Podobně jako – to si ještě pamatuji ze své korporátní kariéry –  nejlepší obchodník není ten, kdo vychvaluje produkt, ale ten, kdo dokáže najít vhodného zákazníka. S ideologiemi je tomu podobně.

Andrewsová se ale mýlí v tom, že každý ženský kolektiv musí vypadat jako fakulta humanitních studií nebo redakce New York Times. Existují totiž protipříklady. Třeba v Izraeli, když nejvyšší soud nařídil brát ženy k bojovým jednotkám a začala vznikat ženská komanda, tak ani okrajově nemají vlastnosti ženského kolektivu. Psychologické studie ukazují kompletní převzetí mužského chování, včetně velmi vulgární mluvy a predátorské sexuality.

Ženy jsou především konformní. Nesnášenlivá politická korektnost jim jde hodně dobře, ale v první řadě jde o to, že se chovají přesně tak, jak se po nich chce. „Akademická prostředí ovládaná muži, ve kterých jsem působila, bývala stejně pasivně agresivní a konfliktně vyhýbavá jako mediální prostředí, kde převažují ženy, “ napsala k tomu ve svém komentáři Laura Kennedyová.

Mnohem smysluplnější vysvětlení tedy zní, že nejdřív se změnil typ organizací, odtud jiné požadavky na kolektivní chování a ženám se daří ty požadavky plnit lépe.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.