Druhý pohled z 3.4.: Kde vzít životní energii

„Musí přijít nějaký náraz, který opět vybudí životní energii (možná za cenu velkých obětí), anebo přijde populace, která tuto energii neztratila?“

To je povzdechnutí jednoho čtenáře, které je zároveň zajímavou otázkou.

Životní energie totiž nepadá z nebe, není důsledkem filosofických či náboženských úvah a už vůbec to není jako v hollywoodských filmech, kdy skleslý hrdina projde okamžikem poznání a plný nové energie jde zachránit svět.

Životní energii vybudí situace, kdy lidé mohou dělat něco, co jim dává smysl a odpovídá jejich schopnostem. Příliš silný tlak a příliš těžké úkoly vedou k tomu, že propadáme úzkostem a později rezignaci. Příliš malý tlak naopak vede k nudě, mysl těká a osobnost degraduje.

Některé z minulých generací to skutečně měly tak, že když lidé chtěli vést dobrý život a postarat se o sebe i o své blízké, museli se snažit, ale dalo se to zvládnout. Pro většinu populace to bylo těžké, ale ne přehnaně. To je přesně to, co podporuje osobní růst a dává lidem energii. Spíše než výsledkem vědomé péče o lidi to bylo dáno shodou okolností a působením anonymních mechanismů – a přesto to fungovalo.

Z tohoto pohledu je současná vlna depresí a rezignace dítětem rychle rostoucích rozdílů. Před jedněmi stojí úkoly neuspokojující, před druhými nedosažitelné. Toho mezi tím je příliš málo.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.