Druhý pohled z 3.4.: Lekce z logiky o Blízkém východě
Po delším čase jsem se dostal do sporu se svou umělou inteligencí. Požádal jsem ji, aby mi našla plný text včerejšího Trumpova projevu. Odmítla to s tím, že raději provede analýzu rozporů. Tak jsem si ho vybrouzdal sám a požádal ji o překlad. Odmítla ho přeložit a já si ho tedy přečetl v angličtině.
Zmiňuju to, protože narážíme na něco, co je typické pro každou válku v posledních letech, a sice dramatický rozdíl mezi situací na bojišti a mediálním obrazem. To vidíme na Ukrajině a to vidíme na Blízkém východě. Na Blízkém východě je to tím dramatičtější, že mainstream i alternativa provádí shodnou cenzuru (a chvílemi shodně lžou), takže dohledávání informací o skutečném dění je mnohem pracnější.
Z každého íránského zásahu je článek či video (a často jich je několik), plus je to doprovázeno záplavou záběrů vytvořených umělými inteligencemi. O druhé straně dostáváme pouze lakonická konstatování typu, že "pokračovaly vzdušné údery", což vyvolává optický dojem, že vítězné revoluční gardy provádějí drtivé údery, zatímco druhá strana jen formální nevýznamné aktivity.
