Druhý pohled z 3.5.: O elitách a davech

„Elity (židovské i nežidovské) nefungují jako propracovaná organizace, ale spíše jako dav, který se pohybuje spontánně, poháněn svými dravými instinkty. To je pro nás vlastně horší, protože neexistuje žádné supercentrum, které by bylo možné zničit, uzavřít nebo ovládnout. Elity jsou spíše jako roje včel, mraveniště nebo kolonie korálů a hub,“ píše se na webu counter-currents.

Pro moje čtenáře to není nic nového. Včetně poznatku, že to, co nazýváme davem, rojem či hejnem, může být nazýváno oligarchií a že proti oligarchii platí jediné – centralizovaná moc.

Co ale v případě, že i opozice je takovým davem? Jak může dopadnout konflikt dvou davů? No přece tak, že se začnou velice podobat jeden druhému. Začnou vznikat mezní skupiny a v krajních případech mohou tyto mezní skupiny dokonce převládnout (což by znamenalo splynutí obou davů).  Není náhodou, že opoziční dav je vyloženě fascinován postavičkami typu Pavla Novotného nebo Markéty Pekarové a že vládní dav je podobně fascinován lidmi, které hodnotí obdobně (ať už zaslouženě nebo nezaslouženě).

Logickým výsledkem takové interakce je opozice zaměřená na vyvolávání velice silných emocí, ovšem rezignovaná na skutečnou změnu.

Jak rozlišit formující se kontraelitu od opozičního hejna? Navrhuji jednoduché kritérium. Kontraelita obsahuje osobnosti schopné ostře se postavit i proti svým přívržencům, pokud je to zapotřebí. V davu zaznívá jen to, co chce dav slyšet.