Druhý pohled z 2.6.: Metamyšlení

Hodně se spekuluje o tom, co všechno bude umělá inteligence jednou umět a v čem nahradí živé lidi. Spekuluje se také o tom, jak poškodí mozky těch, kdo se tím počítačovým programem nechají nahradit. Mnohem méně se věnujeme tomu, jak se změní myšlení lidí, kteří dokážou využít její výhody. Jeden z mála zajímavých textů vyšel na webu univerzity v Berkeley (ano, ta příšerná fanaticky anticivilizační instituce provozuje i nějaká kvalitní pracoviště). Tvrdí, že přibude meta-myšlení. Lidé tedy budou nejen víc přemýšlet, ale především budou víc přemýšlet o způsobu vlastního přemýšlení. Budou se učit nové věci, ale budou se učit novým způsobům učení. Budou se rychleji zlepšovat, ale zároveň si budou osvojovat stále efektivnější způsoby sebezlepšování.

Dle mého soudu to dává perfektní smysl, protože je to přesně to, co bychom chtěli už dnes, ale na co zpravidla nemáme dost kapacity.

Naprosto klíčovou roli v tom hraje schopnost pozorovat sám sebe. Je to těžké, protože existují dva špatné a nebezpečné způsoby, jak k tomu přistupovat. A lidé, kteří nevěnují energii tomu, aby se to naučili správně, nejspíš k jednomu z těch dvou sklouznou. Buď o sobě přemýšlím depresivně — jak jsem strašný a jak nic nezvládnu (případně jak mi lidé kolem ubližují) — nebo si narcisistně užívám vlastní skvělost. Obojí je stejně špatné.

Ukazuje se totiž, že už jen to, že se na sebe pokouším dívat zvenčí, vede ke zlepšení. Jde o přechod od bezmyšlenkovitosti k uvědomování si střídání vlastních emocí a některých myšlenkových pochodů. Dalším velmi důležitým aspektem je oprostit takové pozorování od hodnocení a soustředit se spíš na hledání pravidelností. Naštvaný jsem pokaždé, když mi někdo opakovaně volá o radu a pak se ukáže, že ji vlastně nechtěl slyšet. Cítím se skvěle pokaždé, když se ráno probudím a v telefonu mám zprávu o zrušení schůzky, takže mám víc času na práci. Když se učím dopoledne, stačí mi přibližně polovina času oproti večeru. A tak dále.

Ukazuje se totiž, že už jen to, že se na sebe pokouším dívat zvenčí, vede ke zlepšení. Jde o přechod od bezmyšlenkovitosti k uvědomování si střídání vlastních emocí a některých myšlenkových pochodů. Dalším velmi důležitým aspektem je oprostit takové pozorování od hodnocení a soustředit se spíš na hledání pravidelností. Naštvaný jsem pokaždé, když mi někdo opakovaně volá o radu a pak se ukáže, že ji vlastně nechtěl slyšet. Cítím se skvěle pokaždé, když se ráno probudím a v telefonu mám zprávu o zrušení schůzky, takže mám víc času na práci. Když se učím dopoledne, stačí mi přibližně polovina času oproti večeru. A tak dále.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.