Druhý pohled z 30.1.: Hra na kontrarevoluci

Chování české liberální oligarchie se v posledních dnech obtížně analyzuje, protože splývají dva jevy:

• Převlékání kabátů po Trumpově vítězství
• Běžný cyklus, kdy se povolební ODS mění na předvolební ODS, povolební Lidovci se mění na předvolební Lidovce apod.

Nesmíme totiž zapomínat, že ideový rozdíl mezi předvolební a povolební stranou je stejně hluboký jako mezi vládou a opozicí. Před volbami je každý pro tradiční rodinu, pro spalovací motory, pro tvrdý postup vůči migraci apod. Před volbami jsou všichni konzervativní kontrarevolucionáři. Takže vlastně ani nevíme, jestli ten obrat souvisí s Trumpem, a tudíž nevíme, jak je dlouhodobý.

Stejně zajímavé je ale pozorovat chování opozice, která místy reaguje až hystericky. Jako by se bála, že se stane zbytečnou a jako by nedokázala nabídnout nic jiného než stejné slogany. Předvolební Macinka se neliší od předvolebního Fialy. Bude se povolební Macinka lišit od povolebního Fialy? Můj odhad je, že se lišit bude. Ale jak daleko bude schopen zajít?

Co třeba navrhnout naprosto konkrétní kroky? Třeba „V den, kdy převezmeme vládu, přestaneme od podniků vymáhat emisní povolenky a pokud nám to nařídí soud, budeme soudní rozhodnutí ignorovat“ nebo „prosadíme odebrání bankovní licence všem bankám, které budou úvěry podmiňovat společenskou odpovědností.“

To by byla skutečná konzervativní kontrarevoluce!

Revoluční situace nastane, až budou takové kroky bez problémů myslitelné. A vlastně není důležité, kdo je nakonec bude realizovat.