Články

Obnova zašlé slávy nebo politický cyklus?

Vítězství má mnoho otců, porážka je sirotek. A tak se zdá, že svět sestává výhradně z trumpovců. Kromě Alexe Sorose, kromě českého prezidenta a kromě českého velvyslance ve Washingtonu, který amerického prezidenta veřejně uráží. Měl bych vlastně být rád, že se konečně chováme jako nezávislá sebevědomá země, která si nic nedělá ze spojenců. Jenže je těžké se mi zavděčit. Uvítal bych spíš vypovězení okupační smlouvy s USA.

K tomu všeobecnému nadšení nemám co přidat. Upozorním nicméně na rozpor v trumpovském hnutí a trumpovském modelu. Nový prezident chce znovu obnovit slávu Ameriky. Chce vrátit vysokou životní úroveň a majetkovou střední třídu. Vidí dva zdroje bohatství:

  1. obnova amerického průmyslu.
  2. Velká část světa má Američanům platit. Buď za používání dolaru nebo prostě za to, že Američané mají možnost jim něco naúčtovat a oni nejsou schopni se bránit.

Na první pohled to může vypadat úžasně (z pohledu Ameriky), jenže je v tom rozpor. Vytváří se vrstva spjatá s průmyslovou výrobou a vrstva spjatá s drancováním. Různí lidé, různé zájmy, různé mentality. Jejich střet je otázkou času.

Vytváří se vrstva spjatá s průmyslovou výrobou a vrstva spjatá s drancováním. Různí lidé, různé zájmy, různé mentality.

Navíc můžeme očekávat, že svět drancování bude přitahovat lidi agresivnější a lidi s větší schopností manipulovat ostatními, zatímco svět produkce spíš lidi pracovité a lidi schopné řešit technické problémy. Střet takových dvou vrstev v západním světě nedávno proběhl a skončil rychlým a totálním vítězstvím bankéřů nad továrníky.

A ještě navíc můžeme očekávat, že drancování bude nabízet vyšší kapitálové výnosy než výroba.

Nevypadá to, že by si lidé v trumpovském hnutí tenhle problém uvědomovali. S výjimkou Steva Bannona, který se už před časem nechal slyšet, že „obětí americké dominance jsou americké pracující třídy.“ Přesně tak to je.

…Steva Bannona, který se už před časem nechal slyšet, že „obětí americké dominance jsou americké pracující třídy.“ Přesně tak to je.

Jako by se západní společnosti pohybovaly v cyklu.

Volnotržní síly způsobily ekonomickou a společenskou katastrofu třicátých let.

Západní společnosti se z toho dokázaly poučit a výsledkem byl západoevropský sociální stát a Rooseveltův New Deal. Připomínám, že nejde ani tak o sociální opatření, ale o mnohem produktivnější ekonomický model.

Do 80. let byla pohroma třicátých let zapomenuta a znovu se vrací nespoutané volné trhy. Privatizace a liberalizace, liberalizace a privatizace.

Výsledkem je opět hospodářská katastrofa i společenská katastrofa.

Přichází tedy trumpovský model aktivního státu a ochrany domácího průmyslu.

Jenže kolaps začátku 21. století bude časem zapomenut a opět se začnou ozývat tržní fanatici… Mimochodem, všimněte si, že tržní fanatiky nenajdete tam, kde je země rozbitá a je zapotřebí něco vybudovat, jako třeba po válkách. Až když je postaveno a vybudováno a rýsuje se možnost rozdělování bohaté kořisti, začíná se ozývat volání po tržních reformách.

Je z toho cesta ven?

Jeden myslel na “Obnova zašlé slávy nebo politický cyklus?

  • Doc. Ševčík New Deal na přednášce na VŠE označil za „americkou cestu k socialismu“.
    Ve stejnou dobu se podobná situace v Německu řešila zbrojením, výcvikem a budováním infrastruktury pro rychlejší přesun mechanizovaných jednotek. I to dnes volnotržníci nazývají socialismem.
    Nemůžu si pomoct, ale nějak si nedokážu hned položit rovnítko mezi státní zásahy a socialismus.

Napsat komentář