Druhý pohled z 30.3.: Málo viditelný konflikt

„Minulý konflikt mezi továrníky a dělnictvem byl nahrazen konfliktem mezi továrníky a bankéři,“ uzavřel jsem včerejší poznámku.

Mezi nimi že probíhá nějaký konflikt? Tady je důležité vyjasnit, co rozumíme výrazem konflikt. Ono totiž 19. století taky nebylo jen dobou stávek, demonstrací a střílení do dělníků, jak by člověk mohl usoudit z některých učebnic. Většinu času pracovali továrníci a dělníci společně ve stejných fabrikách, řešili záležitosti každodenního provozu, často měli docela slušné vztahy a dokonce i nějaké společné zájmy. Třeba zájem na úspěchu podniku, který jednomu patřil a druhý v něm pracoval.

Jenže to nemohlo změnit základní fakt, že jejich ekonomické zájmy mířily opačným směrem. A tento základní rozpor zájmů čas od času propukal ve spor a občas dokonce v krvavý konflikt. A kromě toho existovaly skupiny, které byly někde mezi (třeba inženýři), a občas se někomu podařilo přejít z jedné vrstvy do druhé. A existovali i továrníci, kteří četli Marxe (nebo ho dokonce podporovali), a existovali dělníci vzývající volný trh. Jedněch ani druhých ovšem nebylo mnoho.

Takhle nějak musíme vidět současný třídní konflikt mezi finančním a produktivním sektorem. Ti lidé mají normální kontakty, často kontakty přátelské, v každodenním obchodním životě se snaží spolupracovat, nicméně základní zájem míří opačným směrem. K průmyslové společnosti, nebo ke společnosti řízené finančním kapitálem. A čas od času se to promítá do politických sporů. Třeba do toho, že průmysl podporuje Trumpa a banky podporují Harrisovou.

Kontrolní otázky:

Vyvrací to něco, co jsem napsal dříve? I já jsem dlouho pokládal za samozřejmé, že bankéři dokážou podpořit optimální rozložení zdrojů a tím pomoci růstu efektivní průmyslové výroby. Na takových omylech je nejtěžší to, že jsou pokládány za úplně samozřejmé. Nenapadne vás je zpochybnit. Jakmile se na ně začnete dívat jako na jednu z teorií, která musí být testována, jsou mrtvé.

Jaká obecná teorie z toho vyplývá? Masivní prosperita bankovního a investičního odvětví je neslučitelná s úspěchem výrobních odvětví.

Jaká konkrétní prognóza z toho vyplývá? K obnově průmyslu dojde pouze v těch státech, které dokážou sešněrovat a zdanit bankovnictví, pojišťovnictví atd.