Druhý pohled z 30.3.: O správné míře složitosti
"Někteří lidé to mají nastavené tak, že je jejich mozek povzbuzuje, aby hledali komplikovaná vysvětlení. Mnohdy tak, že působí několik jevů zároveň, ty se mezi sebou složitě ovlivňují a část z toho je neměřitelná. V ideálním případě by výsledkem měla být struktura tak složitá, aby ji mozek ještě dokázal pochopit. Když tohle člověk zvládne, cítí určité uspokojení."
Takhle jsem to popsal před pár dny. Není ale i tohle zjednodušující? Samozřejmě, že je!
Kromě výše řečeného hraje roli, že všichni máme nechuť přepínat z rychlého, povrchního myšlení do pomalého, namáhavého analytického.
