Druhý pohled z 31.7.: Retro nefunguje

Když žijeme v úpadkové fázi vývoje, pak to znamená, že pamatujeme doby, kdyby byly poměry lepší. Nikoliv v nějakém nostalgickém smyslu (v každé změně můžeme najít negativní aspekt), ale některé věci jsou jasně, jednoznačně a měřitelně horší. O tom tady píšu dost často.

Tentokrát k tomu přidávám myšlenku Curtise Yarvina, který upozorňuje na častou společensko-politickou chybu. Když vzpomínáme na starší dobu, kdy věci byly lepší, máme někdy pocit, že ji můžeme vrátit tím, že se budeme chovat jako tehdy. Že můžeme vrátit devadesátá léta tím, že si budeme počínat jako v devadesátkách (někdo má ten ideál třeba v osmdesátkách a já pokládám za vrchol západní civilizace Západní Německo či Francii 70. let). Curtis Yarvin se zase domnívá (společně s Ivo Budilem), že nejlépe se v Americe vládlo za Delano Roosevelta. Tak nebo onak, žádná z těch dob se nevrátí ani tím, že se budeme oblékat jako tehdy ani že budeme napodobovat chování té doby. Stejně jako nevytvoříme středověk tím, že se navlékneme do brnění.

Každá doba je jedinečná. V každé době se vedou jiné spory. V každé proti sobě stojí jiní hráči. Nicméně těmi staršími časy se můžeme inspirovat. Podobně jako v nové konstrukci stroje se občas uplatní princip z něčeho historického.

Je dobré a důležité takhle posuzovat i politické programy a politické vize. Natolik řeší současný problém a nakolik je to jenom nostalgie.