Druhý pohled z 7.4.: O vysvětlování úspěchu

Mám poměrně často možnost setkávat se s hodně úspěšnými lidmi. Od těch, kdo mají vedle hezké vilky a druhé nemovitosti ještě úspory o pár desítkách milionů korun, až po miliardáře.

A začínám si všímat zajímavého názorového vzorce.

Jedni vidí svůj úspěch přibližně takhle: „Prostě jsem měl výjimečné štěstí a byl jsem ve správnou dobu na správném místě. Samozřejmě jsem musel hodně tvrdě pracovat a musel jsem předvést schopnosti, ale o pár let později by už ani tvrdá práce nepomohla.“

Druzí to vidí takhle: „Byl jsem odměněn za to, že jsem lepší než ostatní. Jsem pracovitější, inteligentnější, ale především morálně lepší. Proto jsem já bohatý a většině ostatních je chudá. Není to otázka okolností. Je to otázka mého charakteru. A jsem vlastně otrávený, že musím žít v zemi s chudými lidmi, protože mě jejich bezcharakternost uráží.“

Ti druzí volí téměř výhradně pětikoalici, ti první volí téměř výhradně opozici. Aspoň podle mého pozorování na omezeném počtu případů.