Druhý pohled z 5.6.: Džihád jako obvykle

V Německu zase muslimové někoho zavraždili a tisíce mladých muslimů oslavuje vraha jako hrdinu. Opět byl vrahem vzorně integrovaný muž, který byl udáván jako vzor kultivovaného umírněného muslima. Jako pokaždé. V Prolomení hradeb dvojce cituji několik studií francouzských a britských vládních institucí, které konstatují, že integrace a deradikalizace nefungují. Multikulturalisté mají pravdu, že většina vzorně integrovaných muslimů zatím nikoho nepodřezala. Nicméně i ta menšina stačí k tomu, aby nevěřící (a vlažní věřící) žili v neustálém strachu.

S tím jsme se už smířili. To už neřešíme. To patří k normálnímu životu. Už jsme se smířili s tím, že toho bude přibývat i v českých zemích. Když ministr Rakušan lže o migračním paktu, velmi dobře, že nám přiváží právě takové vraždy. A vědí to i jeho voliči a příznivci. A ví to i opozice. Celá debata kolem té věci je vlastně jenom takové zbytečné divadlo.

Jenže tohle všechno je jen část problému. Je to dokonce jen menší část problému. Zároveň pracují solidní dobře vypadající džihádisté v oblecích. Probíhá džihád investice, džihád u soudů, džihád ve škole, džihád ve věznicích… tedy systematické úsilí o nastolení vlády islámu nad daným územím.

Tedy systematické úsilí o vytvoření světa, kde podřezávání bude stejně normální, jako je normální v Pákistánu nebo Egyptě. Protože se mezitím vracíme do středověku, tak nám to už nepřipadá tak strašné jako před generací. Jenže proti našemu středověku má islám ještě něco navíc – nehybnost. Přesně tak, jak Popper definoval „uzavřenou společnost“. Je to snaha obnovit nějaký starodávný model společnosti, ale přidat k tomu pojistky proti pokroku. To islám splňuje dokonale, i v té nejkultivovanější formě.

O ukázce drtivé převahy vládnoucí moci

Nejsem voličem STANu ani motoristů, nicméně já osobně pokládám Filipa Turka za neskonale poctivějšího a rozumnějšího člověka než Danuši Nerudovou. Jiní to mají zase naopak.

Navzdory sympatiím ale musím uznat, že tentokrát dostal lekci z profesionality. Chytil se do pasti, kterou reklamní specialisté protistrany pečlivě připravili. Nepočítal s možností, že součástí té hry bude i dobře připravená moderátorka. Nedokázal zabránit přesměrování debaty ze skutečných problémů na to, co má ve své sbírce uměleckých předmětů. Jeho příznivcům to připadá nečestné. Ale boj o moc není měření čestnosti. Boj o moc je měření síly.

Jak dobře byla protistrana připravená, je vidět i z toho, že už ke konci debaty se začaly na sociálních sítích objevovat hotové grafiky (tedy připravené předem), které celkem vtipným způsobem oznamovaly, že Nerudová Turka rozdrtila. Aby si to váhající mohli správně srovnat v hlavě.

Není to fatální porážka. Filip Turek na sobě může pracovat a za pár let být někde úplně jinde. Ale je to ukázka, jak drtivou převahu ještě pořád vládnoucí strana má.

Připomínám železné pravidlo dějin. Schopnější vyhrávají nad méně schopnými.