Druhý pohled z 4.2.: Demokracie původem, elitářství výkonem

V rámci Jungmannovy národní akademie probíhá série pravidelných večerních čtení s doktorem Hejlkem a při jeho výkladu si člověk uvědomí spoustu zajímavostí. Například tohle:

Redaktoři velkých médií a osobnosti, které v těch médiích mluví jako činovníci a experti používají jiný jazyk než normální lidé v každodenním životě. Na tom není nic divného. Jazyk těch nahoře byl vždy odlišný od jazyka prostého lidu. Proto se výrazům používaným nižšími třídami říká „vulgární“ (od vulgus – prostý lid). Jenže to bývalo tak, že ti nahoře se učili vznešenému jazyku, dávali tomu hodně času a energie, platili si učitele atd. Dnešní elita si sice dává pozor, aby se mluvou odlišovala od nižších vrstev, ale patlá mizerné tvary a vrší jednu gramatickou chybu za druhou. Takovou parodii na vysoký jazyk se dokáže naučit za pár minut každý.

Obávám se, že to ukazuje obecnější princip. Po většinu dějin je vládnoucí elita elitou původu a elitou majetku, ale zároveň taky elitou schopností. Aby člověk mohl být příslušníkem vyšší vrstvy, musí investovat čas a peníze do toho, aby se naučil jemným způsobům a speciálním dovednostem typu hraní šachů, jízdy na koni, šermu, znalosti určité literatury, aby spolehlivě rozpoznával operní árie apod. Ty nahoře to odlišuje, protože ti dole prostě nemají dost prostředků, aby to svým dětem dostatečně vštěpovali.  A ti nahoře se navzájem hlídají, aby mezi ně snad nepronikl někde s obhroublými lidovými způsoby. Chrání tak svou investici – když jsem se já celé roky učil latinské citáty, proč bych měl jako rovného brát někoho, kdo tomu ty roky nedal?

To je to, co zmizelo nebo bylo aspoň dramaticky omezeno. Ne, že by mezi příslušníky politické a finanční elity nebylo pořád ještě dost inteligentních a šikovných lidí, ale rozhodně to není podmínkou členství. Stačí stádní chování a intriky. To je také jeden ze zdrojů neustálé úzkostlivosti příslušníků elity. Strach z odvržení daný tím, že členství se neopírá o prokázaný výkon.

Důsledky z toho vyplývají i pro druhou stranu politického konfliktu. Má-li se zformovat kontraelita, která má tu předchozí smést, nahradit a změnit vývoj civilizace, nestačí její zrcadlová obdoba  (tedy jiná politická dogmata, ale stejné vzorce chování). Musí být elitářská ve starém smyslu toho slova. Musí trvat na prokázaných schopnostech a její členové se musí navzájem hlídat, jestli na sobě opravdu tvrdě pracují a jestli jejich schopnosti rostou. To znamená nenapodobovat současnou elitu s opačným znaménkem. Pokud někoho napodobovat, pak vládnoucí elity předchozích generací.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.