Druhý pohled z 4.3.: Páté konzervativní dogma

Slíbil jsem pokračování seriálu o hlubokém konzervatismu. Připomenu, o co šlo. V současné situaci je za konzervativce pokládán každý, kdo se staví skepticky k fanatickému řádění progresivistů. Jenže konzervatismus je také konkrétní politická ideologie, která má svá dogmata a svůj celkový pohled na svět. Některá ta dogmata jsme už probrali.

• Za prvé. Každý člověk je svou podstatou beznadějně zkažený a potřebuje přísné zacházení. Když lidem povolíte, vede to ke katastrofě.

• Za druhé. Společenské problémy jsou principiálně neřešitelné. I to, co může na první pohled vypadat jako řešení, se dříve či později ukáže být něčím, co v lepším případě nefunguje, v horším případě přináší ještě mnohem větší zlo.

• Za třetí. Reformy zpravidla rozbijí něco, co dobře fungovalo (jenom jsme o tom nevěděli), a nahradí to něčím, co nefunguje.

• Za čtvrté. Pokud je státní moc taková, že je stát schopen vyřešit nějaké problémy, vede to zároveň ke zkorumpovanosti vládců.

Pojďme k pátému dogmatu: skutečným základem společnosti jsou nejmenší lidské skupiny (širší rodina, příbuzenstvo, sousedská komunita atd.).

To je dogma, které se i ve světle veškerých poznatků neurovědy, experimentální psychologie a sociální psychologie posledních dekád ukazuje jako naprosto bezchybné. Lidská bytost je utvářena v interakci s nejbližšími. To nám umožňuje vnímat svět kolem sebe, rozumět mu, spolupracovat s dalšími lidmi, sdílet s nimi zvyklosti i přesvědčení — i cokoliv ostatního. A nejen utvářena. Potřebujeme neustálou interakci s lidmi kolem sebe, potřebujeme se neustále ujišťovat, že významy a pravidla platí.

Skutečným základem každé společnosti opravdu jsou ty nejmenší skupiny.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.