Druhý pohled z 4.9.: O základním nepodmíněném příjmu

Občas dostávám otázky na nepodmíněný základní příjem. V podstatě něco je to něco jako menší důchod, který by člověk dostával celý život.  Kdo by si chtěl polepšit, začal by chodit do práce. Kdo by byl hodně skromný, spokojil by se s tím základním příjmem. Prý to bude řešení automatizace, robotizace a příchodu dalších technologií, které nahradí hodně pracovníků. Proti tomu stojí obavy, jestli by to utáhly státní rozpočty a taky obavy z toho, že se pak nechtělo do práce vůbec nikomu.

Jsem ostře proti z úplně jiného důvodu. Je to špatné pro ty lidi, kteří by tu rentu dostávali. Člověk potřebuje vstávat, vyvíjet úsilí, podrobovat se disciplíně, poslouchat nadřízené nebo zákazníky, a to soustavně. Když takové podmínky nemá, tak degeneruje. Ztratí schopnost ráno vstávat, přijde o sebedisciplínu i v jiných oblastech, objeví se problémy ve vztazích ( i když má na své blízké víc času), přestane pečovat o svůj byt (i když má na to taky dost času), občas přestane pečovat o zevnějšek. Pokud takhle žije už od mládí, je to ještě horší. Obrázek ztroskotance, který leží před televizí s lahví piva, je nadsazený, ale není chybný.