Druhý pohled z 5.11.: Jenže

Včera jsem připomněl, že různé skupiny obyvatel se z hlediska porodnosti chovají jinak a že propopulační opatření tyto rozdíly prohlubují. Pokud by se tak nezačaly množit kriminální živly nebo jinak vysoce problematičtí lidé, tak by to vlastně nevadilo. Část národa by byla bezdětná, jiná část by měla 3–4 děti, každý by si žil spokojeně podle svého a celková statistika by vycházela.

Jenže…

Odkazuji teď na starší práce Petera L. Bergera a několik mladších prací, které ty myšlenky rozvíjejí.

Ke každému životnímu stylu (to znamená sadě zvyklostí), jak se formuje a usazuje, si lidé vytvářejí celý svět, který k tomu životnímu stylu patří a podporuje jej. To zahrnuje morální představy, různá ustálená vyprávění, složité odpovědi na složité otázky, pravidla a zákony apod., které do sebe musí hezky zapadat. Pokaždé, když se člověk podívá z okna, měl by mu pohled na svět říkat, že jeho zvyklosti jsou správné, morální a jedině možné. Jakmile je takový svět symbolů vytvořen, začne mít povahu něčeho nezávislého na konkrétním člověku, co na něj může vykonávat nátlak, povzbuzovat jej k určitému jednání nebo mu naopak v určitém jednání bránit. Když tohle všechno proběhne, žije se mnohem snadněji a veškeré lidské jednání je samozřejmější a přirozenější.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.