Druhý pohled z 5.3.: Pravda a lež v rozdělené společnosti

Tentokrát cituji vášnivého odpůrce prezidenta Trumpa, blogera Matthew Iglesia:

„Nemám tušení, čím se zabývá 8 000 zaměstnanců amerického federálního Úřadu pro ochranu ryb a divoké přírody. Ale pokud by Elon Musk zítra napsal na Twitter, že tam odhalil obrovské množství podvodných výdajů, prostě bych mu nevěřil. Nikoliv snad proto, že mám vyhraněný názor na tu agenturu, ale prostě proto, že nevěřím Muskovi. Tweetuje spoustu nesmyslů, má sklon přehánět a překrucovat fakta.

Pokud by ale Barack Obama zítra prohlásil, že v tom úřadě se šíleně plýtvá a že to nikdo neřeší kvůli tlaku lobbistů Big Fish, snadno uvěřím, že ten úřad není v pořádku.

Jenže zásada „nevěř lháři“ může často vést k chybným výsledkům.“

A Iglesias uvádí příklady, kdy měl Trump pravdu, ačkoliv se mu celý liberální svět posmíval.

Mathew Iglesias je můj člověk! Schopnost podívat se na věc rozumně je nakonec významnější než momentální politické sympatie. To je přesně to, co může překonávat barikády rozdělené společnosti.

Ale Iglesias jde dál a připomíná, že to má i druhou stranu. V ostře rozdělené společnosti platí, že když něco říkám svým příznivcům, téměř jistě mi to budou věřit. Když budu do světa vykřikovat lži, budou mi to věřit jen moji stoupenci, takže nakonec ublížím jim víc než ostatním. A když nebudu vykřikovat lži, zastíní mě političtí konkurenti ze stejného tábora.

„…nesmiřitelné politické rozdělení plodí atmosféru cenzury a zároveň také atmosféru, kdy obě strany nestydatě lžou a nepokládají to za amorální. Politicky je to katastrofální pro obě strany, protože když stoupenci kterékoliv strany uvěří fámám, budou tlačit své zástupce k hodně radikálním krokům a pragmatická řešení budou chápat jako „zradu“.