Druhý pohled ze 4.6.: O mužích, ženách a esencích
V pozdně středověké katolické filosofii převládal názor, že to, co vnímáme svými smysly a co je pozorovatelné, je v zásadě bezvýznamné. Rozhodující jsou jakési podstaty těles, jevů, lidí, živočichů atd. Tyto podstaty (substance) můžeme poznat speciálním vnitřním nazřením nebo filosofickou spekulací.
Je to myšlení, které samozřejmě vede k nesmyslným výsledkům, nicméně to nic nemění na tom, že v tehdejších klášterech a prvních univerzitách působila řada skvělých myslitelů a že tam postupně vznikla vědecká metoda, na které je založen náš moderní svět. Nauka o substancích zůstala zajímavou kuriozitou. Jenže…
Jenže dnes už zase žijeme v době, kdy je někdo podle všech pozorovatelných znaků dívkou, jenže aktivisté nazřeli, že ta osoba má mužskou substanci. Tak se ty bezvýznamné pozorovatelné znaky mění – uřežou se prsa, do nešťastnice se napumpují hormony, mrzačí se další části těla. Co na tom, rozhodující je přece substance.
A kdyby někdo řekl, že je to pitomost, je tu obnovená inkvizice.
Vracíme se do středověku.
O vnucování a povzbuzování
Je velice obtížné přijít a začít lidem vnucovat něco, co nechtějí. V dobrém i špatném. Není ale tak obtížné najít skupinu, která to už akceptovala, a tu skupinu podporovat a postupně rozšiřovat.
Samozřejmě, může se stát, že se ta skupina stáhne do sebe, radikalizuje, začne se vymezovat vůči většině, uráží ji, začne pěstovat pohádky o tom, že většina jejím členům údajně závidí… … pak se z ní asi moc myšlenek nerozšíří. Ale takové skupiny nejsou všechny.
To se týká i mladých lidí a vlastenectví. Reklamní kampaně by nepomohly (i kdyby na ně bylo) a ve skutečnosti by ani moc nepomohla změna školních osnov (i kdyby se jí podařilo prosadit). Smysl má hledat, povzbuzovat a podporovat ty skupiny, které už reálně existují.
Květnová hitparáda
Děkuji všem, kdo mě v květnu podpořili darem na transparentní účet nebo nákupem v Českém vlasteneckém knihkupectví. Co se týče květnových prodejů, vychází žebříček takto:
