Druhý pohled z 6.10.: Limity evoluční psychologie

Debaty o evoluční psychologii jsou mimořádně obtížné proto, že v historicky neuvěřitelně krátké době došlo ke dvěma zlomům. Každý ten zlom znamená, že po něm platí jiná pravidla než před ním.

Proto veškeré teorie, vysvětlení a domněnky platí s vysokou mírou nejistoty, a proto je tolik bílých míst. A pravděpodobně je to důvod, proč evoluční psychologie nemá žádné vysvětlení pro současný pokles porodnosti. Začali lidé jednat proti biologickým instinktům, jaké se vyvíjely statisíce let? Jak je to možné? Nebo podle nich jednají teď a proti nim jednali dosud? Nebo je to ještě úplně jinak?

Také to znamená, že je obtížné a nejisté snažit se ze současného lidského jednání něco vyvozovat. Přijatelný postup je takový, že hledám obecný princip platný napříč druhy a potom to čtenářům vysvětlujeme na lidských příkladech. Na první pohled to může vypadat jako bezvýznamný formální rozdíl, ale je to zásadní.

První zlom proběhl v každé evropské zemi trochu jinak a trochu jindy, ale zjednodušeně jej můžeme situovat do doby mezi druhou polovinou 18. století a polovinou dvacátého století. Ještě v Evropě kolem roku 1700 předala své geny další generaci méně než polovina obyvatel (u žen bylo úspěšné procento o něco vyšší, u mužů o něco nižší). Kolem roku 1900 to už byly dvě třetiny obyvatel a někdy kolem roku 1950 to bylo více než 80 %. To znamená radikálně jiné vzorce výběru. A taky to znamená, že se začnou vyplácet některé strategie, které byly dosud nepoužitelné, a naopak. Za změnou jsou dva faktory. Nižší dětská úmrtnost a to, že v bohatnoucí populaci si více lidí mohlo dovolit sňatek.

Druhý zlom proběhl v 80. letech. Ono se hodně mluví o ženské antikoncepci, která přišla o generaci dřív, ale to je zbytečně přeceňovaná změna. Jen málo mladých žen cítí tak obrovsky silný sexuální pud, že se neudrží a zplodí dítě. V 80. letech přišla změna, která zasáhla chování mužů – genetické určování otcovství a reálné soudní vymáhání alimentů. Úplně to otočilo tisíciletý vzorec, podle kterého je dítě pro ženu obrovskou zátěží, zatímco muž může bezstarostně rozsévat. Když to byl bohatý muž, tak se o matku levobočka často postaral, ale nemusel. A určitě se nepostaral tak, že by to jeho samotného omezilo v životních plánech. Najednou je možné jednoznačně prokázat otcovství a přinutit muže, aby platil částku odpovídající jeho příjmu, tedy i pro bohatého muže citelnou, a to po dobu téměř třiceti let. Najednou dává smysl mužská zdrženlivost. Nejlepší muži přestávají být k dispozici a část žen reaguje strategií „než mizerného, tak žádného“. Jakmile se bezdětnost stane přijatelnou alternativou, začne se dívat na vztahy jinak, budovat život jiným způsobem, pěstovat jiné dovednosti atd.

Lidé na rozdíl od zvířat nejsou přímo řízeni geny, nýbrž institucemi (zvyklostmi). Ty se mohou velmi rychle měnit. To znamená, že za jednu či dvě generace může být převládající chování podstatně jiné. Instituce nemůže být v rozporu s biologickými sklony, ale jeden sklon může být naplňován značně rozdílnými institucemi. To je také důvodem, proč je tak těžké pochopit naše předky před průmyslovou revolucí.

Shrnutí a zásadní teze: Lidské chování není bezprostředně určováno biologickými sklony, ale institucemi a zvyklostmi, jejichž prostřednictvím se biologické sklony projevují. Změna technologie či organizace společnosti může tedy vést k tomu, že i tak zdánlivě biologicky neměnné záležitosti, jako sexuální a reprodukční chování, se mohou změnit. Poznatky z této oblasti jsou tedy jen velmi omezeně přenositelné mezi historickými obdobími.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.