Druhý pohled z 6.11.: Konec tlustých alkoholiků

Když jsou injekce, po kterých se zázračně hubne, připadalo by nám správné, aby aspoň měly nějaké vedlejší účinky. Víc by to odpovídalo našemu smyslu pro spravedlnost. Navíc je naše mysl cvičena na následující rytmus: nejdříve je s velkou pompou ohlašován domněle zázračný preparát a pak je odhaleno, že je ten preparát ničivý. Pokud tomu tak není, je to divné.

Nějaké vedlejší účinky se skutečně našly, ale vyskytují se nesmírně vzácně. A naopak se ukazují vedlejší účinky pozitivní. Nedávno publikovaný výzkum například ukázal snížení chuti na alkohol. Ne v tom smyslu, že by měl člověk chuť na skleničku něčeho dobrého, ale že cítí nutkání napít se alkoholu tak neodolatelné, že nad sebou ztrácí kontrolu. Ozempic, Mounjaro a všechny tyhle látky to výrazně oslabují. Tedy konečně lék na alkoholismus. Nikoliv ve smyslu dosavadní „substituční léčby“, která pacienta udržuje v drogové závislosti, ale v tom smyslu, že dokáže přestat pít.

Dřívější výzkumy ukázaly ochranu ledvin, ochranu jater a snížení rizika infarktu a mrtvice.

Zkrátka, někdy se dějí věci, které jdou natolik proti naší intuici, že se tomu zdráháme věřit. A které přesto mohou být skutečné. Ale nezlobím se na nikoho, jehož mozek to nepřijme ani jako teoretickou možnost.

Shrnutí a hlavní teze: Naše intuice nás vede k očekávání, že mimořádně účinné léky musí mít také závažné nežádoucí účinky. V reálném životě tomu ale může být zcela jinak, než napovídá naše intuice.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.