Druhý pohled z 8.2.: Podruhé o civilizačním úpadku

Včera jsem tu upozornil, že s úpadkem civilizace to není tak jednoduché, protože mnoho jevů, které se nám jeví jako děsivě dekadentní, je zároveň součástí něčeho dlouhodobého a žádoucího. Není možné je tedy jen tak smést ze stolu. "Principiální nekompromisní odmítnutí" je blbost. Ve skutečnosti jde častěji o spor mezi rozumným a fanatickým přístupem. To se týká takových záležitostí, jako je postupné ubývání násilnosti (což se může jevit jako změkčilost) nebo například toho, že ubývá lidí pracujících ve výrobě a přibývá těch, kteří působí ve výzkumu (což může být chápáno jako snižování striktních požadavků).

Jenže vedle toho tu jsou jevy, které jsou výhradně úpadkové. Ohrožují naši civilizaci minimálně stejně, nemají žádnou světlou stránku a nejsou součástí dlouhodobých trendů. Objevily se až v poslední generaci – buď nově, nebo po dlouhé odmlce.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.