Druhý pohled z 8.2.: Podruhé o civilizačním úpadku
Včera jsem tu upozornil, že s úpadkem civilizace to není tak jednoduché, protože mnoho jevů, které se nám jeví jako děsivě dekadentní, je zároveň součástí něčeho dlouhodobého a žádoucího. Není možné je tedy jen tak smést ze stolu. „Principiální nekompromisní odmítnutí“ je blbost. Ve skutečnosti jde častěji o spor mezi rozumným a fanatickým přístupem. To se týká takových záležitostí, jako je postupné ubývání násilnosti (což se může jevit jako změkčilost) nebo například toho, že ubývá lidí pracujících ve výrobě a přibývá těch, kteří působí ve výzkumu (což může být chápáno jako snižování striktních požadavků).
Jenže vedle toho tu jsou jevy, které jsou výhradně úpadkové. Ohrožují naši civilizaci minimálně stejně, nemají žádnou světlou stránku a nejsou součástí dlouhodobých trendů. Objevily se až v poslední generaci – buď nově, nebo po dlouhé odmlce.
- Děsivý pokles vzdělanosti v matematice a přírodních vědách (předtím tato vzdělanost po 200 let nepřetržitě rostla)
- Zkracování délky života
- Chápání majetkové a příjmové nerovnosti jako něčeho pozitivního
- Migrace nahrazující původní obyvatelstvo, a zejména její podpora elitami
- Klesající gramotnost (i když většina lidí rozpozná všechna písmena, rychle klesá schopnost číst knihy a složitější texty)
- Exploze pověrčivosti
- Antisemitismus
- Přibývající útoky nejen proti konkrétním vědcům (což by snad bylo pochopitelné), ale i proti vědecké metodě jako přístupu k realitě¨
- Ztráta schopnosti diskutovat tak, že člověk skutečně poslouchá soupeře a snaží se najít vnitřní rozpory v jeho argumentaci
- Rozpad společnosti do bublin až téměř kmenového charakteru
- Nárůst rasismu (ať už protibělošského, nebo bělošského)
Některé z těchto jevů jsou úplně nové, jiné se vynořily jako příšery z temného dávnověku. Právě ty, proti nimž horlivě bojovali čeští obrozenci 19. století. Pokud si exponenti těchto dekadentních jevů říkají Obrozenci 2.0, jde v nejlepším případě o špatný vtip.
To je skutečný úpadek! Ne sexuální výstřednosti, o nichž může být zábavné mluvit, ale které nemění povahu civilizace.
Můj názor je, že nemá smysl těmto úpadkovým jevům věnovat příliš mnoho pozornosti. Lepší je nekompromisně je ignorovat a jít dopředu.