Druhý pohled z 8.3.: O statistické úspěšnosti

Proč hodně bohatým lidem vynáší jejich kapitál víc než méně bohatým? (v poměru k velikosti majetku). Těch důvodů je víc, ale jeden z nich je, že si mohou dovolit určitou lehkovážnost. Pak je možné nakoupit podíly v 10 firmách, akceptovat, že sedm z nich zkrachuje, dvě se vyplatí jen tak tak a jedna přinese pohádkový zisk, takže celkové roční dosahují třeba deseti procent.

Velmi podobně funguje i věda. Ze stovek výzkumů jen pár přinese užitek. Jenže (stejně jako u investic) nikdo nedokáže říct předem, které to budou. Nicméně dlouhodobě se ukazuje, že podpora vědy se vyplácí i tam, kde je většina peněz promrhána.

Pokud by měl stát podporovat klíčová strategická odvětví, můžeme čekat něco obdobného. Většina jednotlivých projektů jen vyhozené peníze, ale významný pozitivní celkový přínos. Dávalo by to smysl. Jenže si to zkuste představit – noviny jsou zaplaveny dramatickým popisem jednotlivých rozkrádaček či debaklů, slovutní ekonomové hlásající, že většina podpořených projektů skončila bankrotem… můžeme si představit, že by opticky vznikl pocit, že to nefunguje, a že je to jen obrovská krádež.

Jednou z nutných podmínek obnovy národního bohatství je dostatek lidí schopných orientovat se nikoliv podle toho, co vyvolává největší emoce. Lidé schopných pochopit, že úspěch se měří podle celku, nikoliv podle jednotlivých projektů.