Druhý pohled z 8.4.: Nepohodlná pravda o minulosti českých hospodyněk

Z anglosaského světa nepřebíráme jen slovíčka, ale i řadu ideálů. A nevědomky je přebírají i konzervativní bojovníci proti americkému vlivu. S těmi ideály přebíráme i minulost, která není naše. Třeba představu minulosti, kdy ženy údajně nechodily do zaměstnání a věnovaly se rodině.

Za masarykovské první republiky chodila do práce téměř polovina žen (dnes jsou to dvě třetiny), velká část z nich do fabrik nebo drobných služeb. Ideál ženy v domácnosti na plný úvazek se týkal jen úzké bohaté vrstvy.

Amerika byla zemí s jinou strukturou ekonomiky. Podíl malých rodinných farem a rodinných dílen tam byl nesrovnatelně vyšší, takže většina žen docela přirozeně pracovala na vlastním rodinném hospodářství. Podíl těch, které odcházely z domu pracovat za mzdu, od krize ve třicátých letech plynule stoupal a nejspíš za tím nebyly ani tak změny životního stylu jako prostě to, že rodinných podniků a farem ubývalo. Dnes se občas setkáváme s tvrzením, že v 70. letech došlo k nějakému zlomu. Nedošlo. Posun od domácností k placenému zaměstnání probíhal od konce třicátých let víceméně rovnoměrným tempem.

Tak či onak, v našem prostředí je odvolávání na domnělé staré časy, kdy se ženy měly věnovat dětem a domácnosti, nesmyslné. V českých zemích tomu bylo až do nástupu komunistů tak, že:

• Desítky procent populace zůstávaly celý život mimo manželství.
• Poměrně vysoké procento dětí se rodilo svobodným matkám.
• Bylo normální, že ženy chodily do práce.

To ale neznamená, že se nám idylické obrázky amerických hospodyněk nemohou líbit.