Druhý pohled z 9.11.: O symbolech a skutečné moci

Curtis Yarvin tvrdí, že jednou z nejčastějších chyb v mocenských bojích je soustředění na symboly, jak se dá ukázat na přirovnání ke skutečné válce. Když jedna strana likviduje zbrojní sklady nepřítele a druhá strana likviduje nepřátelské vlajky, která z nich se blíží k vítězství?

Teď tu chybu názorně převedla liberální oligarchie. Nejdříve hysterickými útoky proti Tomio Okamurovi. Byla by Babišova vláda méně silná, kdyby nebyl předsedou parlamentu Tomio Okamura, ale jiný poslanec SPD? A následovala další hloupost s ukrajinskými vlajkami. Kolik modrožlutých praporů musíte vyvěsit, abyste Babišovi zabránili naplnit některý jeho záměr?

Kdyby byli liberálové chytřejší, místo iracionálních útoků proti Okamurovi by s ním zkusili třeba vyjednat tichou podporu pro setrvání benešovské mafie v čele ČEZu. To by nebylo vidět, ale měnilo by to mocenské poměry. Naštěstí liberálové chytřejší nejsou.

Stejné zkoušce bude brzy vystaven Andrej Babiš. Spokojí se s ukončením trestních stíhání nebo zahájí akce proti těm, kdo organizovali politické procesy proti němu a Tomio Okamurovi? Budou státní zástupci postaveni před soud za zneužití pravomoci? Přijdou o práci? Mohou čekat speciální daňové kontroly? Posvítí si exekutoři na jejich majetky? Vzniknou takové poměry, že napříště se každý bude zdráhat organizovat politický proces proti Babišovi a jeho politickým spojencům? To by měnilo poměr sil dlouhodobě.

Ideálně tak, aby si toho nikdo ani nevšimnul a aby sociální sítě žily tím, že Babiš vlastně žádnou změnu nepřináší.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.