Druhý pohled z 25.6.: Odhalovači

Když tu píšu o racionálním přístupu, ideologiích a konspiracích, většina mých čtenářů to oceňuje, ale jsou i tací, které to vyloženě rozzlobí. A já musím přiznat, že ke všemu tomu lze přistupovat i úplně jinak.

To jiné paradigma politické diskuse by se dalo shrnout přibližně takto:

• Věci jsou naprosto jasné.
• Omyly hrají jen okrajovou roli. A pokud už je někdo na omylu, pak je nejspíš v pozadí někdo, kdo na omylu sám není a kdo jej cíleně manipuluje.
• Jádro sporu tedy spočívá v tom, že jedni zakrývají pravdu a druzí se ji snaží odhalit.
• Konspirační teorie, ideologie, logické omyly a všechny možné myšlenkové chyby – to jsou jen fráze, které nepřátelé pravdy používají k tomu, aby zabránili jejímu odhalení.
• Pravda – to jsou příběhy a činy konkrétních lidí. Zákonitosti a pravidelnosti jsou bezvýznamné.

Pro takové myšlení jsou typické tři rysy:

• Ta jasná tvrzení, která mají být odhalena, jsou formulována s vysokou mírou mlhavosti. Tak, aby vyvolávala dostatek emocí a zároveň neumožňovala věcnou diskusi (např. vakcína je experimentální, aniž by kdokoli dokázal vysvětlit, jak přesně se liší od „neexperimentálních“ vakcín. Rusko, Izrael a kdokoli další se dopouštějí „genocidy“, aniž by kdokoli dokázal vysvětlit, co je v tomto případě genocidou myšleno. Vyhlazení veškeré populace to zcela jistě není. Rusko se nás snaží ovládnout, aniž by kdo věděl, v čem by toto ovládnutí mělo spočívat.)
• Přemýšlení o myšlenkových postupech, které k danému závěru vedly, je pokládáno za ztrátu času. Věci jsou příliš jasné.
• Vůbec se nepočítá s možností, že by člověk mohl růst, zlepšovat se, učit se novým postupům apod. Sám zastánce tohoto pohledu tomu přece porozuměl bez studia. Proč by tedy měli ostatní trávit čas něčím podobným?

Nemám potřebu to hodnotit. Prostě takoví lidé jsou a mají právo svůj pohled hlásat stejně jako všichni ostatní.

Navíc neexistuje žádné objektivní kritérium, podle něhož by racionální myšlení mělo být lepší než myšlení „odhalovací“. Z pohledu odhalovačů je lepší jejich přístup, z pohledu analytiků zase ten jejich.

Snad jediné místo, kde odhalovači selhávají i podle svých vlastních kritérií, je popis vědeckého výzkumu. Domnívají se totiž, že občas nějaký vědec objeví tajný dokument, chce jeho obsah odhalit a zakrývači se mu v tom snaží zabránit. Druhá strana ví, že vědecké experimenty jsou opakovatelné. To znamená, že je z principu nemožné něco trvale zakrývat nebo odhalovat. Můžete vymazat výsledky nějakého výzkumu, ale nemůžete zabránit tomu, aby tentýž výzkum nezopakoval někdo jiný. Když ne v Evropě, tak třeba v Číně, kam vliv mnoha zájmových skupin nesahá.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.