Druhý pohled ze 4.8.: O nepřátelské ekonomii

Velká část čínského ekonomického zázraku souvisí s tím, že finanční zdroje nejsou alokovány tam, kde přináší největší zisk, nýbrž tam, kde vedou k větší tvorbě hmotného kapitálu (postaví se hodně fabrik a hodně silnic) a k růstu životní úrovně, píše americký ekonom Robert Hudson a vypadá to jako správný postřeh.

Ale moment! Všichni jsme se přece ve škole učili, že finanční zisk je ukazatel, který ukáže, co je nejužitečnější. Tedy včetně toho, co víc přispěje k tvorbě užitečného hmotného kapitálu a zvýšení životní úrovně? Není snad tomu tak? Není! Zisk je ukazatel, který ukazuje výši zisku. Nic víc, nic míň. Čas od času postupuje zisk společně s užitečností, ale rozhodně to není pravidlo.

Což je k dalšímu nepříjemnému zjištění. A sice, že disciplína zvaná neoklasická ekonomie sice obsahuje pár vědeckých prvků a pár dobrých postřehů, ale celkově je to ideologie cíleně psaná k tomu, aby nás přivedla do bídy a aby nás v bídě udržovala. Ano, ta ekonomie, jaká se přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické a na dalších fakultách.

Že si tuhle ideologii tak horlivě osvojuje SPD, to pokládám za velmi nešťastné. Stejně nešťastné je i to, že více méně chybí ekonomie, která by „jen“ neutrálně popisovala realitu a pomáhala rozumět zákonitostem. Ekonomii, jak ji pěstuje třeba Ilona Švihlíková nebo Tomáš Doležal.