Druhý pohled ze 7.10.: Úpadek moci a úpadek národů

Kdo v posledních dnech sledoval postupnou diskuzi o islamizaci Západu a scénářích, které se otevírají, si mohl všimnout, že narážíme na dva různé problémy, které jsou navzájem propletené a které je dobré z analytických důvodů odlišovat a které chtějí jiná řešení: extrémně špatné vládnutí a civilizační úpadek. Ještě v době, kdy jsem psal Prolomení hradeb, mi nebylo tak úplně zřejmé, že se jedná o dvě oddělené věci.

• V otázce vládnutí jde o to, že patrně nikdy v dějinách neměl Západ vládnoucí vrstvu tak neschopnou, zbabělou a iracionální. Všechny vlastnosti, které byly po staletí připisovány chátře, dnes vidíme mezi politickými a finančními špičkami. Není to jen otázka jednotlivých osob, ale především mechanismu, jakým jsou vybírány a který způsobuje, že se nahoru dostávají určité typy lidí. A to navzdory tomu, že se často jedná o příslušníky stejných rodin, jejichž předkové se ukazovali velmi schopnými. Vystoupení populistických politiků představují pokusy o vzpouru proti tomuto způsobu vládnutí.
• Civilizační úpadek znamená, že klesají schopnosti. Již dříve jsem psal, že někde je těžké rozlišit mezi úpadkem a změnou. Inženýr roku 1900 by asi fyzicky nezvládl práci raně středověkého rolníka, přesto nemůžeme mluvit o úpadku. Úpadek je, když vedle pyramid či starých chrámů žijí lidé v chýších a mají za to, že ty staré stavby jsou dílem obrů, protože nevěří, že by něco podobného mohlo být v lidských možnostech. Schopnosti mizí a nejsou nahrazovány jinými schopnostmi. Racionalita je nahrazována pověrčivostí. Ztrácí se schopnost porozumět delšímu textu a není nahrazována jinou schopností. Ivo Budil má pravdu, když ukazuje, že úpadek není nikdy úpadkem morálky, ale vždy úpadkem schopností.

Jenže zatímco o děsivém vládnutí se nám píše a diskutuje snadno, zabývat se úpadkem je obtížnější, protože bychom si museli přiznat, že postihuje i nás. Ano, postihuje i Petra Hampla.

Úpadek byl na začátku způsoben špatnými politickými rozhodnutími a katastrofální vládnutí vede k tomu, že se prohlubuje. Úpadek naopak způsobuje, že nevyrůstá opozice s dostatečnými schopnostmi a vizí, a pokud už se shodou náhod dočasně podaří politický průlom, nemá nová vláda na koho apelovat.

Pokud je tenhle pohled správný, pak z něj vyplývá, že potřebujeme prosadit dvě změny zároveň.

• Musí proběhnout postupné budování takové moci, která bude schopna se přeměnit v moc politickou a prosadit, co potřebuje, ať už jakýmkoliv způsobem.
• Budování vzdělanosti a zvyšování mentálních schopností skupiny tak velké, aby to bylo společensky významné.

Od určité fáze se budou oba trendy navzájem podporovat, ale fakticky mohou pracovat nezávisle na sobě. Z toho mimo jiné vyplývá, že i ti liberálové, kteří pracují na udržení vzdělanosti, racionality a mentálních schopností, připravují půdu pro změnu (ať si to uvědomují a stojí o to, nebo ne). A naopak.

Shrnutí a zásadní teze: Současná krize Západu má dva odlišné, byť vzájemně se posilující faktory: chybnou strukturu politické moci, která systematicky vybírá neschopnou vládnoucí vrstvu, a civilizační úpadek, při němž společnost ztrácí znalosti, racionalitu a další schopnosti. Politická změna proto sama nestačí: současně musí vznikat dostatečně početná skupina lidí s dostatečnými znalostmi a schopnostmi.