Druhý pohled ze 7.7.: Umělá inteligence a duchovno

„Když se umělé inteligence nechají konverzovat jeden s druhým, po cca 30 interakcích skončí u metafyziky. Zaobírají se jednotou všeho, co jest, kolektivní podstatou vědomí, vyjadřují si navzájem hlubokou vděčnost, nebo si píšou posty složené z prázdných znaků v duchu budhistického konceptu prázdnoty. Možná by ten svět řízený umělými inteligencemi nakonec nebyl tak špatný ;-),“ píše žertovně Štěpán Čábelka v poznámce na sociální síti LinkedIn.

Tyhle poznámky mimoděk často obsahují geniálnější postřehy než velké texty. Ale tentokrát to není o tom, že by nám měly vládnout matematické vzorečky.

Na textových umělých inteligencích mě uvádí v nadšení, s jakou snadností odhalují, že to, co jsme pokládali za skvělý intelektuální výkon, je vlastně jenom směs frází. Neúprosně tak odděluje originální myšlení od záplavy druhořadých úředníčků či pseudointelektuálů.

Když  umělou inteligenci necháme a nedáváme jí žádné příkazy a podněty, logicky degeneruje do uzavřené smyčky kopírování. Tedy do nekonečného opakování prázdných frází. A hle, jsou to duchovní hovory. Neukazuje to náhodou, že velká část toho, co přijímáme jako duchovní hloubku, je ve skutečnosti jenom přemíláním frází?  Funguje to pro nás, protože náš mozek si do toho dosadí vztah k tomu, co zrovna prožíváme.