Glosy za únor 2023
O čínské vědě (28. 2. 2023)
Pořád ještě si to nechceme přiznat, ale skutečnost je taková, že Západ už není schopen držet krok s čínskou civilizací. Oni jsou pokročilí, my zaostalí. Nejdříve nám ujeli v průmyslové kapacitě, potom v sofistikované výrobě (s tím souvisí počty inženýrů), samozřejmě v ekonomickém růstu a nakonec i ve vědě. A to i podle západních měřítek. Když se podíváte, kdo publikuje v těch vědeckých časopisech, které jsou na západě pokládány za nejvýznamnější (vědecká komunita na to má nějaká měřítka), Číňani jednoznačně vedou. Americké ústavy mají lepší marketing, ale čínské ústavy mají výsledky.
Nestalo se to samo. Čínská vláda poslala miliony studentů na dobré zahraniční školy (i s tím rizikem, že někteří v cizině zůstanou) a masivně investovala do domácího výzkumu. Ale pozor! Nedovolila vědecké komunitě, aby se samosprávně řídila sama. Nedovolila, aby převážili lovci dotací. Dbala na přiměřenou míru svobody bádání. Ale byla to vládnoucí dynastie, kdo určoval priority.
A máme tu výsledky. Samozřejmě si nedělám iluze, že se tam neděla různá bezpráví, nekradlo se, často nepřevážila neschopnost nebo politikaření atd. Přesto se úsilí vyplatilo a pozitivní převážilo. Dnes se dělá nejvíce špičkové vědy v Číně a je extrémně nepravděpodobné, že by se to v dohledné době změnilo.
To nemá dopady jenom na Čínu, ale ne celý svět. Proč by se měly různé státy třetího světa orientovat na vztahy se Západem, když je tu pokročilejší a bohatší Čína schopná nabídnout mnohem přátelštější vztahy? Jediným západním argumentem byla v posledních desetiletích vojenská síla a ta po Bachmutu přestává být hrozbou.
O ochraně vzdělanosti (28. 2. 2023)
Ve zlínské přednášce se zabývám mimo jiné úpadkem vzdělanosti, který vidíme všude kolem sebe. A nabízím následující odpověď. Ještě docela nedávno tomu bylo tak, že vzdělaní lidé chránili svůj osobní kapitál. Oni sami věnovali spoustu let usilovnému studiu a tak mezi sebe nepustili nikoho, kdo tomu nevěnoval podobné úsilí. Prostě proto, že by tím znehodnotili roky vlastní práce. Mělo to i některé nevýhody (například ztěžovalo přijetí nových průlomových myšlenek), nicméně udržovalo to určitou solidní úroveň vzdělanosti.
Dokonce i po převratu v roce 1948 byli „buržoazní“ vzdělanci nahrazeni komunistickými vzdělanci, jenže i ti komunističtí vzdělanci měli nainvestováno dost úsilí do systematického studia, takže byli motivováni držet úroveň.
Tenhle letitý mechanismus byl v některých oborech v posledních desetiletích úplně rozbit. Místo širokých znalostí a analytických schopností nastoupily správné názory. Není, kdo by hlídal úroveň. Místo toho je hlídána korektnost. Bakalář Lipavský tak může nechat vyhodit respektovaného profesora Druláka s dlouhou řadou vědeckých prací, a nikdo z kolegů nevystoupí. Protože nově jde jenom o názory.
Ten průšvih nepůjde jen tak napravit. Bude extrémně obtížné obnovit slušnou úroveň vzdělanosti, když tu není žádná vrstva, která by tu úroveň hlídala. Dokonce můžeme čekat, že některé univerzity budou systematicky odmítat lidi s příliš kvalitním vzděláním.
O zneužívání technologií (27. 2. 2023)
Jak mizí celkový optimismus ohledně budoucnosti společnosti a civilizace, mění se i pohled na technologie. Což je pochopitelné. Cokoliv existuje a cokoliv bude existovat, bude použito proti nám. To je základní zkušenost západních nižších tříd v posledních desetiletích.
Jenže tenhle pohled, byť v základním zaměření správný, je nutně také povrchní a v řadě jednotlivostí se může mýlit. Což vede k iracionálnímu pohledu a iracionálnímu jednání.
Třeba v pohledu na technologický pokrok. Úlevu, že bylo konečně vynalezeno řešení nějakého problému, nahrazuje obava ze zneužití. Nedoplňuje (jak by bylo správné), ale nahrazuje. A obavu ze zneužití nahrazuje paranoidní představa, že je to jediným účelem vynálezu. A že nové technologie dokonce ani nejsou použitelné k ničemu dobrému. Výsledkem je atmosféra neustálé paniky a snaha zastavit technologický vývoj. To nemůže být úspěšné. Nikdy za žádných okolností. Možná se podaří sem tam něco zdržet, ale to je taky všechno. Když to nebude zavedeno u nás, zavedou to jiné civilizační okruhy. A nakonec tenhle zpátečnický postoj i zvyšuje riziko zneužití.
Stačí se podívat do minulosti. Naši civilizace změnily tisíce a tisíce technologických inovací. Každá nebo téměř každá z těch inovací obsahovala taky hrozbu zneužití. A pokaždé k tomu zneužití nakonec došlo. Přesto je celkový výsledek jednoznačně pozitivní. Jednoduše proto, že ke každému zneužitému vynálezu se našel jiný vynález, který to riziko vyřešil. Ano, i ten další vynález měl nějaké negativní aspekty a nějaká rizika zneužití. A tak pořád dokola.
Pokud by byl technologický pokrok zastaven, nepřineslo by to úlevu, nýbrž explozi zneužívání technologií. Ke sledování lidí, k jejich zabíjení, k jejich okrádání a ke všemu možnému.
O olympiádě (27. 2. 2023)
Odpověď do ankety Časopisu Argument:
Bez účasti ruských a běloruských sportovců nemají olympijské hry smysl. Základní olympijská myšlenka přece spočívá v tom, že je na několik dnů přerušeno nepřátelství mezi státy a národy. Nebo že to nepřátelství neplatí aspoň v nějaké omezené zóně. Jde o to ukázat, že i lidé patřící k nepřátelským táborům mohou soupeřit v duchu fair play. Pokud by byla tato myšlenka zrušena, není žádný důvod zajímat se o to, kdo dokáže běžet jak rychle nebo jak daleko dokáže hodit nějaký předmět. Takové výkony jsou pro lidstvo bezvýznamné.
Ten spor ukazuje na nesmírně nebezpečný trend – růst fanatismu, který se neohlíží na žádné vyšší ideály a nerespektuje žádné pravidla. Zničit podlidi za každou cenu. S tím, že za podčlověka může být zítra označen kdokoliv z nás. Zajímavé je i to, že tento fanatismus vychází z těch skupin a vrstev, které se cítí být morální elitou.
O svobodě a omezeních (26. 2. 2023)
Yoram Hazony v knize Konzervatismus – Znovuobjevení:
“Užitečná politická teorie se zabývá nejen svobodou, ale také jejím opakem, kterým je omezení. Když o tom přemýšlíme, vidíme, že lidští jedinci potřebují omezení stejně jako svobodu. Jinými slovy, omezení není pro naši přirozenost o nic méně podstatné než svoboda. Musíme se proto ptát, k čemu omezení slouží, odkud se bere a jak je lze vybudovat, aby vznikl politický řád, který bude stabilní a odolný a který bude schopen se udržet z generace na generaci.”
Připomínám Ralf Dahrendorf, tedy postava z opačné části myšlenkového spektra, má za to, že lidé potřebují k dobrému životu svobody a pouta. Svobody jim umožňují uskutečňovat cíle, pouta dávají jejich životu smysl.
Hampl k tomu připomíná, že “pouta” či “omezení” to neznamená, že nás nějaká korporace přinutí dělat něco, co nechceme. To může být nutnost, ale žádný smysl to našemu životu nedává. Jde o to, že existuje řada přirozených institucí, které jsme si nevybrali, stejně jako si je nevybrali naši rodiče a naši prarodiče. Některé jsou dány tradicí, některé vyplývají ze závazků, které máme vůči lidem kolem sebe. Nemají b být nikomu brutálně vnucovány a ani to v principu není možné. Ale nepochybně patří k povinnostem dobré vlády je chránit.
HAZONYHO KNIHU MŮŽETE KOUPIT ZDE.
Konec konců,
O dětské úmrtnosti (26. 2. 2023)
Odkazem na video se vracím k nedávné vlně plicních infekcí, kdy v Německu umřela spousta dětí ne proto, že by se jednalo o tak těžkou chorobu, ale proto, že přetížené zdravotnictví nebylo schopné jim poskytnout potřebnou péči. Ano, čtete správně. Jeden z nejbohatších států na světě není schopen zajistit takovou kapacitu nemocnic, aby zbytečně neumíraly děti.
Mluví se tedy o reformě financování. Že by se peníze měly rozdělovat mezi nemocnice podle jiného klíče. Jenže on žádný systém nefunguje úplně dokonale, žádný není úplně efektivní a každý je občas zneužíván. A bude to tak i s tím dalším. Dilema je jinde – buď financujete kapacity, které potřebujete jednou za několik let a „vyhazujete peníze z okna“. A ministr, který udržuje zbytečné kapacity, je podezírán z korupce, plýtvání apod. Pokaždé, když na něco nejsou peníze, je ten ministr předmětem spousty útoků.
Nebo si počínáte ekonomicky efektivně, ale jednou za pár let vám zbytečně umírají děti. To se týká celé řady oblastí – nejen zdravotnictví.
Jakoby toho nebylo dost, je situace německého zdravotnictví výrazně ovlivněna tím, že během covidové epidemie a po ní odešly z oboru tisíce zdravotních sester. Pochopitelně. Dlouhé směny, neuvěřitelně těžká práce, skoro denně viděly umírání a často to bylo úplně zbytečné umírání. A vedle toho zfanatizovaný dav, který vás uráží, plive na vás a vykládá o vás, že jste se spikli s Billem Gatesem a berete od něj úplatky, abyste předstírali neexistující pandemii a vnutili jim očkování. Jenže ono nejde jenom o antivaxery s nedokončeným základním vzděláním, ale o spoustu právníků, mediálních celebrit a politiků, kteří si na tom udělali kariéry. Proč to máte snášet? No tak se na to vykašlete. Pochopitelně! Co jiného. Jenže pak ten personál chybí a děti umírají.
O protiválečných postojích (26. 2. 2023)
Svým příležitostným studentům říkám, že 99% falšování výzkumů probíhá nikoliv při tom výzkumu, ale mezi závěrečnou zprávou z výzkumu a novinovým článkem. Na stránce si často přečteme něco jiného nebo dokonce opačného.
Jako třeba teď v posledních dnech s válkou na Ukrajině. Státní agentura STEM provedla další výzkum postoje obyvatel České republiky k tažení proti Rusku, a dopadlo to tak, že na svou webovou stránku raději dala jakýsi podivný přehled dlouhodobých trendů, z jakého není vůbec vidět, co vyzkoumali. Ve většině médií se objevily jen stručné články o tom, že příznivců Ruska je pořád stejně málo a že veřejné mínění je stabilní.
Vlastně až televize Prima se pořádně zeptala a dala svým divákům základní informaci. Má se to takto:
- 19% dotázaných je pro dodávky zbraní, výcvik nebo dokonce přímé zapojení do války,
- 59% dotázaných má za to, že bychom se toho vůbec neměli plést nebo se omezit na důkladné střežení vlastních hranic.
I když uvážíme, že výběrové šetření může nemusí přesně zobrazovat názory celé populace, v tomto případě je rozdíl tak velký, že nemůže být pochyb. Drtivá většina obyvatel ČR nesouhlasí s aktivní válečnickou politikou své vlastní vlády. Příznivců války ubývá. Pokud to bude pokračovat stejným tempem, nebude jich do léta víc než příznivců masové migrace ze Somálska, Aghánistánu a Pákistánu.
S určitou dávkou namyšlenosti snad můžu předpokládat, že k tomu přispěli i ti, kdo posílali do veřejného prostoru realistické texty (tedy ani vzývání svatého Putina, ani proamerické válečnické nadšení ani adoraci nacistického režimu na Ukrajině).
O antikoncepci (25. 2. 2023)
Benjamin Kuras v knize Sex nás všechny přežije:
“Ploďte se a množte se, a zalidňujte zemi.
Ale protože Bůh není jen všemoudrý, ale i praktický, bere na vědomí, že v době přelidňování planety musí trochu ubrat. Proto stvořil vedle virů a válek taky antikoncepci, feminismus, MeToo, Zelený úděl a Gretu Thunbergovou.”
O bělošském nacionalismu (25. 2. 2023)
Malcom Kyeyune publikoval na Unherd obšírný komentář k bělošskému nacionalismu. Upozorňuje, že je to vlastně zrcadlová podoba multikulturní levice. Tak jako nová generace socialistů nenávidí dělnickou třídu, tak noví bílí nacionalisté nenávidí skutečnou bělošskou většinu. A to prostě proto, že velká část bělochů přísluší k dělnické třídě (nebo odpovídající vrstvě zaměstnanců služeb), má trochu obhroublé mravy, které tomu odpovídají, chudinský přízvuk, pěstuje sexuální vztahy s příslušníky jiných ras… nemá to nic společného s představou o vznešených bílých aristokratech s neposkvrněnou morálkou, kterým měla údajně kdysi patřit západní civilizace.
Jenže tu je jeden obrovský rozdíl. Multikulturní levice nenávidící dělnickou třídu si velmi dobře rozumí s korporátními zisky a fakticky ovládá velkou část státní správy a velká média. Tam je možné hledat skutečnou moc.
Bílí nacionalisté představují okrajové skupiny, vesměs šikanované a pronásledované. Kdyby je nová aristokracie (liberální oligarchie) nepotřebovala jako záminku k represím, nikdo by o nich nevěděl. Hamplův komentář k tomu dodává, že je to celé velká škoda, protože mezi nimi najdeme řadu velice inteligentních, vzdělaných a přemýšlivých lidí, jaké mezi multikulturními levičáky prostě nemůžete potkat.
Ale Malcom Kyeyune k tomu dodává ještě jednu zajímavou poznámku. Cituje šéfideologa trumpovské revoluce v roce 2016 Steva Bannona, že budoucnost hnutí odporu patří „multiracial working class”. Dává to perfektní smysl. Když pomineme islámské fanatiky, mají v zásadě všichni pracující stejné zájmy a jejich představy o životě jsou velmi podobné. Trump roku 2023 tu představu v podstatě zahodil a loví mezi nejrůznějšími konspiračními teoretiky a bělošskými nacionalisty. A místo společné vize pro všechny poctivě pracující lidi nastoupil ublíženecký pocit. Ten pocit je oprávněný. S Donaldem Trumpem a jeho příznivci se opravdu nejednalo férově. Ale frustrace nenahradí vizi. Slepá ulička.
O mírových jednáních (25. 2. 2023)
Reálná dodávka západních zbraní v nedohlednu a ani představitelé Západu už netvrdí, že by ty zbraně mohly zásadně změnit poměr sil na frontě. Podle amerických mainstreamových zdrojů umírají ukrajinští vojáci v průměru za čtyři hodiny od nástupu na frontu. To, co mohou válečnická videa zobrazovat jako hrdinný boj, jsou ve skutečnosti obyčejná jatka. O ztrátách na druhé straně nemáme představu, ale i kdyby to byla jen desetina těch ukrajinských, pořád se jedná o tisíce a tisíce lidí.
A mezitím se rozbíhá také válka mírových návrhů. Ten čínský by se dal shrnout následovně. Ukrajina přistoupí na politické kompromisy a dostane za to spoustu peněz na obnovu země a na zvýšení životní úrovně. Ty peníze přijdou tak, aby nemohly být rozkradeny. Návrh dokonalý pro obyčejné Ukrajince a naprosto nepřijatelný pro tamní mocenskou elitu. Nicméně velmi podstatné je, že celý ne-západní svět vidí, že je to ukrajinská strana, která trvá na pokračování bojů. A obraz hrdiny Zelenského se postupně mění v obraz fanatického diktátora likvidujícího vlastní národ (netvrdím, že je to obraz pravdivý, ale tak je to prostě vnímáno).
A už tu máme britský mírový protiútok. Návrh britského premiéra, podle nějž má být základem mírového uspořádání to, že na Ukrajině budou umístěny dalekonosné zbraně namířené na ruská města. Co je jediné, co Rusko nemůže přijmout. Může se vzdát území, může udělat nejrůznější politické ústupky, ale nemůže se smířit s vlastní bezbranností. Je zjevné, že jediným účelem britského návrhu je, aby taky existovalo něco, co odmítne ruská strana.
Je to k ničemu. Nicméně posun v tom je. Ještě před půl rokem jsme Rusko porcovali a ničí názor nás nezajímal.
O mezigenerační solidaritě (24. 2. 2023)
Reálné důchody současných starých lidí prý musí být sníženy, aby bylo zbylo víc peněz pro budoucí důchodce, tvrdí nám vláda a liberální ekonomové.
Taková argumentace by se snad dala přijmout, kdyby byly za ušetřené peníze postaveny třeba další elektrárny – s tím, že zisk z těch elektráren půjde na budoucí důchody. Samozřejmě, musel by s tím být spojen realistický propočet, kolik bude elektřina v budoucnu vynášet a musela by být splněna spousta dalších podmínek. Ale v principu je to myslitelné.
Jenže se zdá, že Fialova vláda činí ve prospěch další generace pouze to, že část peněz ukradne a část utratí za jakousi nesmyslnou cizí válku. To není nic jiného než cynický výsměch a logicky se nabízí otázka, jak je možné, že to někteří berou vážně, a že to dokonce označují za ekonomicky racionální.
To proto, že je to vůbec nezajímá? Chtějí jen vyjadřovat souhlas s vládou a čekají na nějakou frázi, kterou by mohli mechanicky opakovat. Tak tu frázi dostali.
O čínském postoji k válce (24. 2. 2023)
Druhá změna, které si všimnul včera citovaný Alexander Mercouris. Čína přestala být zdrženlivá. Její vrcholní představitelé dali v posledních týdnech jasně najevo, že za jednoznačného viníka války pokládají USA, že Rusko považují za důležitého spojence a že aliance mezi Čínou a Ruskem nemůže být předmětem diskuze.
Je stále těžší skrývat, že se snažíme ekonomicky a vojensky zlomit spojenectví zemí s 1,5 miliardou lidí a drtivě větší surovinovou základnou a výrobní kapacitou. Bylo by hezké, kdyby nový prezident či Fialova vláda vysvětlili, jak to vlastně chtějí udělat. Aby si náhodou nějaký dezinformátor nemyslel, že jde jen o to oddálit konec ještě o pár měsíců a zabít dalších pár set tisíc Ukrajinců.
O protiválečné politice (23. 2. 2023)
Analytik amerického nezávislého kanálu Duran Alexander Mercouris ve včerejším komentáři upozornil na politický aspekt války, který uniká. Prezident Biden v Kyjevě okázale spojil válku se svou osobní reputací, což je nahrávka na smeč Republikánské straně. Teď už Biden nemůže vycouvat a Republikáni mají příležitost být stranou míru. Kdo by nechtěl být na straně míru proti válčení. Na straně lásky proti zabíjení. Zvlášť, když většina Američanů nechápe, proč se mají plést do bojů mezi dvěma druhy Rusů, když všichni vědí, že na Ukrajině vládne příšerně zkorumpovaný fašistický režim, a když v Americe téměř nikdo nevěří imbecilním vyprávěnkám o tom, že Putin ovládne celý svět. To neznamená, že do týdne bude americká politická elita protiválečná. Během války ve Vietnamu to trvalo několik let, než protiválečný postoj mezi americkou politickou elitou jednoznačně převládl. Konec konců, z pohledu Republikánů by bylo ideální, kdyby se válčilo ještě před volbami v roce 2024. Nicméně jde to tím směrem. Ron Desantis, floridský guvernér a nejspíš příští prezident, pronesl první jasné a rozhodné protiválečné vyjádření.
Hampl k tomu dodává, že pokračování války už není ani v zájmu výrobců zbraní. I v případě jejího ukončení mají totiž dostatek zakázek na mnoho let dopředu, než budou zbrojní sklady zase plné.
O Fučíkovi (23. 2. 2023)
Promluvím dnes v Českých Budějovicích na akci k výročí narození Julia Fučíka. Vzpomenu své dětství, kdy jsme chodili do „fučíkárny“ a kdy jeho postava jakožto hrdiny, který se obětoval za národ, byla všudypřítomná. Vlastně to ve společenském životě hrálo podobnou roli jakou v jiných dobách katoličtí svatí nebo v určitých mistr Jan Hus.
Jak nesmyslné bylo vymýtit takovou postavu z veřejného života a zacházet s ní jako s prašivým zločincem. Že byl komunista? No a co! Nejsme snad všichni jeden národ? Julius Fučík nezemřel v boji proti továrníkům za zrušení nadhodnoty. Zemřel v boji proti Němcům, když se snažili vyhladit český národ. Nebyl zapojen do žádných politických procesů. Vlastně byl do systému komunistické represe zapojen mnohem méně než prezident – generál. A že legenda přeháněla? To máme přejmenovat Svatého Jana pod Skalou, protože některá svatojánská legenda obsahuje i fantazijní prvky?
Narážíme na všudypřítomný problém. Určitý typ primitivních antikomunistů (často si dokonce připadají konzervativně) totiž neútočí proti komunistické straně a už vůbec ne proti komunistické myšlence. Útočí pro vlastnímu národu!
Nakonec to nabývá naprosto extrémní podoby, když se aktivisté blízcí současné vládě chystají vykopávat mrtvoly z hrobů a kádrovat je. Copak nejsme všichni příslušníky téhož národa? Nejsou snad naše osudy propleteny? Copak každý z nás neměl nějaké příbuzné či přátele i na té druhé straně? Není už dávno čas říct „naši mrtví leží vedle vašich mrtvých“ a uznat, že staré spory překryl milosrdný čas?
U okupační správy sestavené z cizinců bychom to snad mohli pochopit. Ale u současné vlády, která se považuje za českou vládu? Co je na ní vlastně českého?
Byl bych moc rád, kdyby se do českého prostředí zase vrátily oltáříčky a kapličky Julia Fučíka (i když se tomu tak neříkalo).
O pohledu s odstupem (22. 2. 2023)
Z lidové či hospodské moudrosti, jak ji nasbíral Dan Šustr (Tichá dohoda) v knize Majn Kochbuch:
„Pak se nediv tomu informačnímu šumu. Ale třeba podle Chomskýho – myslím – je účelem záměrnýho vytváření informačního šumu a chaosu zastírání skutečnejch problémů a témat. V podstatě to slouží k oblbování mas. Takže ve zprávách se valí dokola jedno téma nebo se sice dozvíš, co se stalo na druhým konci, ale určitá část – pro tebe víc relevantních nebo politicky nepohodlných informací neboli, jak se dneska říká, dezinformací , se tam nedostane. A taky víš, co se říká, že z původně takzvaných dezinformací se časem může stát informace. Proto já to sleduju s větším časovým odstupem, abych si to uměl zasadit do kontextu. Old Shooterhand nabral dech. „Každej den jsou někdy navíc schopný tvrdit úplně pravej opak. V tom se pak špatně orientuje. Jenže mediální kola se musej otáčet pořád dokola. Nonstop.“ Zvednul kazatelsky ukazováček. „Takže klídek a nohy v teple. Nic nebejvá zpravidla černobílý ani tak horký, jak to média popisujou. Chce to sledovat z povzdálí a v delších časovejch souvislostech“
O osamělosti (22. 2. 2023)
Čím víc lidé kolem sebe člověk má, tím se cítí osamělejší. K tomu dospěla skupina psychologů z londýnské King Kollege ve výzkumu, jehož výsledky byly publikovány v The Nature. Badatelé navrhují stavební změny, aby lidé ve městech kolem sebe neměli tolik jiných lidí. Pak se snad budou cítit méně osamělí a pak snad budou zmírněny nejrůznější psychické problémy, které z toho vyplývají.
Vlastně je to něco, co už dávno víme. Aby vztahy fungovaly a abychom se necítili sami, musíme jim věnovat nějakou pozornost a nějakou energii. Od hlubokého přátelství až po „pouhé“ okamžiky, kdy se na někoho podíváme, pozdravíme ho, možná proneseme zdvořilostní a uvědomíme si, že má jiné obroučky než minulý týden. Prostě pro nás existuje.
Nechcete se cítit osamělí? Nemějte příliš mnoho vztahů a pečlivě si vybírejte, komu věnujete čas.
O Marxovi (22. 2. 2023)
Tak dnes máme 175 let od prvního vydání Marxova Kapitálu. Ať chceme nebo ne, patří k našim dějinám. Necítím se být marxistou stejně jako většina mých spoluobčanů a nejspíš z nás nikdy marxisté nebudou. Ale bylo by výrazem primitivismu tuhle část dějin neznat nebo ji redukovat na řádění monster typu Trockého. Stejným výrazem primitivismu by bylo přijímat tezi, že do poloviny 19. století žili Evropané v blaženém světě bezpečí a blahobytu, až přišel Karel Marx se svým ďábelským plánem jim to celé zkazit.
Připomenu citát z jednoho jeho dopisu: “Není mým objevem, že existují společenské třídy. To už přede mnou dostatečně ukázali buržoazní ekonomové. Mým objevem je, že může být společnosti bez tříd.”
Není komunistické mluvit o třídních konfliktech. Je naopak komunistické popírat jejich existenci.
Ocituji pasáž z komentáře Josefa Skály: “…tak jako skákat na špek hororům o znárodnění. Šíří je vítěz loupeže tisíciletí. Z většiny podniků, které zcizila, trčí rez a lebeda. Znárodnění té spouště republiku neuživí. Nezbývá, než zakládat nové zdroje. O to se zasadí levice, která není na prodej. Spolu s úplně každým, kdo před úpadkem nehodlá kapitulovat. Křečkovat poznání, startující už Manifestem, jen pro sebe není důvod. Bez něj je levice k ničemu i pro své partnery. A všichni dohromady skončí v mraveništi vizí, jalových už v polovině předminulého století.”
Doplním k tomu, že to minulé znárodnění, které provedl Beneš v roce 1945 (nikoliv Gottwald v roce 1948, jak se někteří mylně domnívají) to taky nebylo nijak růžové. Hospodářství zpustošené válkou, všichni zadlužení, podniky plně zaměřené na válečnou výrobu. Nové státní podniky čekala obrovská práce, o žádném rozdělování bohatství nemohlo být řeči. Jenže jedno zásadní aktivum po předcházejícím režimu měli. Kvalifikovanou pracovní sílu a obecnou úctu k poctivé práci. To dokázal eurorežim dokonale zničit.
O Benoistovi a rasismu (21. 2. 2023)
Z předmluvy k Benoistově eseji o rasismu:
„Benoistův „Rasismus“ je fascinující čtení, ovšem pro vzdělané a kultivované lidi. Ty běsnící hordy bojovníků proti rasismu, kteří zatím zapalují domy, přepadají bezbranné lidi a ničí svět, ti nic podobného číst nebudou. Těm stačí pětivteřinové video na TickToku.”
CITOVANÁ KNIHA JE KE KOUPI ZDE.
O výkonu evropského předsednictví (21. 2. 2023)
Včera jsem tu smetl stanovisko, že i když byla Fialova vláda v předsednické roli, nezbývalo ji než akceptovat Zelený úděl v podobě zničující pro české hospodářství. A čtenáři se ptají, co tedy měl Fiala dělat.
Cokoliv! Všechno, co umožňuje předsednická role. Předčasně ukončit schůzi, která se vyvíjí špatným směrem. Vyměnit projednávané materiály. Zapomenout někoho pozvat na nějaké jednání. Umožnit přístup jedněm lobbistům a neumožnit opačným. Zahájit jednání dřív, než bylo na pozvánce a schválit rezoluci, než někteří stihnou dorazit. Prohlásit hlasování za zmatené a opakovat ho. Korumpovat. Vyhrožovat. Přivést na jednání chudou rodinu se šesti dětmi, která bude usedavě plakat, jak jí opatření Zeleného údělu zničí život. Zdržovat. Zahltit schůzi prezentací grafů, kterým nebude nikdo rozumět.
Copak se ty metody nepoužívají, když jde třeba o navýšení rozpočtu? Co jiného dělal Fiala celý svůj dosavadní život? A jestli nedokáže takové metody používat, proč jsme vlastně platili předsednictví?
O cestovateli Bidenovi (21. 2. 2023)
Americký prezident Biden navštívil Kyjev, přičemž klíčové informace jsou následující:
Za prvé. Cesta byla do poslední chvíle utajována. Nebyli o ní informováni ani spojenci, ani novináři ani američtí politici.
Za druhé. O cestě byly předem informovány ruské bezpečnostní síly.
Naivní čtenář by předpokládal, že se utajuje proto, aby se k některým informacím nedostali Rusové. Jenže ono to vypadá jaksi obráceně. Jak poznamenal analytik amerického kanálu The Duran, jednalo se o “návštěvu s ruským povolením.” Když to Rusové stejně vědí a souhlasí s tím, proč se to vlastně tají?
Z ruského pohledu dává celá akce dobrý smysl. Fotografie Bidena v Kyjevě pomůžou mobilizovat ruskou veřejnost a zvýšit podporu válečnému úsilí. Všichni vidí, že jsou ve válce proti Spojeným státům. Světová veřejnost zase vidí blízkost mezi Washingtonem a Kyjevem, což Washington činí odpovědným za ukrajinskou neochotu skončit válku jinak než totální porážkou Ruska.
Ale z americké strany? Pikantní je, že v předcházejících 10 dnech se několik amerických významných vojenských představitelů vyjádřilo pro rychlé ukončení války, s tím, že Američané nejsou schopni pokračovat v podpoře Ukrajiny déle než několik měsíců. Je v takové situaci moudré, že Biden slibuje další nekonečnou podporu a nekonečnou eskalaci? Nebylo by moudřejší, kdyby se od války spíš distancoval?
A myslí na to vůbec někdo? Nebylo to spíš tak, že nějaký referent na tiskovém oddělení dostal super nápad a ten prošel až k realizaci, aniž by se někdo zamyslel nad smyslem celé akce? Tuší vůbec Biden, kde byl? A není takhle vedena celá válka?
O pirátské demokracii (20. 2. 2023)
Jsme už zvyklí, že když nějaké referendum nedopadne dost liberálně, musí být opakováno tak dlouho, až je dosaženo požadovaného výsledku. Teď to vypadá, že to samé nekonečné opakování bude probíhat i na Kladně.
Jádrem sporu jsou herny s výherními automaty. Možná si pamatujete, že před generací představovaly výherní automaty skutečný sociální problém. Někteří lidé se dostávali do závislosti, prohrávali majetky, upadali do exekucí, rozpadaly se jejich rodiny… Proběhla spousta pokusů to odvětví zregulovat, ale všechny šly do ztracena.
Tak dlouho, až přišlo internetové sázení a ničení lidských životů se přesunulo tam. Fyzické automaty a fyzické herny se ocitly v konkurenčním postavení vůči novému predátorovi a najednou už nebyl vůbec problém to zregulovat. Odvětví se zmenšilo méně než na desetinu původní velikosti, probíhá v uzavřených hernách, každá transakce je on-line evidována na ministerstvu financí a ohrožení lidé (příjemci sociálních dávek, lidé v insolvenci apod.) nemohou hrát vůbec. Konečně se to dostalo do stavu okrajové zábavy, která nikomu nevadí.
A právě v tom okamžiku vystartovali Piráti. Myslíte, že vyrazili proti online sázení, které je fakticky neregulované a ničí životy? Omyl! Nejde přece o to pomáhat lidem. Jde o to najít někoho dost slabého, na kom se může profesionální aktivista realizovat.
Vlastně jim to nemůžeme zazlívat. Je to jejich práce. Spisovatel píše knihy, cukrář peče dorty, multikulturní aktivista zakazuje. Zakazuje jezdit autem, zakazuje jíst maso, zakazuje kouřit, zakazuje dávat klukům klukovské hračky, zakazuje číst, co vás zajímá… Ti lidé nic jiného neumějí a jejich práce je zjevně baví. Zvláště, když mají za zády obří finanční zájem, kterému pomáhají k ještě vyšším ziskům.
Když kladenská radnice, odmítla zbývajících pár heren zakázat, vynutili si Piráti místní referendum. To bylo spojeno s prezidentskou volbou s velmi vysokou účastí a Piráti přidal i masivní propagační kampaň (bylo by zajímavé zjistit, kdo ji platil) a všudypřítomný nátlak, včetně osobního obtěžování lidí a případně jejich urážení (pokud odmítli správně hlasovat). Sociální sítě byly zaplaveny videozáznamy s tou obvyklou manipulační špínou, kdy vyprávíte o nějakém přestupku, za zády máte provozovnu a vyvoláváte dojem, že ta provozovna s tím přestupkem nějak souvisí.
Přesto se jim podařilo přimět k hlasování pro zákaz jen asi pětinu obyvatel. Pochopitelně. Ta problematika nezajímá nikoho kromě profesionálních aktivistů. Lidé na Kladně vědí, že s tím nejsou spojeny žádné problémy, žádné zničené životy, žádný nepořádek, žádné rušení nočního klidu, žádná kriminalita…
Takže to Piráti dali k soudu, dosáhli výroku o neplatnosti referenda a kladenští budou hlasovat znova a znova. Tak dlouho, až jich přijde k urnám dost.
O zkroceném konzervatismu (20. 2. 2023)
Na konzervativních listech nedávno vyšel zajímavý textík o tom, jak se schvalovala nová přísnější podoba Zeleného údělu. Ano, jde o tu zábavnou verzi, která nejen úplně zakazuje spalovací motory, ale která také uvaluje daň na elektromobily. Teď už zbývá jenom zdanit vegetariánství a větrné elektrárny.
Je to vlastně odpověď všem, kdo doufají, že vědecko-technický pokrok vyřeší současnou ekonomickou, energetickou a krizi životní úrovně. Ani náhodou! Radikální skupiny, které označují další a další věci za ohrožující planetu, pracují rychleji než vědci a technici. Než je něco dotaženo do použitelné podoby, už je to zakázáno.
Za druhé to ukazuje, jak zbytečná jsou evropská jednání. Hodiny a hodiny se tam politici dohadují o tom, že jestli nějaké dílčí opatření vstoupí v platnost 2027 nebo 2029. Ale normálně diskutovat a říct, že je to celé blbost, to je nemyslitelné. Normálního člověka napadne, že kdyby ty diskuze vůbec neprobíhaly, tak by se ušetřilo za opulentní bankety a výsledek by byl stejný.
A za třetí. Je zarážející, s jakým porozuměním přijímají Konzervativní listy, že „lépe to prostě vyjednat nešlo.“. Obávám se, že tak, jako covidové roky změnily „vlasteneckou alternativu“, kde převládly primitivní konspirační fantazie, ta válka na Ukrajině zničila pravicový konzervatismus. Zbyla z něj jenom servilita vůči globální korporátní moci, a slepá podpora každé válečnické akce – tentokrát proti Rusku a příště možná proti Maďarsku, proti Venezuele, proti Kubě, proti Číně…A k tomu verbální podpora trochu přísnější sexuální morálky, což stejně nemá žádný praktický význam.
O zemi primitivů (19. 2. 2023)
Z rozhovoru na Parlamentních listech:
To, co ministr školství Balaš předvádí, je bez nadsázky nejšílenějším útokem na českou vzdělanost od protektorátu. Na davoském ekonomickém fóru mluví světové špičky o potřebě znovu obnovit výrobní kapacity v zemích EU a kdy se mluví o kritickém nedostatku technické inteligence i středního technického personálu. Začíná tichý závod o to, do kterých evropských zemí se vrátí průmysl. A český ministr přichází s tím, že výuka přírodních věd a technických disciplín je zbytečná a má být dále omezena. Přitom už dnes je to zlomek toho, co děti před generací dobře zvládaly.
A tohle chce ministr nahradit novým oborem: Souhlasem s momentálními názory pana premiéra.
To je něco, co je v dějinách naprosto nevídané.
Za okupace nebo v nejhorší fázi padesátých let bylo školství taky hodně zpolitizované. Ale nikdy to nešlo tak daleko, že by vláda chtěla zrušit znalosti a mít ve školách jenom politické školení, jak to prosazuje pan Balaš.
O práci a kapitálu (18. 2. 2023)
Zdá se, že kolegům na levici uniká poměrně významný aspekt toho, jak se změnil spor mezi prací a kapitálem (respektive spor mezi těmi, kdo se živí prací a těmi, kdo žijí z kapitálu, ať už jako vlastníci nebo jako manažeři).
Od průmyslové revoluce bylo podstatou toho vztahu hledání kompromisu, byť to hledání bylo mnohdy obtížné až krvavé. Prostě proto, že bylo zapotřebí obojího. Na jedné straně pracovní síla, na druhé straně stroje, budovy, pracovní postupy atd. Předmětem sporu byla osobní spotřeba vlastníků a manažerů, ale všichni chápali, že bez investic do strojů a zařízení to nejde.
V některých organizacích taková situace pořád přetrvává, ale nicméně naprostá většina kapitálu má čistě symbolický charakter. Cenné papíry, elektronické peníze, virtuální měny, reklamní kampaně, politický vliv… dřívější kompromis je k ničemu. Investice do takového kapitálu nepomáhají výrobě, ale právě naopak.
To vše v době, kdy tento čistě symbolický kapitál rychle zvyšuje svůj podíl – na úkor práce i na úkor hmotného kapitálu. Není náhodou čas na velkou reformu?
Jen tak mimochodem, velké reformy probíhají velmi často po prohraných válkách a dezinformátoři z Pentagonu upozorňují, že NATO je schopno pokračovat v opotřebovávací válce ještě 6 – 9 měsíců.
O ukrajinském třídním konfliktu (18. 2. 2023)
Autorka knihy Genetická loterie Kathryn Hardenová (kterou jsem tu už vzpomínal) dobře připomíná, že když mluvíme o rozdílech mezi skupinami (třeba různé etnické skupiny nebo příslušníci různých civilizačních okruhů), nemělo by nám zastírat rozdíly uvnitř těch skupin. Pro celkové pochopení situace a odhad dalšího vývoje je to minimálně stejně podstatné.
Třeba dění na východ od nás. Je obtížné komentovat cokoliv uvnitř ruské společnosti, protože si tam v první řadě promítáme vlastní sny a představy, nicméně do ukrajinské společnosti trochu vidět je. Včetně třídního konfliktu. Na jedné straně lidé, co se zabydleli v západních médiích a západních korporacích. Modelky, co se fotí se samopalem, mají miliony sledujících a slušnou šanci provdat se někam hodně vysoko. A pak tisíce lidí, co to nedotáhli tak vysoko, ale aspoň zbyly na ně drobečky. Hodně z nich žije na Západě nebo patří k těm kyjevským vrstvám, které jsou kulturní součástí Západu.
A potom existují „úkáčka“ – v lepším případě na stavbách, v horším jako náplň do mlýnku na maso, kde jsou zabíjeni po tisících.
Ti první poslušně opěvují válku a šíří nacionalistické příspěvky, jak se to po nich na Západě chce. Vlast to často přehánění, ale na dnešním západě sem tam nějaký ten nacistický symbol nevadí. Ti druzí neskrývají, že kdyby bylo po jejich, už by bylo dávno po válce. Že je jim úplně lhostejné, ke komu se připojí ruské okresy na východě. A že není v jejich zájmu mít doma instalované rakety namířené na Moskvu.
A dále to už je jako u nás doma. Jedni dostávají spoustu prostoru, druzí mají držet hubu a umírat.
O sexuální morálce (17. 2. 2023)
Skoro nikde na světě se na internetu nesleduje tolik homosexuálních videí jako v Pákistánu. Ano, v tom Pákistánu, kde jsou homosexuálové kamenováni. Není to výjimka, ale součást trendu. I v jiných muslimských zemích takové věci bují. Stejně jako operativní změny pohlaví, sex s dětmi, sex se zvířaty atd. Zkrátka, vypadá to, že přísná náboženská výchova a tvrdé tresty příliš nezpomalují dekadentní trendy. Pokud vůbec.
Připomínám to proto, že mezi evropskými konzervativci existuje idealizovaná představa muslimského světa, který údajně nepropadá dekadentním trendům, kde jsou muži stále muži a ženy stále ženy apod. Je to naprostá iluze. V muslimském světě nikdy neznali západní pojetí mužnosti a nikdy neznali sexuální zdrženlivost jako ctnost. Je to svět bez pohybu, bez inovací, bez slitování, řízený nesmírně tvrdými zákony, takže mnohé se zakryje. Ale nic víc.
Což není nic proti muslimům. V evropském středověku to nebylo se sexuální morálkou lepší. Jenže my jsme ve středověku nezůstali.
O nové knize Yorama Hazonyho (17. 2. 2023)
Na e-shopu jsem zahájil prodej knihy Konzervatismus: Znovuobjevení od Yorama Hazonyho. Možná si vzpomenete na jeho skvělou knihu Chvála nacionalismu, kterou mám v knihovně (i mnozí moji čtenáři). Hazony není žádný superanalytik, ale umí perfektně vyhmátnout základní myšlenkové principy a velmi srozumitelně je vysvětlit. Což dělá skvěle a což se mu povedlo i v knize Konzervatismu: Znovuobjevení. Tak tu knihu hodnotím po prvním prolistování a přečtení některých pasáží. Po podrobnějším studiu napíšu víc.
Rozhodně mám za to, že se ohlížíme po konzervativních autorech, je Hazony výrazně lepší než Roger Scruton – u nás nesmyslně přeceňovaný. Zpětně si říkám, jestli Scrutona netlačili hlavně proto, aby se tu vytvořilo anglosaské vnímání a aby to podpořilo začlenění do impéria a likvidaci samostatného českého myšlení. Nebo dokonce něčeho slovanského. Fuj! Pak by bylo mnohem obtížnější poštvat slovanské národy proti sobě navzájem. Ale třeba přeháním na ní to tak. V každém případě je četba Hazonyho přínosnější než četba Scrutona.
Pokud někdo hledá ucelený výklad principů konzervativního myšlení, pak je zmíněná Hazonyho kniha tím pravým. Včetně všeho pozitivního, co současný konzervatismus přináší – nedělá kompromisy před módními trendy, neskloní se před progresivismem, umí z mnoha různých dob a společností vyhmátnout trendy. Umí najít to jednoduché, co funguje všude a stavět na tom. Umí vzbuzovat nadšení a další emoce a umí motivovat. V té knize je vidět i tradiční slabé místo konzervatismu – naivně utopické představy, jak by mohla fungovat lidská společnost. Když falšujeme dějiny a umisťujeme sny kamsi do minulosti, tím se z nich nestává skutečnost.
Ale s tím musíme počítat. To ke konzervatismu prostě patří. Nic není dokonalé.
O papírových a kovových penězích (16. 2. 2023)
Ve Švýcarsku se chystá referendum o zachování finanční hotovosti. Je ovšem otázka, jestli z toho vznikne jednoznačná povinnost vlády přinutit obchodníky na svém území, aby hotové peníze přijímali. Bez toho nemají hotové peníze praktický význam. Centrální banka je sice bude vydávat, ale nic si za ně nekoupíte. Rušení hotovosti může (a nejspíš bude) probíhat tak, že jednotlivé soukromé společnosti budou poskytovat výhody za platbu kartou (nebo jinou elektronickou platbu), pak se ty výhody budou zvětšovat, až nakonec bude placení hotovostí příliš drahé, většina lidí ztratí zájem a nakonec se zruší i pokladny. Právo na finanční hotovost tedy musí obsahovat i zákaz zvýhodňování bezhotovostních plateb.
Pokud ale ve Švýcarsku takové nějaké opatření projde, zůstane hotovost v celé Evropě. Pokud ECB zruší papírová eura, lidé prostě budou nosit v peněženkách švýcarské franky.
Zase po čase na Counter-Currents (16.2. 2023)
Zase po čase jsem publikoval článek na americkém alternativním webu Counter-Currents. V tamním prostředí ovšem “alternativní” znamená řádově více čtenářů než u nás pochopitelně. Fakticky je to Esej o válce, socialismu a konsistentnosti myšlení upravená pro americké prostředí.
O divizi Edelweiss (15. 2. 2023)
Hitlerova divize Edelweiss bojovala na východní i západní frontě. Hodně se zaměřovala na boj s partyzány a na trestání těch, kdo partyzány domněle podporovali. Ale činili se i jinak. Třeba v září 1943 postříleli víc než 5 tisíc bezbranných italských zajatců. Tedy zločin větší než Katyně. Desítky incidentů s menším počtem mučení a vražd tady nechci vypisovat.
Byla by to stará historie. Jenže předevčírem ukrajinský prezident Zelenský udělil jedné ze svých elitních jednotek čestný titul Edelweiss.
Je to neuvěřitelně odporné, ale je to i nesmírně hloupé. Jestli někdo chtěl ruskou veřejnost přesvědčit, že NATO oživuje starý hitlerovský nacismus, tak se mu to povedlo. Jestli chtěl někdo motivovat ruské vojáky, tak se mu to povedlo.
A teď dobře poslouchejte to ticho. Jak se nikdo ze západních politiků neodváží ani ceknout.
Tak hlavně ať vás ani nenapadne šířit dezinformační narativ, že na Ukrajině podporujeme neonacistický režim.
O Hamplovi a Konvičkovi (14. 2. 2023)
Politolog a režimní propagandista Jan Charvát si na mě zase po čase vzpomněl. „Objevili se antiislamisté – a s nimi obrovská proměna. Najednou to nebyli skinheadi, žádní kluci s tetováním. Byl to docent Konvička z jihočeské univerzity. Nebo PhDr. Petr Hampl, Ph.D., prostě chlapi ve věku čtyřicet, padesát let, zcela etablovaní v systému.“
Pan politolog ovšem nedokázal vysvětlit, v čem je taková opozice vlastně extrémistická. Nikdy jsme nezastávali žádné krajně pravicové názory a nikdy se neprojevovali násilně. Tvrdě jsme kritizovali vládní sociální politiku, ale nikdy nenadávali cikánům. Nikdy ani náznak antisemitismu. Žádné konspiračky. Z feministek a sexuálních výstředníků jsme si občas dělali legraci, ale nikdy žádné hrubé urážky a ani nejmenší náznak násilnosti.
Nicméně určitý průlom tam být mohl. A sice, že jsme se snažili vytvořit opozici inteligentní, vzdělanou, nerasistickou, tolerantní a absolutně nenásilnou a dobře přijatelnou pro víc než 80% populace. „Extrémistické“ na nás bylo jen to, že jsme se nesmířili s likvidací občanských svobod, české kultury a základních hodnot západní civilizace. Myslím, že už před námi šlo velmi podobnou cestou třeba hnutí Ne základnám, ale to nikdo nedosáhlo tak širokého lidového ohlasu.
Ono to taky bylo vidět na výsledcích. My sami jsme sice dopadli mizerně, ale náš hlavní nepřítel – premiér Sobotka – musel odejít z politiky a jiní politici převzali velkou část našeho programu. Kousek z toho i realizovali.
Dnes je to pryč. Antisystémová opozice znovu získala charakter zoufalých hladových bouří, obklopených houfem prodejců lamp proti 5G záření (14 900 ve slevě) a podobných postaviček. A co je nejhorší, mnozí inteligentní vzdělaní lidé se nemají ke komu jinému přidat. Místo, aby opozice využívala schopností těch nejlepších (a ostatní motivovala ke zlepšení), dorovnává na úroveň těch nejhorších. Výsledky tomu odpovídají.
Kde se stala chyba? Co jsme měli dělat jinak? Samozřejmě o tom přemýšlím. V kritických chvílích jsme neměli dost času a energie, protože se všichni musíme živit, zatímco provozovatelé „vlasteneckého“ bulváru a šiřitelé příšerných konspiračních teorií mají dost prostředků, aby tomu dávali všechen svůj čas a ještě pro ně pracovali další lidé.
Ale možná tam jsou i jiné chyby, které nevidíme. Tak nebo onak, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a příští inteligentní opozici musí vytvářet někdo jiný.
O osvícenství a věku temnoty (14. 2. 2023)
Dobu osvícenství střídá návrat do temnoty. Tak by se dala shrnout karikatura níže. Je to samozřejmě hrubě zjednodušující, ony ani ty před-osvícenské doby nebyly úplně temné. Ale opravdu to vyjadřuje jeden podstatný rozdíl.
Rebelové, kteří svrhli barokní monarchie (nebo v rámci těch monarchií prosadili reformy) byli vzdělaní, vážili si racionality a byli schopni věnovat tisíce hodin usilovnému studiu. Elita mozku, mohli bychom je nazvat.
Dnešní rebelská hnutí jsou naopak zaplavena příběhy o tajných spiknutích řídící svět, falešném přistání na Měsíci, falešném útoku na Dvojčata, teď nově o falešném zemětřesení, vraždících vakcínách, podzemních jeskyních, kde je z unesených dětí vyráběn adenochrom…zkrátka těmi báchorkami, které nahradily dřívější vyprávění o hejkalech a lesních vílách. Tak jako tehdy, i dnes to obnáší směs autentické lidové zkušenosti, nádherně rozvinuté představivosti a fantazie, ale také hlouposti a povrchnosti. Tak jako tehdy lidé doplňovali svá skutečná pozorování z přírody, dnes doplňují své správné poznatky o společnosti. Média jsou opravdu plná lží, reklama opravdu zkresluje skutečnost, elity jsou opravdu zkorumpované, farmaceutické firmy opravdu dosahují nehorázných zisků a léky mají nejrůznější vedlejší účinky.
Problém je ale v tom, že pokud v nějaké skupině takové představy převáží, tak ta skupina bude ve všech konfliktech poražena. Leda by druhá strana byla stejně omezená a pověrčivá. Vyhrávají ti racionálnější s lepšími analytickými schopnostmi a lepším strategickým myšlením.
A tím se dostáváme k tomu dalšímu. Současné elity se nemají těm dole co pošklebovat. I ony žijí stupidními pověrami. Jen ty jejich jsou pokládány za vznešené, protože si na ně všichni zvykli. Co třeba víra, že je možné absolvovat jadernou válku bez významnějších ztrát? Co třeba víra, že když rozdáme majetek zahraničním korporacím, zvedne to životní úroveň? Co třeba víra, že když se dobrovolně podrobíme muslimům, tak nadšeně přijmou hodnoty naší civilizace a vzdají se džihádu? Co víra, že lze vyhrát válku nebo zachránit planetu tím, že ti nejchudší zchudnou ještě víc? Není to nakonec mnohem škodlivější? Nehledě na konspirační historky o Putinových trollích farmách či ruském ovlivňování voleb (jejichž logická struktura je naprosto shodná s lidovými vyprávěními o jeskyních na výrobu adenochromu).
Mimochodem, i přesvědčení, že celá moderní medicína je jeden obrovský podvod, to vzniklo už před více než generací v kruzích anticivilizační levice (dnes označované termínem neomarxismus) a až s velkým zpožděním je převzala také „alternativa“.
O impériu zla (13. 2. 2023)
O zemětřesení v Turecku se píše hodně, o zemětřesení v Sýrii málo, přitom následky velice podobné, včetně celých zničených měst a tisíců mrtvých.
Mohou v takové situaci čekat pomoc? Ba právě naopak. Představitelé amerického ministerstva zahraničí se vyjádřili jasně. Utrpení obětí není dostatečným důvodem k dočasnému uvolnění sankcí. Připomínám, že ty sankce byly vyhlášeny za to, že se tamní sekulární režim ubránil Al Kajdě a že nedošlo ke zmasakrování tamních křesťanů a Židů. Ničeho jiného špatného se Sýrie nedopustila. Jak loni uvedla náměstkyně amerického ministra zahraničí, cílem sankcí je znemožnit poválečnou obnovu Sýrie. Kromě sankcí je tomu tak, že americká armáda obsadila tu část země, kde funguje zemědělství (aby zbytek hladověl).
Už to samo o sobě je dost strašné, ale dalo by se čekat, že po zemětřesení se uvolní aspoň ty položky, které nemohou být žádným způsobem využity k budování státního aparátu. Nebo že pomoc bude rozdávat nějaká neutrální humanitární organizace. Prostě aspoň něco.
Ne! Nechtěli jste Al Kajdu, chcípněte pod troskami.
Ale necháme ty lidi umírat bez pomoci humanitárně.
O inflaci v Maďarsku (13. 2. 2023)
Za starých časů kolovaly legendy o tříhlavých obludách, které žijí za hranicemi známého světa. Za našich časů kolují legendy o dění v sousedním Maďarsku. Kolují především v tisku. Ukazuje se, že možnost získání osobní zkušenosti je k ničemu, pokud lidé zůstávají uzavření ve vlastních bublinách.
To posiluje práce s ukazateli, které nevyjadřují téměř nic a jsou jen k tomu, aby se potvrdil ten nebo onen pohled. Třeba údajně chybnou maďarskou hospodářskou politiku. Jenže když čtete pozorně, všimnete si ještě něčeho jiného. Třeba u tohoto kritika Orbánovy cenové politiky.
„Obchodníci museli držet předepsané ceny a zároveň zajistit u regulovaných produktů dostatečnou nabídku. Tím utrpěli ztráty a aby tyto ztráty vyrovnali, tak zdražili ostatní zboží. Tím inflace ještě zrychlila,“ vysvětlil Vírovacz (ekonomický analytik) německému deníku Welt.
Co ten úryvek říká? Že maďarská inflace je daná tím, že základní věci jsou levné a je jich dostatek a o to dražší jsou luxusní předměty. Takže rohlík stojí pořád stejně, zato podražil kaviár a luxusní whisky. Je to neúspěšná politika? Není to naopak politika velmi úspěšná? Je opravdu lepší nižší inflace dosažená tak, že zdražují hlavně základní potřeby?
O svobodě (12. 2. 2023)
Před pár dny jsem tu upozorňoval, jak je připravováno o význam slovo „spojenec“, protože se často používá k označení arogantního impéria s naprosto bezohledným přístupem vůči dobytým územím. Čtenáři mi od té doby posílají další slova, kterým se děje totéž (jako např. „demokracie“, které je většinou používáno pro vládu omezené izolované pseudoelity).
Tentokrát upozorním ještě na jeden výraz, který je zbytečně ničen – svoboda. Nechci se zaplétat do komplikovaných definicí, nicméně slovo „svoboda“ je často používáno i ve významu, který je úplně opačný, zejména neoliberálními ekonomy. To třeba nějaká korporace provede kroky, které úplně zničí život nějaké skupiny lidí, udělá z nich bezdomovce nebo něco na ten způsob. Nebo je aspoň přinutí pracovat za platy, které nepokryjí životní náklady. A pokud by tomu chtěla vláda zabránit, tak slyšíme, že to prý omezuje svobodu. Čí svobodu? Těch chudáků? To asi těžko. Tak svobodu manažerů té korporace? Vždyť to jsou jen dobře placené vyděšené nicky, které samy žádnou svobodu nemají. Neustále se třesou strachy, že nedokážou zvýšit zisky tolik, kolik chtějí vyšší manažeři. A zároveň žijí ve strachu, že budou obviněni z něčeho nekorektního a vyhnáni. Pro vyšší manažery platí totéž (ve vztahu k ještě vyšším manažerům). A pokud jsou na konci nějací majitelé, tak pro ně celá ta korporace jen finančním ukazatelem, takže to s jejich svobodou nebo nesvobodou nemá nic společného.
Máloco je absurdnější než označovat ekonomické chování korporací výrazem „svoboda“ a pokusy o jejich regulaci výrazem „omezení svobody“.
O Baštově knize (12. 2. 2023)
Snad jediným pozitivním aspektem prezidentské kampaně je vydání knihy Jaroslava Bašty Stát jsme my. Z jeho politických textů publikovaných během mnoha let na různých webech vybrala to nejlepší Lenka Procházková. Dle mého soudu to vybrala moudře a citlivě.
Knihu můžete koupit výhradně na Českém vlasteneckém knihkupectví.
O liberální morálce (11. 2. 2023)
V komentáři k odhalení toho, že americké bezpečnostní složky opravdu provedly teroristické útoky proti německým plynovodům, jsem napsal mimo jiné: „Všimněte si, že se nic neutají. Na začátku listopadu byl útok proveden, na začátku února je to venku. Přesně tři měsíce. U amerického pokusu nahradit maďarskou demokracii loutkovou vládou to netrvalo déle. Současné západní tajné služby nedokážou být tajné.
S mizející schopností provádět operace efektivně a ve skutečném utajení ovšem roste síla propagandy. Během pár týdnů bude většina příslušníků nové aristokracie upřímně přesvědčena, že pumové útoky na plynovody jsou dobré, správné a morální. Budou upřímně obdivovat pachatele a budou cítit dojetí.“
No a uplynulo jen pár hodin a už to začalo. Tahle ukázka je z twitterového profilu vášnivého a velmi vlivného obdivovatele NATO s mnoha tisíci sledujících.
O úspěchu českého předsednictví (10. 2. 2023)
Těsně před Vánocemi jsem dostal tiskovou zprávu vládního odboru pro rovnost mužů a žen a nevěřil jsem svým očím. Prioritou českého předsednictví prý bylo prosadit nějaké šílené byrokratické opatření, kdy každý bude muset vytvářet jakési výkazy o tom, komu proč dává jaký plat a jestli si to zaslouží nebo nezaslouží. Jak z tiskové zprávy dále vyplývá, zbytek Evropy o něco takového nestál, nicméně statečné a drsné české vyjednávačky to nakonec přece jen prosadily.
Bravo! Aby nebylo málo problémů, tak ještě další hodiny papírování, další komise, riziko žalob a vznik dalších neziskovek buzerujících pracující lidi.
Ale dobrá zpráva! Manažerských bonusů se to týkat nebude. Ono to vlastně nepostihne korporace vůbec, protože ty už stejně mají útvary společenské odpovědnosti vytvářející tuny nepotřebných dokumentů.
Kdyby místo toho přidali zdravotním sestrám a pečovatelkám! Jenže ono to dopadne přesně naopak. Ta pečovatelka z toho bude mít jenom to, že její manžel – řemeslník – bude nosit méně peněz.
Až zase někde uslyšíte pana premiéra mluvit o tom, jak úspěšné bylo české předsednictví, vzpomeňte si na genderovou byrokracii.
O skutečné válce (9. 2. 2023)
Scott Ritter o válce na Ukrajině:
„To není holywoodský příběh, kde se hrdina chytí za hrudník, prohlásí „dostali mě“ a pronese závěrečnou řeč předtím, než vydechne – tak, aby diváci plakali dojetím.
Tady jsou těla vyhazována do povětří, trhána na kusy, lidé jsou upalování zaživa, jsou jim utrhávány údy, cáká krev… ty nejhorší, co si jen dokážete představit. A to se tam odehrává každý den. Takhle umírají každý den stovky lidí. Civilisté trpí hladem. Infrastruktura je ničena.
Naše strana nakonec prohraje a nemůžeme udělat nic, čím bychom to mohli změnit.
Pokaždé, když dodáme na Ukrajinu tank, tak je naprosto jisté, že kvůli tomu zemřou čtyři další Ukrajinci. Dodávka každého obrněného vozidla znamená, že do něj nastoupí 7 – 11 lidí a že je Rusové vyhodí do povětří. Takže další mrtví. Jsme to my, kdo zabíjí Ukrajince. Děláme věci, kvůli kterým s naprostou jistotou zemřou desetitisíce Ukrajinců. Přitom to nemůže změnit situaci na bojišti. Rusko vyhrává a Rusko vyhraje. To, čemu říkáme „pomoc“, je ve skutečnosti jen prodlužování ukrajinského utrpení. Obětujeme celý národ. Matky, sestry, manželky, synové, prarodiče.. .ti všichni ztrácejí své milované. Umírají ve válce, která nemusela být a nemá být a měla by být co nejrychleji ukončena. Ale nekončí, protože se do toho pletou Spojené státy.
O Andreji Babišovi (9. 2. 2023)
Tak to vypadá, že Andrej Babiš odchází z politiky. Jeho odchod je postupný, aby v klidu vyřešil nástupnictví ve straně. Aby se mu nestalo to, co Václavu Klausovi v ODS. Začíná být tedy čas na hodnocení. A ať se na dívám z jakékoliv strany, ať vezmu jakýkoliv ukazatel, Andrej Babiš vychází jako nejméně špatný premiér od listopadu 1989.
Nezastavil zhoršování a nezastavil rozpad naší země. Nicméně všechny ty trendy tlumil a žádný z nich neurychlil. A snažil se, aby si normální lidé aspoň trochu polepšili. Zadlužil zemi méně než ti před ním a ti po něm. Nepostavil se neziskovkám, ale nezvětšil jejich pole působnosti a neprosadil žádné vyloženě ničemné opatření. Není to mnoho, ale když to srovnáme s ostatními… Dokonce i když to srovnáme s ministrem financí Babišem, s jeho tažení proti drobným živnostníkům a s jeho zaklekáváním na firmy. Premiér Babiš už takový nebyl.
Snad jedině premiér Václav Klaus si nevedl hůře. Jenže ten zdědil plnou pokladnu, fungující školství, relativně štíhlou a efektivní státní správu i státní kontrolu nad strategickými odvětvími. To se to premiérovalo.
Je paradoxní, že Andrej Babiš odchází jako nenáviděný muž, který nemůže vyjít na ulici, aniž by byl napaden. Ten, za něhož se žilo nejlépe. Za Babiše opravdu bylo líp.
O rozkoši (8. 2. 2023)
Benjamin Kuras v knize Ciao sexu:
“Většina problémů světové politiky a ekonomiky je způsobena zvráceným postojem k sexu, potažmo vztahem k ženám. Kdo ví, kolik těch sebevražedných vražd, které se dnes tak hrdě nosí v moderní verzi svaté války islámské, přímo způsobuje víra, že vraždou pomocí sebevraždy si konatel vyslouží posmrtné blaho sexuálních radovánek s dvaasedmdesáti pannami.
Sexuální zvrácenost této víry – nehledě na její teologickou neslučitelnost s věčností ducha, ale pomíjivostí těla v monoteistickém náboženství, jako je islám – stojí za podrobnější analýzu.
Tak například, kdo nějakou tu trošku sexuálního blaha už zažil, ví, že sex s pannou nepřináší velkou přímo rozkoš, jsa drsný, krvavý, neelegantní a poměrně bolavý, zvlášť pro obřezance (na bolest panny samozřejmě nehledě). Rozkoš, kterou konateli přináší především v psychologické egocentrické extázi z dobývání, opanování a podmanění, taky trochu v tělesném masochismu, a ještě taky v neschopnosti rozeznávat rozkoš od bolesti. Bažit po naplnění smyslu života tímto druhem sexuálního vyžití znamená žíznit po moci nad ženou, ne po tělesné rozkoši s ní – zvlášť, když má islámská kultura na vybranou jako odměnu i zkušené hurisky a odalisky.”
O lidové opozici (8.2. 2023)
Zprávy o zemětřesení v Turecku ještě nedozněly a už se na sociálních sítích objevily první spekulace o tom, že na televizních záběrech jsou zcela jistě herci, že na zhroucených domech jsou zřetelné stopy výbušnin atd. Jasně, patří to k životu, že se takových pár magorů najde.
Jenže ono to bude pokračovat. Bude se to šířit na sociálních sítích, kde to bude algoritmus zvýhodňovat před normálními příspěvky. Pak to převezmou alternativní weby (přinejmenším některé), protože jim to přinese víc lajků. A nakonec to začnou říkat někteří opoziční poslanci, protože jim to přinese pár preferenčních hlasů od magorů (což může stačit pro udržení mandátu, pokud strana jako celek udělá slušný výsledek).
Do roka se objeví zaručené zprávy o tom, že na BBC se informace o zemětřesení objevila, dřív než proběhlo. A z různých aktivit „vlastenecké alternativy“ začnou být vylučováni lidé, kteří to zpochybňují.
Normální lidé se znovu utvrdí v tom, že se jedná o bandu magorů. A až od někoho z nich dostanou e-mail (třeba s naprosto pravdivou informací o válce), bez čtení ho vymažou.
K likvidaci lidové opozice to přispěje víc než veškeré aktivity BIS.
A až se přijdou podivná videa o údajných válečných zločinech – které opravdu budou inscenovaná – nikdo nebude kritiky brát vážně.
O jednom extrémistickém sdružení (7. 2. 2023)
Podle starého vtipu čtou Židé nejraději palestinské noviny, protože jim to pokaždé zvedne sebevědomí. Dočtou se tam o sobě, že jsou všudypřítomní, všemocní a řídí svět. Tak nějak si připadám jako iniciátor Sdružení bílých heterosexuálních mužů a jejich obdivovatelek. Svého času jsme si párkrát udělali bezvadnou legraci a dohnali jsme pár feministek k hysterické zuřivosti. Byla to skvělá zábava. Dokud mi kvůli tomu nezačali zakazovat přednášky o něčem jiném.
Nicméně teď jsme všichni zaneprázdnění a už jsme se skoro rok nesešli ani nad pivem. Webová stránka nebyla aktualizována víc než dva roky. Nicméně podle multikulturní expertky Clary Zangy (skloňuji podle vzoru Baba Wanga, snad je to správně) na serveru Aktuálně.cz jsme vlivná organizace, která organizuje jakousi „manosféru“. To slovo jsem nikdy neslyšel, nejspíš pojídači many. Prý šíříme „krajně pravicové myšlenky“ (asi ta sranda z genderových feministek) a potřebovali bychom terapii. A že prý nenávidíme ženy. A tak dále.
Slečna expertka je podle fotografie celkem pohledná. Zvu ji tedy na setkání bílých heterosexuálních mužů a jejich obdivovatelek, až nějaké setkání zase uspořádáme. Možná bude traumatizována nějakou nechutnou sexistickou praktikou (třeba jí někdo pustí do dveří), ale nevadí. Za 20 let může podat stížnost. Ale možná zjistí, že když spolu muži a ženy normálně komunikují, a že když i třeba občas proběhne nějaké to erotické jiskření, je to bezvadná zábava.
Jen, aby jí pak manželka či přítelkyně nějakého bílého heterosexuálního muže nevyškrábala oči.
O městském soudu v Praze (6. 2. 2023)
Takže to máme černé na bílém. Ústava sice garantuje svobodu projevu, ale negarantuje, že vaši řeč někdo uslyší. Vláda má tedy podle pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze právo zabránit tomu, aby vás někdo slyšel. Nepotřebuje k tomu žádné rozhodnutí, žádné zdůvodnění, žádný právní úkon. Prostě stačí, aby někdo ve vládě dospěl k tomu, že se mu nelíbí, co říkáte a může zavřít kterékoliv noviny, internetovou stránku, televizní stanici, zakázat přednášku apod. Tím přece neomezuje vaše právo říkat si, co chcete. Nadále vám právo si například zalézt do komůrky nebo do sklepa a tam nadávat na vládu podle libosti.
Samozřejmě to je tak absurdní, až je to šokující. Městský soud v Praze prostě zrušil nejzákladnější občanskou svobodu. A je to.
Mnozí se vztekají, ale obávám se, že to je nepochopení. Soud přece není od toho, aby nalézal právo. Není ani od toho, aby rozhodoval, co je v souladu s textem zákona. Soud je od toho, aby poznal, kdo je silnější a dal tomu silnějšímu za pravdu. On by se ten silnější stejně prosadil, ale díky soudnímu systému to probíhá kultivovaněji a většinou nenásilně.
Kdy začnou soudy hájit občanské svobody? Až ti, kterým na občanských svobodách záleží, budou silnější než jejich protivníci.
O sexuální dekadenci (6. 2. 2023)
Kathleen Stock na Unherd o propagátorech sexuálních výstředností:
„Často je to záležitost mladých pěšáků – snaživců, kteří se snaží hrát kariérní hru na vysoce konkurenčním trhu a kteří by na sex neměli čas, ani kdyby ho mohli získat.
Většina toho, co pohání diskurz sociálních menšin, nepochází z choutek po nedovoleném sexu, ale po společenském uznání, a to od heterosexuálů stejně jako od kohokoli jiného.“
O dvou typech pravicového myšlení (5. 2. 2023)
Existují dva druhy pravicového myšlení. Rozdíl se projeví se třeba tehdy, když vidíte v krámě nedbalou a neochotnou prodavačku.
Pravičák prvního druhu řekne: „Kdyby ten krám byl její, měla by k tomu úplně jiný přístup. Práce by jí víc bavila. I zákazníci by byli spokojenější. Pojďme hledat, jak to udělat, aby každý mohl mít svůj malý krámek” (což, mimochodem, vede k masivním státním regulacím).
Pravičák druhého druhu řekne: „To je tím, že je příliš nízká nezaměstnanost. Lidé si pak neváží toho, že smějí stát za pultem. Je zapotřebí víc přísnosti.“ To naopak vede k seškrtání sociálních programů.
Pravičáci prvního i druhého druhu mluví o kapitalismu, ale každý tím myslí něco jiného. Problém je v tom, že oba volí stejné politické strany – takové, které sledují strategii „víc přísnosti na pracující. Nechme je vyhladovět, pak si budou vážit i mizerného platu a neodváží se stěžovat na špatné podmínky.“
O atraktivitě dělnické třídy (5. 2. 2023)
Zajímavý poznatek z jednoho nedávného výzkumu veřejného mínění ve Velké Británii. Je dost lidí, co se cítí být nižší pracující třídou (nástupci dělnické třídy) a jejich ekonomické zařazení tomu odpovídá. Jsou naopak tací, co se cítí být spíše vyšší střední třídou a jejich ekonomické zařazení tomu odpovídá. Pak tu jsou chudí pracující, co se cítí příslušet k vyšší třídě a sdílejí přesvědčení a ekonomické názory nóbl lidí. To je taky pochopitelné – doufají, že se dostanou nahoru, a kdyby byly ekonomické trendy jiné, tak by se to mnoha z nich skutečně podařilo. A pak jsou lidé, kteří jsou finančně spíše nahoře, ale jejichž mentalita a vnímání sama sebe spíš dělnické.
Až sem se to dalo očekávat. A teď to překvapení. Lidí, kteří fakticky mají středostavovské postavení a cítí se příslušníky dělnické třídy, těch je třikrát víc než těch, kdo to mají naopak. Chris Clarke to ve svém komentáři vysvětluje možností, že ti lidé pocházejí z dělnických rodin a dotáhli to k něčemu lepšímu. Jenže takové vysvětlení je nelogické. Jednak proto, že v poslední generaci je vzestupná sociální mobilita minimální (nestává se, že by to dělnický synek dotáhl na ředitele) a ta malá skupina, které se to podařilo, ti nejúzkostlivěji lpí na kulturní příslušnosti k vyšším vrstvám. Od svého původního prostředí se oddělili a pečlivě zdůrazňují, že oni jsou nóbl.
Osobně znám pár lidí ze skromného prostředí, kteří se stali velmi zámožnými a pořád se cítí patřit k pracujícím. Cítí víc sympatií k manuálně pracujícím než k manažerům a ve společnosti jiných boháčů se necítí moc dobře. Ale všichni jsou starší než já a všichni vděčí za svůj vzestup naprosto výjimečné situaci 90. let. Mezi čtyřicátníky už takové nenajdete. A nejspíš takové nenajdete ani ve Velké Británii.
Nabízí se jiné logické vysvětlení. Ti lidé jsou znejistělí a bojí se pádu dolů. Vlastně s ním počítají. Část se o to úzkostlivěji drží kultury své dosavadní vrstvy a o to pohrdavěji jedná s níže postavenými, ale jiná část se už zabydluje dole. A zjišťují, že kultura nižších tříd je v mnoha ohledech pohodlnější a zábavnější.
Z České republiky podobná data nemáme, ale zato víme, že se stovky vysokoškoláků rekvalifikují na řemeslníky. A že jsou mezi nimi i ti, kdo dosud mají práci a působí na celkem zajímavých manažerských postech. Z USA zase víme, že klesá zájem o vysokoškolské studium.
Zkrátka, západní společnosti jsou v pohybu. Dlouhodobý trend míří opačným směrem než momentální volební výsledky.
O fašistických plátcích a jejich čtenářích (4. 2. 2023)
Zase mi někdo poslal odkaz na článek v Šafrově plátku Forum24. Věnoval jsem mu tedy chvíli času a je to pozoruhodné. Nikoliv z hlediska politických názorů (ty stejné najdete i třeba v Respektu nebo Deníku Referendum nebo na České televizi), ale z hlediska žánru. Žádné zpravodajství, žádné úvahy, žádné fejetony. Jediným žánrem je vyhledávání skutečných nebo domnělých nepřátel režimu a jejich urážení.
Pokud vím, takto zaměřený byl třeba legendární Der Stürmer vydávaný skupinou blízkou Adolfu Hitlerovi od 20. let do roku 1945. Jenže určité rozdíly tam jsou. Der Stürmer měl zručnou grafiku a hrál si s erotickými motivy (občas býval označován za pornografický), což mu přitahovalo čtenáře. A těmi čtenáři byly nejméně vzdělané a nejméně inteligentní německé vrstvy, nabízí se výraz „chátra“. Forum24 nenabízí ani hezkou grafiku ani erotické jiskření. A velká část čtenářů podle všeho tvoří příslušníci nejbohatší a nejvlivnější společenské vrstvy. Jak píšu v Poznámkách o elitách, válce a míru, nová aristokracie (liberální oligarchie) si osvojila řadu povahových rysů a rysů chování, které byly v minulosti typické pro chátru či lůzu. Pokud s tím nebudeme počítat, nedokážeme nikdy pochopit jednání této skupiny – od premiéra a prezidenta přes korporátní manažery a univerzitní intelektuály až po profesionální aktivisty pracující za pár korun.
O osudovém omylu F. A. Hayeka (4. 2. 2023)
Před pár dny jsem tu upozorňoval na článek Orena Casse o tom, že státy, jejichž vlády mají jasnou představu o průmyslové politice a o směřování budoucího rozvoje, jsou na tom mnohem lépe než státy, jejichž vlády to nechávají chaotickému vývoji (což fakticky znamená, že rozhodování přebírají zahraniční korporace).
Casse ve svém článku ale zmiňuje ještě jednu podstatnou věc – nekritický obdiv k F.A. Hayekovi, který pro českou pravici znamená tolik, co Karel Marx pro komunistickou stranu. Narážíme na stejný problém jako s Marxem a kýmkoliv dalším. Nekritický obdiv dokáže zničit i velmi zajímavé myšlenkové směry.
Aby nedošlo k mýlce. Pokládám F. A. Hayeka za velkého myslitele. Mám od něj vše, co bylo přeloženo do češtiny a pravidelně se k tomu vracím. Problém je v jeho útlé knížečce Cesta z nevolnictví, která je neoprávněně chápána jako jádro jeho učení (opět se nabízí srovnání s Komunistickým manifestem) Hayek zde tvrdí, že pokud se stát začne jakkoliv angažovat ve společnosti a jakkoliv ovlivňovat „spontánní řád“, nutně to musí vést k děsivému teroru. Je tedy lepší trpět nejrůznější hrozné věci a nespravedlnosti, protože cena zaplacená za to vylepšení bude příliš vysoká. I když to nebude v první chvíli vidět.
Je to zajímavá myšlenky a stojí za zkoumání. Jenže tu myšlenku nejlépe ohodnotily samy dějiny. Skončila druhá světová válka a všechny státy západní Evropy šly cestou masivních regulací, znárodňování některých velkých podniků, aktivní průmyslové politiky, rozsáhlých sociálních opatření… a výsledkem nebylo ani zbídačení ani nějaký děsivý teror. Výsledkem byla nejsvobodnější a nejblahobytnější společnost v lidských dějinách. Příslušné Hayekovy teze tedy měly být studovány jako zajímavý intelektuální omyl, ale to je taky všechno.
Jenže z nějakého důvodu se k nim začalo přistupovat jako ke zjevené pravdě. Vím, o čem mluvím. Sám jsem vyrůstal v intelektuálním prostředí, kde je Cesta k nevolnictví dílem na úrovni Bible (pro někoho víc) a kde je správnost Hayekových tezí stejně samozřejmá jako pevná země, na které fyzicky stojím. Člověk o tom nepochybuje. Nezná nikoho, kdo pochybuje. A roky mu trvá, než si připustí, že je to úplná blbost.
Proč to tak je? Protože ti, kdo mají hodně peněz, mohou na šíření Hayekova omylu vydělat ještě mnohem víc peněz. A protože hodně ekonomů už udělalo velkou osobní investici do studia a šíření právě těchto myšlenek. Kdyby se ukázalo, že císař je nahý, mohli by zahodit desítky let práce a začít od nuly. To nikdo nechce. Tak raději pevně a neochvějně věříme naprostým blbostem.
Pokud by snad nový prezident nevěděl, koho má ještě naštvat, připomínám, že jaderné zbraně mají taky USA, Velká Británie, Francie, Pákistán, Izrael, Indie a Severní Korea.
O komentátorech a propagandistech (3. 2. 2023)
Jaký je rozdíl mezi komentátorem a propagandistou? Dostal jsem ten dotaz v souvislosti s Jindřichem Šídlem, kterého jsem tu před pár dny zmínil a který reagoval ve svém pořadu.
Je to úplně jiná profese. Komentátor nabízí pohled na současné události v souvislostech, jaké vás nenapadly. Osvěcuje je způsobem, o jakém jste neuvažovali. Přečtete a říkáte si: To je ale zajímavé! Tuhle souvislost jsem si vůbec neuvědomil!
K tomu komentátor potřebuje slušné znalosti dějepisu, sociologie, psychologie, antropologie či jiného oboru. Nebo aspoň hodně neotřelé myšlení a zajímavé nápady (viz třeba Vidlák nebo Robert Trefný, kterému zde občas dávám prostor).
Propagandista je naopak od toho, aby po každé nové události znovu zdůvodnil, proč je postoj jeho zaměstnavatele správný a aby rozptýlil pochybnosti, které by snad mohly vzniknout. Přečte a říkáte: Všechno je v pořádku. Děkuji za ujištění, že se velký bratr nemýlil.
Velký bratr se totiž nemýlí nikdy. Ani, když mi Jindřich Šídlo nadával před twitter, že jsem nepochopil, jak skvěle si vedeme v Afghánistánu. Za pár měsíců to bylo jinak, ale propagandista dokáže své věrné pokaždé ujistit.
Rozdíl mezi komentátorem a propagandistou tedy poznáte podle toho, jestli po čtení můžeme konstatovat, že vidíte svět trochu jinak. Že jste se dozvěděl něco, co jste předtím nevěděl.
Nechci řešit, co je lepší a co horší, ale je to jiná profese. Od propagandisty nemůžete čekat komentáře. Od bachaře ve vězení taky nemůžete čekat, že se bude chovat jako zdravotní sestra.
O západním zoufalství a ukrajinském zbytečném umírání (3. 2. 2023)
O dodávkách západní bojové techniky na Ukrajinu se mluvilo už takovými deseti měsíci. Hlavním argumentem proti tehdy byla složitost. Je to podobné jako s autem nebo jakýmkoliv jiným velkým strojem. Čím modernější, tím pohodlnější a tím lepší výkonnost. Jenže roste také náchylnost k poruchám a opravy jsou čím dál složitější. Komplikovaná zařízení plná čipů potřebují sofistikované zázemí, spoustu speciálních náhradních dílů a spoustu speciálně školených lidí. A k tomu si přidejte, že značná část těch vozidel je původně určená pro pouště a teď je čeká ukrajinské bahno. A k tomu situaci, kdy každý výpadek znamená, že vás může objevit dron a vzápětí přiletí rakety.
Proč tedy došlo ke změně názoru? Protože nic jiného není k dispozici. Zásoby všeho použitelnějšího už byla rozstříleny. Akt zoufalství.
O banánové republice bez samby (2. 2. 2023)
Zvolení generála Pavla prezidentem prý mělo vylepšit reputaci České republiky ve světě. To se tedy moc nepovedlo. Podle publikovaných statistik dosahujeme nejhorších hospodářských výsledků v Evropě (o zbytku světa nemluvě) a Fialova vláda bude pokračovat v opatřeních, která to způsobila. Američané zase zjišťují, že se českým prezidentem stal jakýsi bývalý generál, který se veřejně chlubí tím, že ukazuje svaly (pamatujete na polonahého Putina?) a který se snaží Ameriku zatáhnout do jaderného konfliktu. A aby toho nebylo málo, univerzitní učitelé si všímají procesu s Josefem Skálou, kde se stále jasněji ukazuje, že byl odsouzen (zatím nepravomocně) za standardní historické bádání. Prostě, banánová republika bez moře a bez samby.
Skutečná Česká republika na tom není zdaleka tak špatně, ale to zjednodušující obraz neukáže.
O zničených slovech (2. 2. 2023)
Komunisti úplně zničili slovo „soudruh.“ Je to škoda. Býval to krásný vznešený výraz, který označoval přítele a spolubojovníka a vlastně nepokrevního bratra. Vinnetou a Old Shatterhand. A nakonec se z toho slova stalo jen posměšné označení člena stranického vedení, přičemž sám výraz naznačuje, že se jedná o nějakou směšnou postavičku.
Obávám se, že zastáncům liberálního impéria se daří stejným způsobem zničit „spojenec.“ Spojenec je ten, kdo vás odposlouchává, kdo proti vám organizuje teroristické útoky, kdo vás nenechá v klidu žít, kdo neuznává žádná pravidla, příšerně vás okrádá, a v krajním případě dokonce nažene vaše lidi na zbytečnou smrt.
Jenže jak označovat někoho, kdo vám stojí po boku a na koho je spolehnutí?
O prodejní statistice za leden (1. 2. 2023)
Na začátku února vyjadřuji poděkování všem, kdo si něco koupili na Českém vlasteneckém knihkupectví nebo mi poslali pár korun na transparentní účet. Díky těm darům můžu věnovat méně času běžné komerční práci a více času psaní a publikační činnosti, včetně provozu tohoto webu. Prodeje pomáhají i dalším autorům a vydavatelům.
Nejprodávanější knihy:
První místo: Prolomení hradeb dvojka
Druhé místo: Poznámky o elitách, válce a míru
Třetí místo: Jaroslav Bašta: Stát jsme my
O vzpomínce na 80. léta (1. 2. 2023)
Z únorových výročí: Dne 1. 2. 1983 byla provedena první transplantace jater v Československu – v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Brněnská II. chirurgická klinika se tak stala pátým pracovištěm v Evropě, které uskutečnilo úspěšnou transplantaci jater. Příjemcem byl 36letý muž s neléčitelným nádorem. Operace a pooperační průběh byly bez komplikací a pacient žil následující léta plnohodnotným životem. Mohl se vrátit do zaměstnání, věnovat se svým zálibám a svou rodinu rozšířil o dalšího potomka.
Tolik vzpomínka na dobu, kdy se více pracovalo a méně věnovalo propagandě a reklamě. V naší době se takové průlomové události odehrávají zřídka, zato máme kolem každé maličkosti desítky novinových článků a velkolepých prohlášení, a případně i reklamních aktivit. Na mediálním obrazu záleží víc než na té samotné věci.
Na druhou stranu, je také dobré připomínat postřeh Ivo Budila, že nostalgie je pro konzervatismus smrtící. Ano, v 80. letech dosáhl český národ svého dosavadního kulturního, vzdělanostního, hospodářského a civilizačního vrcholu. Nemá smysl to popírat jen proto, že byl zrovna u moci někdo, kdo nám není sympatický. Ale byl to výsledek jedinečné kombinace okolností, jaká se už nebude opakovat. Musíme hledět vstříc příštímu národnímu státu. Přemýšlet o tom, co bude, až skončí éra tandemu Pavel – Fiala a především éra mocenské skupiny, se kterou jsou spjati.
MARIE KOVALOVÁ: ÚNOROVÁ VÝROČÍ
O přehnané horlivosti místodržících (31. 1. 2023)
Bude-li válka na Ukrajině pokračovat ještě 6-12 měsíců, ohrozí to obranyschopnost USA. To neříká žádný ruský trol, ale šéf amerického námořnictva Carlos del Toro. Jeho obavy pramení z toho, že americké zásoby munice se vyprazdňují tak rychle, že pokud by nastal konflikt s Čínou, nebudou mít sami dost. Mezitím vydali v RAND Corporation, což je zdroj nejautoritativnějších válečných analýz v USA, zprávu, která konstatuje totéž. A doporučení říká, co nejrychleji se dohodnout s Putinem.
Analytický kanál Duran ve svém dnešním vysílání tvrdí, že ve Washingtonu existuje už delší dobu napětí mezi vojenským velením (které by chtělo válku na Ukrajině co nejrychleji ukončit) a politicko-byznysovými představiteli, kteří je neberou vážně a mají pocit, že mohou pokračovat donekonečna.
V pořadu je ovšem zmíněna ještě jedna věc. A sice americký problém s nebezpečnými magory z Pobaltí, Polska a dalšími nejmenovanými zeměmi regionu, kteří žijí ve světě svých fantazií o dobytí Ruska a snaží se do toho Američany zatáhnout co nejtěsněji. Nejraději by dosáhli toho, aby na Ukrajině začaly otevřeně bojovat americké jednotky a aby raketová válka zasáhla i území Ruska (a tudíž také evropských států NATO). Tihle magoři by nemohli působit škodu, kdyby je nepodporovala část amerických byznysmenů, ale rozhodně nepůsobí v zájmu USA.
To staví horlivé aktivity válečnického tandemu generál – Fiala do poněkud jiného světla. ‚Samozřejmě, že nejde o české zájmy, ale nejde ani o horlivou službu Američanům. Jde o horlivou službu jedné konkrétní mocenské skupině, která nakonec ani nemusí v USA převládnout.