K čemu je nezávislá sociologie

„Co přesně máme získat četbou Hamplových textů?,“ ptá se mě jeden čtenář. Před tou otázkou jsou nějaké osobní urážky, nicméně ty nejsou podstatné. Otázka ale k něčemu podstatnému míří. K čemu je vlastně nezávislá sociologie?

Tu odpověď už formulovalo několik velkých mužů a já mohu jejich myšlenky jenom zopakovat. Práce nezávislého sociologa je pomáhat lidem chápat, jaké sociální a ekonomické síly ovlivňují jejich životy.

Práce nezávislého sociologa je pomáhat lidem chápat, jaké sociální a ekonomické síly ovlivňují jejich životy.

To je o to důležitější, že žijeme v době masivní propagandy „můžeš si za to sám.“

Vláda způsobí řádově desetinásobné zdražení energií a expremiér vyhlášený svými podivnými kšefty veřejně prohlašuje, že si za to mohou chudí lidé sami svou neschopností. Podniky dovezou levnou pracovní sílu ze zahraničí, srazí platy místních lidí a ti se dozvídají, že to prý je jejich chyba. Zahraniční investoři zavřou sofistikované výroby, nahradí je jednoduchou produkcí pracovních dílů a pracovníci slyší, že si nezaslouží slušné platy, protože pracují s malou přidanou hodnotou. Mladí lidé vyrůstají v zemi bez příležitostí, kde bydlení je tak drahé, že ani poctivě pracující člověk si ho nemůže dovolit. A slyší rady, že nemají být rozmazlení.

Je správné, aby lidé byli povzbuzováni k aktivitě a nezávislosti, aby si své věci především řešili sami a nedopouštěli se zbytečných chyb, nicméně v naší době dosáhl postoj „můžeš si za to sám“ naprosto zvrácené a patologické podoby.

Mělo by být rolí ekonomů tenhle typ žvástů o osobní odpovědnosti vyvracet, jenže tak svět nefunguje. Jedna Švihlíková a jeden Šulc na všechno nestačí.

Mělo by být rolí ekonomů tenhle typ žvástů o osobní odpovědnosti vyvracet, jenže tak svět nefunguje. Jedna Švihlíková a jeden Šulc na všechno nestačí.

Nicméně nejsou to jen ekonomické záležitosti. Mnoho starších lidí například trpí pocity viny, když zjišťují, že ačkoliv oni sami jsou vlastenci, jejich děti se snaží zapojit do kosmopolitní elity, vlastním národem pohrdají a vlastní zemi chápou jen jako území k drancování. „Kdybych jim věnoval více času, kdybych s nimi chodil na ryby, kdybych, kdybych…,“ říkají si. Tak jsem se v knize Cesta z nevolnictví pokusil ukázat, že je to otázka velkých společenských sil, které nemohli ovlivnit. I kdyby chodili se svými dětmi na ryby dvakrát denně, na celkovém ekonomickém vývoji by to nic nezměnilo. Nic by to nezměnilo ani na politickém formování jejich dětí. Možná by ty děti cítily o něco více lítosti, že jejich rodiče jsou nacionalističtí a zpátečničtí, ale nic jiného.

Od toho je nezávislá sociologie.

A pak je ještě její druhá role. Být k dispozici těm, kdo chtějí ve společnosti prosazovat změnit. Pomáhat jim pochopit, které aktivity k takové pozitivní změně povedou a které naopak pomohou mocným k zabetonování současného stavu (i když jsou dobře míněny).

V ideálním případě by měla nezávislá sociologie předávat nejen hotové poznatky, ale celý způsob myšlení. Tedy určitý typ analytického přístupu, hledání řetězců příčin a následků, formulování teorií a jejich ověřování.

Nezávislou sociologii samozřejmě nemohou milovat všichni. Na jedné straně se střetává s oficiálním narativem, podle nějž vláda zaměřená na zájmy zahraničních spojenců a globálních investorů naplňuje vyšší dobro. Pokud se lidem daří špatně, tak to prostě nejde jinak. Případná nespokojenost je daná jen hloupostí, zaostalostí a Putinovým vlivem.

A na straně druhé nemůže nezávislá sociologie uspokojit poptávku po bulvárním stylu a jednoduchých konspiračních vyprávěnkách.

A na straně druhé nemůže nezávislá sociologie uspokojit poptávku po bulvárním stylu a jednoduchých konspiračních vyprávěnkách.

Ale tak to v životě prostě chodí. Není každé zboží pro každého. Nicméně i tak je potěšující, kolik lidí zájem má. Ostatně, v zemi, jejíž prvním prezidentem byl nezávislý sociolog, to není divné.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.