Marie Kovalová: Červencová výročí
1324 – léto bylo teplé s četnými bouřkami a krupobitím.
1424 – v létě bylo teplo a sucho.
1524 – letní období bylo chladné a hodně deštivé.
1624 – léto bylo velmi teplé.
1724 – léto bylo velmi teplé a suché.
Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:
1774 – v červenci bylo průměrně 20,2 °C.
1824 – červenec měl průměrnou teplotu 19,5 °C.
1874 – v červenci bylo opravdu teplo, průměrně 22,5 °C.
1924 – červenec měl průměrnou teplotu 18,9 °C.
1974 – červenec měl průměrnou teplotu 18,1 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
Dne 1. 7. 1784 v Berlíně zemřel v 73 letech Wilhelm Friedemann Bach, německý skladatel. Byl druhým dítětem a nejstarším synem skladatele Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750); jeho matkou byla první manželka Johanna Sebastiana Marie Barbara Bachová.
Dne 1. 7. 1894 zemřel 75letý Allan Pinkerton, americký soukromý detektiv, původně bednář, který v 22 letech emigroval z rodného Skotska do USA. Zpočátku se několik let živil řemeslem, v němž byl vyučen, ale pak se náhodně setkal se skupinou lidí pátrajících v okolí jeho bydliště po bandě žhářů. Odhalil stopy, které ostatní přehlédli a to vedlo nejen k dopadení hledaných zločinců, ale navíc i k odhalení bandy padělatelů peněz. Tím začala jeho detektivní kariéra. Jako třicetiletý založil v Chicagu první soukromou detektivní agenturu v USA – Pinkerton Agency. Nad vchodem do sídla měla heslo „My nikdy nespíme“ a nad ním velké černobílé oko. Pinkertonovo logo se později stalo slangovým synonymem pro soukromé detektivy, kterým se v češtině říkalo „očka“. Pinkerton během svého života napsal také několik knih, ve kterých mnohdy zveličil dramatické chvíle ze své práce. Knihy byly ve své době velmi populární. V posledních letech svého života Pinkerton trpěl těžkým srdečním onemocněním a proto předal většinu práce synům Robertovi a Williamovi, ale oficiálně stál v čele společnosti až do své smrti.
Dne 1. 7. 1974 zemřel 78letý Juan Perón, argentinský prezident (podruhé ve funkci), známý spíš jako manžel Evy Perónové (1919-1952) – mnoha Argentinci zbožňované Evity.
Dne 1. 7. 1974 bylo k Praze připojeno 30 okolních obcí a došlo tak k výraznému rozšíření jejího území.
Dne 1. 7. 2004 zemřel 80letý americký herec Marlon Brando, jedna z výrazných hereckých osobností 20. století.
Dne 2. 7. 1984 zemřel 84letý Bedřich Fučík, literární kritik, filosof, ředitel nakladatelství Melantrich. V roce 1952 byl zatčen a odsouzen na 15 let vězení – za protikomunistickou činnost. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politickou příslušnost a názory jejích autorů, a proto v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy jak katolíků, tak i komunistů (např. V. Vančury). Bedřich Fučík byl rodák od Třebíče a nebyl příbuzný s komunistou Juliem Fučíkem, rodilým Pražákem.
Dne 2. 7. 2004, po pádu vlády V. Špidly, byl sestavením nové české vlády za stranu ČSSD pověřen Stanislav Gross. Ten byl pak koncem července jmenován premiérem České republiky, v pořadí pátým. Bylo mu 34 let a byl to nejmladší premiér v dějinách země. Premiérem byl 9 měsíců, funkce se vzdal (ale nerad) po řadě „podivností“.
Dne 3. 7. 1904 zemřel 44letý Theodor Herzl, rakousko-uherský židovský novinář, významný představitel sionismu a „duchovní otec“ Státu Izrael. Některé zdroje uvádějí, že mu z přepracování selhalo srdce, jiné že to byla smrt dobrovolná. Do Dreyfusovy aféry ve Francii (1894) viděl Herzl řešení problémů se Židy v jejich důsledné asimilaci do křesťanské společnosti, ale potom, co ve Francii zažil nenávistnou protižidovskou kampaň, prosazoval už jen zřízení židovského státu. O půl roku později dokončil „bibli” sionismu, knihu Židovský stát, která se ještě za jeho života dočkala vydání v osmdesáti cizích jazycích. Mezi zastánce Herzlových myšlenek patřili zejména východoevropští Židé.
Dne 3. 7. 1904 zemřel 70letý Rudolf Thurn-Taxis, právník, zajímavá osobnost s pohnutým životem, zásadový muž a demokrat. Podle rodových zvyklostí se měl stát vysokým vojenským hodnostářem. On však přes odpor rodiny, nejenže šel studovat práva spolu s češtinou a literaturou na pražskou univerzitu, prosadil si také sňatek pro rodinu nepřijatelný – oženil se s měšťanskou dívkou, Johanou Ständlerovou, vynikající klavíristkou a operní pěvkyní. Měli spolu dva syny a tři dcery; jejich potomci žijí mezi námi. Jako horlivý vlastenec miloval českou kulturu a podporoval ji. Do jeho zámku v Niměřicích u Mladé Boleslavi tehdy vedly kroky mnoha umělců. Založil pěvecký spolek Hlahol a stal se jeho prvním předsedou. Účastnil se zakládání Sokola a pracoval ve výboru pro zřízení Národního divadla. Několik let kritizoval vládu, za to byl postaven před soud a odsouzen za výrok, který ale vůbec nepronesl. Jeho podpora českých umělců ho přivedla k úpadku a tak nakonec přišel i o zámek v Niměřicích. V letech 1882-1890 pracoval jako právník v bulharském Plovdivu. V roce 1894 požádal císaře o změnu jména a titulu. Císař jeho přání vyhověl a od roku 1894 se princ Rudolf Thurn-Taxis změnil na svobodného pána Rudolfa z Troskova. Změnu akceptovali i jeho dospělí synové. Po návratu z Bulharska neměl možnost usídlit se v Čechách, tak se s ženou usadil až u Drážďan, ale do Čech jezdil často. Zemřel při návštěvě dcery v Uherském Hradišti, žena ho přežila o 10 let. Pohřbeni jsou ve Staré Boleslavi.
Dne 3. 7. 1964 byly z Černého jezera na Šumavě vyloveny bedny s německými dokumenty. Médiím a veřejnosti byl obsah beden představen v září toho roku. Že to byla komedie StB jsme se dozvěděli až v roce 1968.
Dne 4. 7. 1054 se rozzářila v souhvězdí Býka jasná hvězda – supernova. Byla viditelná pouhým okem i ve dne. Tak to zaznamenali čínští a arabští vědci. Tento jasný objekt na obloze byl pozorován téměř dva roky. Jeho zbytky dnes tvoří Krabí mlhovinu, která už ale není pouhým okem vidět (má m 8,4). Samotnou mlhovinu astronomové poprvé zaznamenali v roce 1731. Nezávisle na tom ji roku 1758 znovuobjevil Charles Messier, který ji umístil na první místo ve svém katalogu. Ve čtyřicátých letech 19. století ji pozoroval W. Parsons a ten jí dal jméno Krabí mlhovina, protože mu připadala jako krab. Na začátku 20. století se zjistilo, že se Krabí mlhovina rozpíná. Studiem a výpočty rozpínání mlhoviny bylo odhaleno, že musela vzniknout výbuchem hvězdy a také bylo vypočteno, kdy na Zemi mohl být tento výbuch vidět jako nová jasná hvězda. Historické záznamy ukázaly, že novou hvězdu popsali ve stejné poloze, kde je dnes Krabí mlhovina, čínští a arabští astronomové. Vzhledem k obrovské vzdálenosti (asi 6500 světelných let) musela být pozorovaná hvězda jedině obrovskou explodující hvězdou, mnohem větší než naše Slunce.
Dne 4. 7. 1934 zemřela 66letá Marie Curie-Sklodowska, polská vědkyně, studující fyziku a chemii, která šla v roce 1891 studovat do Paříže na Sorbonu. Tam se pak provdala za fyzika Pierra Curie (1859-1906). Dvakrát dostala Nobelovu cenu. Prvně v roce 1903 – za fyziku – spolu s manželem Pierrem za výzkumy radioaktivity a podruhé v roce 1911 za chemii, za izolaci čistého radia. K jejím největším úspěchům patří teorie radioaktivity a objev dvou nových chemických prvků – polonia a radia. Radium nejprve zjistila jen spektroskopicky, ale pro oficiální uznání bylo nutné vyseparovat takové množství, aby bylo možné stanovit jeho fyzikální a chemické vlastnosti. Protože Pierre měl pedagogické povinnosti, Marie převážně sama ve zchátralé kolně, do které táhlo ze všech stran, rozpouštěla materiál po částech v kyselinách, roztok srážela, sedlinu odfiltrovala, aby ji pak znovu rozpustila, a tak stále dokola. Pierre to chtěl už vzdát, ale Marie za žádnou cenu ne(!), třebaže se musela starat o dcerku Irenu (1897-1956). Teprve za čtyři roky měla zlomek gramu radia postačující k nutným analýzám. Během té otročiny Marie potratila. V práci však neustala, mj. také osobně vedla první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity. Nobelova cena jí umožnila pořídit pořádnou laboratoř, i když možná právě ta zchátralá kůlna jí prodloužila život, že byla stále větraná. Marie si navíc dovolíla porodit druhé dítě, dceru Evu (1904-2007). Byli šťastná rodina, ale v dubnu 1906, zamyšlený Pierre vstoupil před rozjetý těžký povoz, který ho usmrtil. Marie utápěla svůj žal ještě usilovnější prací. Mj. se stala první profesorkou na Sorbonně. Např. proces izolace radia si nenechala patentovat, aby tak další výzkumníci nemuseli za použití postupu platit. Albert Einstein poznamenal, že Marie Curie-Skłodowská byla snad jedinou osobou, kterou nezkorumpovala sláva. Její zásluhou vznikl ve Francii radiologický ústav (1914), ale vzápětí vypukla válka. Marie poslala děti na venkov, na frontě zařídila rentgenovou službu a zachránila tím mnoho životů. Po válce se v radiologickém ústavu zcela oddala vědě. Náš fyzik František Běhounek (1898-1973) u ní stážoval letech 1920-1921. Roku 1925 Marie navštívila jako vzácný vládní host Prahu a potom také Jáchymov – odtud měla (zdarma) v odpadech po těžbě smolinec. Ničivé účinky radioaktivního záření na živou hmotu nebyly v její době známy, tak všechnu práci vykonávala bez nezbytných bezpečnostních opatření používaných až dost dlouho po její smrti. Přestože dlouhodobé působení radioaktivity jí zničilo zrak a nakonec způsobilo její smrt, ona se nikdy na zdravotní riziko manipulace s radioaktivními látkami neohlížela, ač ho asi tušila. Kvůli vysokým hladinám radioaktivní kontaminace jsou Mariiny originální spisy stále ještě zdraví nebezpečné.
Dne 5. 7. 1954 začalo silně pršet v oblasti Šumavy a po dvou dnech řeka Otava zaplavila část Písku. 8. 7. přišla velká voda Vltavou do středních Čech a „prověřila“ právě dokončované vodní dílo Slapy. Přehradní jezero se začalo pomalu napouštět v dubnu, ještě před úplným dokončením přehradní hráze. Povodňová vlna jezero rychle zaplnila a přelévala se i přes hráz. Hráz ale vydržela, zpomalila povodeň a ubrala jí na síle. Stavbu slapské přehrady, kterou od začátku provázely problémy, zachránil Ing. Alois Kraus (1912-2003), náš nejvýznamnější stavitel přehrad, který ji převzal rok před povodní a chyby svých předchůdců dokázal rychle napravit.
Dne 6. 7. 1854 zemřel 65letý Georg Simon Ohm, německý matematik, fyzik a také pedagog. Vedle vyučování se zabýval výzkumem elektřiny. Roku 1827 formuloval zákon, podle něhož je proud procházející obvodem přímo úměrný elektrickému napětí. Tento Ohmův zákon formuluje uvedený vztah tak jednoduše, že zprvu nebyl německými vědci brán vážně. Až když Ohma roku 1841 vyznamenala Královská společnost v Londýně za jeho badatelskou práci, začali si ho v Německu vážit. Předmětem Ohmova zájmu nebyla jen elektřina, v roce 1843 uvedl základní principy fyziologické akustiky.
Dne 6. 7. 1944 se zastřelil 57letý Čuiči Nagumo, admirál japonského císařského námořnictva. Tři roky předtím úspěšně velel japonskému útoku na americkou základnu v Pearl Harbor, nyní volil dobrovolnou smrt, když nedokázal ubránit oblast Marianských ostrovů před Američany.
Dne 6. 7. 1964 diváci prvně mohli vidět film The Beatles – Perný den, o slavné britské hudební skupině.
Dne 7. 7. 2014 zemřel v 84 letech Eduard Ševardnadze, prezident Gruzie, předtím ministr zahraničních věcí SSSR.
Dne 8. 7. 1994 zemřel 82letý Kim Ir-sen, severokorejský vládce. Severokorejská propaganda vytvořila kolem jeho osoby i celé jeho rodiny neobvykle silný kult, dny jeho narození a úmrtí jsou oslavovány jako severokorejské státní svátky. Kim Ir-sen je údajně „stále s korejským lidem“ a je jeho „věčným prezidentem“.
Dne 9. 7. 1654 zemřel na neštovice 20letý Ferdinand IV. Habsburský, korunovaný (5. 8. 1646) český král, který nám ale nikdy nekraloval. Jeho otec, Ferdinand III. (1608-1657), ho nechal korunovat předčasně.
Dne 10. 7. 1884 zemřel 74letý Karl Richard Lepsius, významný pruský historik, zakladatel německé egyptologie.
Dne 10. 7. 1954 v Praze kulminovala povodeň, která vznikla po třídenních mimořádných srážkách, byl zde naměřen průtok 2275 m3/sec. Pokud by vodě v cestě nestálo téměř hotové těleso slapské hráze, bylo by v Praze mnohem hůř. Ukázalo se, jak důležitá je vltavská kaskáda, která dokáže velmi účinně zmírnit vliv vodních přívalů. Pro porovnání: v roce 2002 byl v Praze kulminační průtok vltavských vod kolem 5400 m3/sec.
Dne 12. 7. 1924 se v pražské rodině sklenáře narodil Jiří Winter, později známý jako Neprakta. Maturoval na reálce za heydrichiády v roce 1942 a chtěl studovat přírodní vědy. Protože ale Němci zavřeli vysoké školy, tak šel na Střední grafickou školu na Smíchov, kde vyučovali profesoři z UMPRUMu a Akademie. Dostalo se mu tak odborného vzdělání v grafických technikách, fotografii i typografii, navíc bral soukromé hodiny kresby a malby. V srpnu 1943 mu hrozilo totální nasazení do letecké fabriky v Letňanech, ale díky svým znalostem přírody a dobré výřečností i v němčině, dostal se do Troji jako pomocník vrchního zahradníka v zámecké zahradě. Jiří měl ve sbírce staré, ale funkční zbraně, kvůli tomu ho v srpnu 1944 zatklo gestapo. Obžaloba za přechovávání zbraní hrozila trestem smrti, ale naštěstí pro mladého sběratele znamenala „jen“ šestiletý trest vězení – byl odvezen do věznice v Bernau v Bavorsku, kde zůstal až do konce války. Po válce se Jiří živil příležitostnými kresbami nebo malbami pro přátele, ale hlavním zdrojem výdělku byla pro něj sklenářská živnost po otci. V lednu 1946 byl přijat ke studiu na Přírodovědecké fakultě UK. V říjnu 1947 musel na zkrácenou vojenskou službu, tu ukončil v dubnu 1948. Po vojně se živil hlavně prací ve sklenářství po otci, ale nezbývalo mu peněz na univerzitní studia – nikdy je už nedokončil. Spojení s novinářem Bedřichem Kopeckým (1913-1972), který stvořil název Neprakta, nasměrovalo pak Jiřího definitivně do role vynikajícího kreslíře, karikaturisty a také humoristy. Pozemský svět Neprakta opustil 30. října 2011.
Dne 13. 7. 1954 zemřela, sužována mnoha zdravotními problémy, 47letá Frída Kahlo, mexická malířka. Její malby byly ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky hlavně surrealistickými. Jako mnozí surrealističtí umělci aktivně podporovala komunisty. Byla ženou mexického malíře Diega Rivery a přitom milenkou ruského komunisty Lva Trockého (1879-1940). Vytvořila 143 maleb, z nichž 55 jsou autoportréty(!).
Dne 13. 7. 2004 dostal infarkt při potápění u Korsiky 55letý Karel Zich, doktor filosofie, všestranný zpěvák, nějaký čas člen skupiny Spirituál kvintet, kytarista, skladatel, často nazývaný „český Elvis Presley“. Patřil k našim nejvíce hraným zpěvákům. Jeho největší hity se stále hrají, patří k nim nejen Máš chuť majoránky, Alenka v říši divů, Není všechno paráda, Mosty, ale řada jeho dalších písní.
Dne 15. 7. 1904 podlehl tuberkulóze Anton Pavlovič Čechov, ruský prozaik a dramatik. Bylo mu pouhých 43 let. Vystudoval medicínu a přírodní vědy, ale lékařskému povolání se věnoval pouhé dva roky; schopnost přesného detailního pozorování a vřelý vztah k lidem přenesl do své literární tvorby. K nejlepším Čechovovým povídkám patří Step (1888), Nudná historie (1889), Dáma s psíčkem (1899). Z jeho celovečerních her jsou oblíbené Racek (1896), Strýček Váňa (1897), Tři sestry (1901) a Višňový sad (1904). Čechovovy příběhy probíhající bez dramatického napětí mají zvláštní lyrickou atmosféru, ale i tragiku.
Dne 16. 7. 1054 nastalo tzv. Velké schizma – rozkol v prvotní křesťanské církvi, který vyústil v její rozdělení na dvě větve: západní, římskokatolickou, a na ni pak navazující církevní směry (protestantské a řeckokatolické) a východní, pravoslavnou. Ten den kardinál Humbert de Silva Candida exkomunikoval konstantinopolského patriarchu Michaela Kerullaria a jeho příznivce (celou pravoslavnou církev). Na oplátku patriarcha dal do klatby západní církve. Hlavní příčinou schizmatu byly spory o autoritu římského papeže, který si nárokoval moc nad ostatními starověkými patriarcháty na východě. Ty si ale chtěly zachovat svoji autonomii a také ji stále mají. Papeži ve Vatikánu postupně „odepřely poslušnost” další křesťanské církevní větve (evangelické, anglikánské).
Dne 16. 7. 1964 v Londýně zemřel 72letý Jaromír Smutný, diplomat, tajemník a také přítel prezidenta Beneše. Za první republiky byl řadovým úředníkem na ministerstvu zahraničních věcí, tam si ho všiml Beneš. Roku 1938 byl Smutný jedním z těch, kteří pomohli Benešovi utéct do exilu. Byl u většiny událostí, které Beneš prožil, byl i při únorové krizi vlády a u následného komunistického převratu. Když se Beneš 2. 6. 1948 vzdal své funkce, Smutný ještě několik měsíců pracoval u Klementa Gottwalda, hlavně však jako špeh vznikajícího třetího odboje. Byl však odhalen, ale ještě stačil v červenci 1949 i s rodinou(!) utéct do Německa, odtud pak do Londýna. Beneš údajně po osudových únorových událostech požádal Smutného, aby jednou o nich podrobně napsal, neboť toho sám již nebyl schopen. Smutný o těch událostech a také o odsunu českých Němců pořádal v Anglii přednášky. Ty vyšly česky ve sbírce Svědectví prezidentova kancléře (1996).
Dne 16. 7. 1994 na Jupiter dopadly první úlomky komety Shoemaker-Levy 9. Úlomky komety, která byla roztrhaná slapovou silou planety, dopadaly na Jupiter postupně. Poslední (pozorovatelný ze Země) dopadl po šesti dnech; místa dopadu ležela na jižní polokouli. Úlomky měly různou velikost, větších (0,5 až 3 km) bylo přes dvacet, jejich rychlost při dopadu byla okolo 60 km/s. V místech dopadu byly pozorovány výtrysky plynů z atmosféry; později se zde vytvořily tmavé skvrny, které byly patrné ještě za rok. Nejmohutnější byl dopad části označené G; jeho kinetická energie odpovídala 6 miliónům megatun TNT, což přesahuje zásoby všech jaderných zbraní na Zemi.
Dne 17. 7. 1944 v USA zemřel 46letý William James Sidis, syn ruských židovských přistěhovalců, kteří se do USA dostali ve druhé polovině 19. století. Sidis měl mimořádné matematické a jazykové schopnosti, v dětství byl označován za zázračné dítě, v roce 1909 se stal nejmladším studentem Harvardu. Bakalářské studium dokončil s vyznamenáním v červnu 1914 a hned pokračoval v dalším studiu. V dospělosti se ale změnil ve vyhořelého podivína žijícího většinou v ústraní.
Dne 17. 7. 2014 – Ukrajina: v Doněcké oblasti byl sestřelen Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines, let MH17, na pravidelné lince z Amsterodamu do Kuala Lumpur. Zahynulo všech 298 lidí na palubě. Letadlo bylo zasaženo raketou Buk ruské výroby, které měla i ukrajinská armáda. Z tohoto teroristického činu se vzájemně obviňují proruští separatisté, případně přímo Rusové a ukrajinská armáda. Soud v Haagu zcela ignoroval důkazy dodané Ruskou federací a 17. 11. 2022 „usvědčil” a za sestřelení letadla v nepřítomnosti odsoudil dva Rusy. Nizozemští vyšetřovatelé dokonce vyslovili nařčení, že o akci „…rozhodl osobně ruský prezident Vladimir Putin…”. Ruská federace všechna obvinění odmítla. S vyšetřováním nesouhlasil např. premiér Malajsie, které patřil nešťastný letoun; premiér v roce 2019 mj. prohlásil: „…od samého začátku šlo o politickou kampaň s cílem obvinit Rusko!“.
Dne 17. 7. 2014 v Praze zemřela 84letá Nataša Tanská, dětská herečka, spisovatelka, novinářka a scenáristka. První její filmová role byla Barunka v Babičce (1940) režírované Františkem Čápem.
Dne 18. 7. 1374 u Benátek vydechl naposledy 70letý Fracesco Petrarca, italský spisovatel a básník, který svým dílem navazoval na Danta Alighieriho (1265-1321) a s ním bývá někdy považován za předchůdce a duchovního otce renesance a humanismu. Psal italsky a latinsky a pokládal svou latinskou tvorbu za významnější. Dnes je ale ceněna spíš jeho tvorba italská, kterou je považován za tvůrce sonetu jako básnického žánru a za jednoho z nejvýznamnějších autorů evropské milostné poezie. Petrarca většinu svých italských básní věnoval neopětované lásce k Lauře de Noves.
Dne 19. 7. 64 zachvátil Řím nejhorší požár v jeho dějinách. Běsnil devět dní a zničil většinu ze 14 městských obvodů. Traduje se, že požár založil císař Nero (37-68), ale byl to on, kdo nechal vydat ihned po požáru přísné bezpečnostní předpisy pro stavby domů a kdo se zasloužil o obnovu města.
Dne 19. 7. 1814 v Londýně zemřel 40letý Matthew Flinders, anglický mořeplavec a kartograf, jeden z nejlepších tvůrců map své doby. První obeplul Austrálii a určil ji jako kontinent. Také při svých cestách objevil a odstranil negativní vliv železných součástí lodí na kompasy. Jeho práce o objevování Austrálie nazvaná A Voyage To Terra Australis, jejíhož vydání se ale už nedožil, přispěla k tomu, že se tento kus země začal nazývat Austrálie.
Dne 19. 7. 1994 v New Yorku zemřel 82letý Rudolf Firkušný, český klavírista a skladatel světového jména. Proslavil se mimořádnou hudebností, expresivním projevem a skvělou technikou hry. V roce 1948 emigroval na Západ. Po roce 1989 se při svých zájezdech do vlasti snažil tady všestranně pomáhat – věnoval své honoráře uměleckým školám a institucím, pro Janáčkovu akademii múzických umění v Brně vytvořil Nadaci Rudolfa Firkušného, která podporuje nejlepší studenty školy. Chtěl se natrvalo usadit v Praze, ale záměr se mu již nezdařil.
Dne 20. 7. 1944 špatně dopadla pečlivě plánovaná akce Valkýra – Adolf Hitler přežil atentát, vedený plukovníkem Clausem von Stauffenbergem. Už předtím se pokoušeli různí lidé Hitlera zabít. Přesný počet útoků na Hitlera je obtížné zjistit, protože podklady jsou většinou neúplné a u očitých svědků a účastníků se hranice mezi fikcí a realitou stírají. 42 pokusů o Hitlerovo odstranění je vypsáno v jedné knize a je doloženo výpověďmi očitých svědků, účastníků a pozůstalých a také se zakládají na policejních výpovědích a pracích historiků. V počátcích své kariéry Hitler dokonce předstíral vražedné útoky, protože chtěl odvrátit pozornost lidí od projevů násilí svých ozbrojených oddílů a také chtěl vytvořit obraz o vysoké ceně svého života. Když převzal moc, byly však všechny útoky na něj před veřejností utajovány, ale ne vše se podařilo udržet v tajnosti. Na jaře 1944 měl Claus Schenk von Stauffenberg pronést mezi nejbližšími přáteli při debatě jak odstranit Hitlera: „Protože se to dosud nepovedlo generálům, musí se do toho vložit plukovníci!“ Nabídl se, že atentát provede na poradě, kde měl Hitlera informovat o nově budovaných divizích, které měly být odeslány na východní frontu. Akci ale hned od počátku provázela smůla. Porada u Hitlera se konala jen v lehkém táborovém baráku, ne v betonovém bunkru, jak počítali atentátníci. Tašku s bombou se sice podařilo dát do blízkosti Hitlera, ale jeden z účastníků porady ji nevědomky odsunul dál. Stauffenbergovi se podařilo včas z baráku odejít, viděl explozi a slyšel nářek raněných. S vědomím, že Hitler zahynul, odlétl ihned do Berlína, kde mezi svými prohlásil, že Hitler je mrtev. Brzy se však ukázalo, že Hitler vyvázl téměř nezraněný. Tato skutečnost ovlivnila zásadním způsobem i plánovaný puč. Dost spiklenců se od pokusu o převrat začalo distancovat. Pak bylo jen otázkou krátkého času, kdy byla většina z nich zatčena. Stauffenberg sice vzal vše na sebe a byl připraven nést celou odpovědnost. Bez ohledu na to, byli s ním i další jeho kolegové rychle odsouzeni a ihned popraveni. Ať se již díváme na Stauffenberga jakkoliv, musíme mu přiznat odvahu a obětavost. Pokud by on a jeho věrní zvítězili, válka by zřejmě brzo potom skončila a miliony lidských životů a obrovské materiální hodnoty by byly zachovány, neboť právě v posledních měsících války jich bylo nejvíc zničeno.
Dne 21. 7. 1774 podpisem mírové smlouvy skončila šestiletá rusko-turecká válka. Jejím výsledkem bylo vítězství Ruska, které získalo Krym, tím přístup k Černému moři a územní zisky na severním Kavkaze. Válku Rusku vyhlásil osmanský vůdce Mustafa III. na francouzský podnět. K Turecku se přidaly Krymský chanát a republika Dubrovník. Na stranu Ruska, kde vládla Kateřina Veliká, se přidali donští a záporožští kozáci. Carevna následně pověřila svého milence Grigorije Potěmkina vybudováním mocné vojenské základny a černomořské flotily na Krymu, který se stal oporou ruské vlády v Černém moři.
Dne 21. 7. 1944 v Německu byli popraveni hlavní osnovatelé nezdařeného atentátu na Hitlera: 64letý Ludwig Beck, 37letý Claus von Stauffenberg, 43letý Henning von Tresckow a 36letý Werner von Haeften.
Dne 22. 7. 1944 vznikl Mezinárodní měnový fond – mezinárodní ekonomická organizace, jež má za cíl ovlivňovat mezinárodní měnovou spolupráci. Sídlo má ve Washingtonu D. C. Společně s MMF vznikla i jeho sesterská organizace Světová banka.
Dne 24. 7. 1974 zemřel 82letý sir James Chadwick, anglický fyzik, objevitel neutronu, za což obdržel v roce 1935 Nobelovu cenu. Před druhou světovou válkou a během ní spolupracoval v USA na konstrukci atomové bomby. Po skončení války se Chadwick vrátil do Liverpoolu, zúčastnil se budování britského jaderného programu a také se významně podílel na vybudování centra evropského jaderného výzkumu v Ženevě – CERNu.
Dne 25. 7. 1984 sovětská kosmonautka, 36letá Světlana Savická, se během své mise na lodi Sojuz T-7 stala první ženou na světě, která vystoupila do volného vesmíru.
Dne 26. 7. 1914 vyhlásil rakousko-uherský císař František Josef I. (1830-1916) částečnou mobilizaci.
Dne 26. 7. 1944 v Johannesburgu v exilu zemřel 66letý Rezá Šáh Pahlaví, perský šáh, který založil poslední dynastii šáhů (vládnoucí od roku 1926 do 1979) a v roce 1935 přejmenoval Persii na Írán. Pocházel z rodiny vojáka a jako mnoho jiných byl nespokojen s tehdejším stavem Persie. V zemi s tisíciletou historii a kulturou neexistovala silná ústřední vláda – Rusko a Británie tam soupeřily o zóny vlivu. Rezá si svou protikomunistickou orientací získal podporu Británie a 26. 10. 1923 se stal předsedou vlády a 12. 12. 1925 byl ústavodárným shromážděním povýšen na šáha. K jménu připojil dynastické příjmení Pahlaví (starý středoperský výraz). Za Rezovy vlády byl v krátké době v Íránu vybudován zákonný rámec moderní společnosti. Rezův autoritářský způsob vlády se ale nelíbil liberálním intelektuálům, kteří šáhem pohrdali kvůli jeho špatnému vzdělání (číst a psát se naučil až v dospělosti). Rezá si ale vzdělání velmi vážil a mnoho mladých Íránců, včetně jeho syna Muhammada Rezy (1919-1980), tehdy odjíždělo za studiem především do Evropy. Po vypuknutí druhé světové války vyhlásil Rezá Šáh neutralitu, přesto ho Velká Británie podezřívala z tajných sympatií k Německu. V srpnu 1941 vstoupila na íránské území jak britská, tak i sovětská vojska a postupně obsadila hlavní strategické body v zemi. Rezá Šáh byl donucen 16. 9. 1941 abdikovat ve prospěch syna Muhammada Rezy a brzy odešel do exilu, kde zemřel. Jeho tělo bylo později převezeno do Íránu a uloženo do nově zřízeného mauzolea. Po islámské revoluci (1979) dal však její vůdce, ajatolláh Chomejní, vyhodit mauzoleum do povětří.
Dne 27. 7. 1824 se v Paříži narodil Alexandre Dumas mladší, francouzský prozaik a dramatik, nemanželský syn Alexandra Dumase staršího (1802-1870), v jehož stopách se pak snažil jít. Zemřel 27. 11. 1895.
Dne 27. 7. 1844 zemřel 78letý John Dalton, britský chemik a fyzik, který své rozsáhlé vědomosti získal jako samouk. Nejprve se zabýval meteorologií, později zkoumal fyzikální vlastnosti kapalin a plynů. Roku 1801 objevil zákon parciálních tlaků, nazvaný pak jeho jménem a v tomtéž roce vyslovil i teorii, podle které mají všechny atomy jednoho prvku (na rozdíl od atomů jiných prvků) stejnou hmotnost. Tak se stal zakladatelem moderní atomistiky. V roce 1794 jako první vědecky vysvětlil podstatu barvosleposti – sám jednou formou trpěl. Na jeho počest byla barvoslepost pojmenovaná daltonismus.
Dne 27. 7. 1924 v Paříži skončily 8. olympijské hry (začaly 4. 5. 1924). Češi získali 10 medailí (1 zlatou, 4 stříbrné a 5 bronzových). Finský běžec Paavo Nurmi se 3 zlatými medailemi se stal hrdinou her. První československou zlatou medaili tam získal Bedřich Šupčík za šplh na laně bez přírazu.
Dne 27. 7. 1954 Československá vláda zrušila evidenci náboženského vyznání; ze všech formulářů měly zmizet rubriky zjišťující náboženské vyznání obyvatel. V základních školách přestalo být náboženství povinné.
Dne 28. 7. 1794 byl popraven 36letý Maxmilián Robespierre, francouzský právník a politik, hlavní představitel jakobínského teroru, který se nakonec obrátil proti němu. 27. 7. 1794 byl svými spolustraníky-jakobíny, kteří s ním nesouhlasili, zatčen. Tato akce se nazývá thermidorský převrat. Spolu s Robespierrem byl zatčen jeho bratr Augustin a 20 dalších jakobínů a všichni byli popraveni gilotinou na pařížském náměstí Revoluce.
Dne 28. 7. 1914 manifestem „Mým národům“ dal císař František Josef I. (1830-1916) na vědomí svým poddaným, že Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku – začala první světová válka. Záminkou k ní byla červnová vražda Františka Ferdinanda a jeho ženy. Ač válečný konflikt začalo Rakousko-Uhersko, po bok se mu rychle postavilo Německo, o kterém bylo všeobecně známo, že válku chce nejvíc. S Rakousko-Uherskem a Německem byla před válkou v tzv. Trojspolku ještě Itálie, která ale těsně před začátkem války vyhlásila neutralitu a další rok se přidala ke druhé straně, což byla Dohoda. Její základ tvořily Rusko, Velká Británie a Francie.
Dne 28. 7. 1954 ve vězení zemřel 66letý Rudolf Beran, politik, od roku 1915 generální tajemník české agrární strany. Od 1. 2. 1938 byl předsedou vlády Československa. Když došlo k německé okupaci, Beran vítal Hitlera s jeho doprovodem v Praze, což mu po válce hodně přitížilo. V dubnu 1939, po nástupu nové vlády, se Beran stáhnul do soukromí. V červnu 1941 jej zatklo Gestapo a až v dubnu 1942 byl v Berlíně odsouzen k 10 letům vězení a navíc k pokutě 100 000 marek za napomáhání nepříteli. V prosinci 1943 byl propuštěn do domácího vězení. Hned po válce byl zas zatčen, obviněn z kolaborace s Němci a v dubnu 1947 odsouzen k 20 letům žaláře, přestože v jeho prospěch vypovídala řada svědků. Jasné je, že Rudolf Beran byl odsouzen v politickém procesu, ale rehabilitace se nikdy nedočkal.
Dne 29. 7. 1844 zemřel 53letý Franz Xaver Wolfgang Mozart, rakouský klavírista, učitel hudby a skladatel, syn Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791). Byl jeho šestým dítětem, narozeným pět měsíců po jeho smrti. Nikdy se neoženil a neměl žádné potomky. Zemřel v Karlových Varech, kde je také pohřben.
Dne 29. 7. 1974 v Mnichově zemřel 75letý Erich Kästner, levicově zaměřený novinář a spisovatel. Proslulost získal zejména svými knihami pro děti, za které získal v roce 1960 Cenu Hanse Christiana Andersena.
Dne 30. 7. 1674 zemřel asi 64letý Karel Škréta, jeden z nejvýznamnějších českých barokních malířů. Po bitvě na Bílé hoře (1620) s ním odešli rodiče (byli protestanté) do jihozápadního Německa. V roce 1630, jako asi 20letý, přišel Škréta do Benátek, kde se zdržel několik let, navštívil i Bolognu a v roce 1634 Řím. V roce 1638 se vrátil do Čech, usadil se v Praze, což mu umožnil přestup ke katolictví, a brzy se mu podařilo vysoudit zpátky zabraný majetek (zřejmě měl vlivné přímluvce). V Praze maloval oltářní obrazy, vynikl také jako portrétista, kreslíř a autor předloh ke grafickým listům.
Dne 31. 7. 1784 zemřel 70letý Denis Diderot, francouzský spisovatel a filozof, zabývající se mnoha vědními obory – filosofií, estetikou, teologií, matematikou i fyzikou. Jako filozof dospěl k materialistickému postoji. Vedl skupinu francouzských vědců sdružených kolem sepsání Encyklopedie (aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel). Podařilo se ji vydat (28 svazků) v letech 1751 až 1772. Aby si vylepšil finanční situaci, nabídl Diderot ke koupi svoji velikou knihovnu – koupila ji ruská carevna Kateřina II., ale do jeho smrti mu ji nechala a ještě mu přidala rentu. Teprve když zemřel, jeho potomci knihovnu i s archivem poslali do Ruska.
Dne 31. 7. 1944 nevrátil se z bojového letu nad Francií 44letý Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry, francouzský spisovatel a filosof. Mezi jeho nejznámější díla patří Země lidí, Citadela a Malý princ.
Dne 31. 7. 1954 byl uskutečněn prvovýstup na druhou nejvyšší horu světa, K2 (8611 m n. m.), v pohoří Karakóram na pákistánsko-čínské hranici. Vrcholu dosáhli dva Italové – 40letý Achille Compagnoni a 28letý Lino Lacedelli. K2 je sice o 237 metrů nižší než Mount Everest, ale její relativní převýšení od úpatí na vrchol je větší a má svahy strmější a obtížnější. Zemřelo na ní téměř osmdesát horolezců. První člověk, který ji pokořil hned dvakrát, byl v osmdesátých letech minulého století Čech Josef Rakoncaj (*1951).
1714 – na konci července a začátkem srpna jsou záznamy o velkých záplavách v severních Čechách kolem Labe. I v Praze na Vltavě nadělala voda škody.
Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.
Výročí některých událostí na Sedlecku:
1864 – 5. 7. v Nadějkově zemřel 45letý Prokop Chocholoušek, sedlecký rodák, novinář a spisovatel. -MK-
