Marie Kovalová: Prosincová výročí

1323 – o prosinci toho roku se v českých kronikách píše, že bylo proměnlivé počasí.

1383 – začátkem prosince byly na řadě míst v Čechách zaznamenány velké povodně. Bylo to po výrazném oteplení a roztání sněhu napadaného v druhé polovině listopadu.

1423 – v prosinci byla prý tuhá, nepříliš sněživá zima.

1453 – v prvních dnech prosince byly v českých zemích popisovány velmi silné mrazy. Skončilo poměrně teplé sedmileté období mezi dvěma výrazně studenými klimatickými epizodami (1427-1446 a 1454-1465).

1513 – prosinec byl mimořádně mrazivý (silně mrznout začalo už od 11. listopadu) nejen v Čechách, ale i v německých zemích, zprávy o velkých mrazech jsou i z Belgie. Toho roku zamrzl i Rýn.

1523 – celkem to byl špatný, velmi neúrodný rok a v prosinci začaly tuhé mrazy.

1623 – v prosinci jsou v kronikách hodně stesky, že se toho roku urodilo velmi málo obilovin.

1723 – o prosinci toho roku nejsou záznamy, zřejmě nebyly žádné extrémy počasí.

Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:

1773 – prosinec byl po teplém listopadu také dost teplý, jeho průměrná teplota byla 4,0 °C.

1823 – prosinec měl průměrnou teplotu 2,7 °C.

1853 – prosinec byl velmi studený, jeho průměrná teplota byla -5,6° C.

1873 – prosinec měl průměrně 0,5 °C.

1923 – prosinec byl velmi chladný, měl průměrně -1,3 °C.

1973 – prosinec měl průměrnou teplotu 1,1 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)

 

Dne 1. 12. 1973 zemřel 87letý David Ben Gurion, izraelský politik, který se významným způsobem přičinil o vznik izraelského státu v roce 1948. Byl také jeho prvním premiérem. Narodil se ve středním Polsku, patřícím v době jeho narození Rusku. Ve čtrnácti letech založil sionistické mládežnické hnutí Ezra, jehož cílem bylo sionistické učení a obroda hebrejštiny. V osmnácti letech odešel do Varšavy, kde začal studovat na univerzitě, na studia si přivydělával výukou v hebrejské škole. Tehdy vstoupil do marxistického hnutí „Dělníci Sijónu“. Šokován pogromy a antisemitismem, ale i na otcův popud, se v roce 1906 rozhodl odejít do Palestiny. Kromě hebrejštiny uměl turecky, anglicky, rusky, francouzsky, německy, španělsky a řecky. Nikdy se však nenaučil arabsky.

 

Dne 2. 12. 1923 se v New Yorku řeckým rodičům narodila Maria Kalogeropoulos, která se pak proslavila jako skvělá sopranistka Maria Callas. Byla jednou z nejznámějších a nejobdivovanějších operních pěvkyň. Řecké příjmení jí zkrátil otec už v dětství, aby se snáze vyslovovalo. Ve zpěvu Maria brzy vynikla zásluhou matky, která ji přinutila k nekonečným hodinám klavíru a zpěvu. Po rozvodu rodičů (1937) odjela s matkou a sestrou do Řecka, kde získala stipendium na Národní konzervatoři. Během válečných let v Athénách vystoupila v dlouhé řadě představení. Velký úspěch sklidila zejména za titulní role v operách Tosca, Sedlák kavalír a Fidelio. V roce 1945 se vrátila do USA, ale tam jí čekalo zklamání, proto se po dvou letech vrátila do Evropy a usadila se v Itálii. Poslední léta života strávila v Paříži, kde zemřela na infarkt myokardu 16. 9. 1977 ve věku pouhých 53 let.

 

Dne 2. 12. 1993 v kolumbijském Medellínu byl policií na útěku zastřelen 44letý Pablo Escobar Gaviria (zvaný také „Don Pablo“), největší kolumbijský narkobaron. Pocházel ze střední venkovské třídy a na dráhu zločinu se dal už v mládí, střední školu ani nedokončil. Kolem roku 1970, kdy byl obchod s marihuanou nahrazen kokainem, patřil Escobar k průkopníkům tohoto obchodování a poměrně rychle vybudoval obrovskou říši obchodu s drogami – údajně vydělával až 1,5 milionu dolarů denně. Roku 1976 se Escobar oženil s 15letou Victorií, s níž měl syna (* 1977) a dceru (* 1985). Nashromáždil takové bohatství, že jej v roce 1989 zařadil časopis Forbes na osmé místo v žebříčku nejbohatších lidí planety.

Dne 3. 12. 1823 zemřel ve 45 letech Giovanni Battista Belzoni, italský dobrodruh, který se výrazně zapsal do egyptské archeologie, proto se o něm většinou mluví jako o amatérském archeologovi. Belzoni měl vysokou postavu, měřil téměř dva metry, v mládí vystupoval i jako silák v cirkuse. Nebyl ale žádný primitiv, zajímal se o techniku a hlavně rád cestoval. Dostal se do Egypta a začal pracovat pro britské archeology. Jen metody měl někdy „nevybíravé”. Stal se dvorním dodavatelem Britského muzea. Posílal tam vše, co se mu podařilo sehnat. Od drobného skarabea s hieroglyfickým nápisem po monolitický obelisk. Belzoni zahynul při cestě do střední Afriky, údajně padl za oběť kanibalům.

Dne 3. 12. 1903 zemřela v 81 letech Anna Forchheimová-Rajská, herečka (Rajská byl umělecký pseudonym). Se svojí sestrou Magdalenou (1803-1870), manželkou Josefa Kajetána Tyla (1808-1856), žila v manželském trojúhelníku a byla matkou všech osmi(!) Tylových dětí, poslední se narodilo dva měsíce po jeho smrti. Sestry s Tylem svorně žily až do jeho smrti, po níž se o Anniny děti obětavě starala její sestra a Anna chodila hrát – postupně do různých kočujících společností. V roce 1861 se Anna vdala za hereckého kolegu Josefa Ladislava Turnovského, o 16 let mladšího, s nímž pokračovala v cestách po venkově do roku 1865, kdy získala angažmá v Praze v Prozatímním divadle. V roce 1872, poté co se manžel stal redaktorem týdeníku Slovan, nechala hraní a plně se věnovala rodině – závěr jejího života byl v rodinném kruhu šťastný.

Dne 4. 12. 1563 byl ukončen Tridentský koncil  v Tridentu v jižním Tyrolsku. Začal už v prosinci 1545 a byl jedním z nejdůležitějších všeobecných koncilů – sněmů římskokatolické církve. Mimo jiné se snažil být odpovědí na dobové náboženské zmatky, a tak byly jeho výsledkem kromě reformních dekretů zejména věroučné formulace, z nichž římskokatolická církev stále čerpá.

Dne 4. 12. 1993 dva týdny před svými 53. narozeninami zemřel na rakovinu Frank Zappa, americký kytarista, zpěvák a skladatel, jeden z velkých experimentátorů v dějinách rockové hudby. Naše hudební skupina Plastic People of the Universe se pojmenovala podle Zappovy písně Plastic People z roku 1968. Krátce po roce 1989 Zappa navštívil i Československo.

Dne 5. 12. 2013 zemřel 95letý Nelson Mandela, jihoafrický bojovník proti apartheidu, politik, nositel Nobelovy ceny míru v roce 2013, prezident Jihoafrické republiky (1994-1999) – byl prvním černošským prezidentem,  zvoleným v prvních svobodných volbách v Jihoafrické republice. Jeho vláda se soustředila na likvidaci dědictví apartheidu, chudoby a sociální nerovnosti a snažila se zprostředkovat mezirasové usmíření v zemi. Politicky se Nelson hlásil k africkému nacionalismu a demokratickému socialismu. Narodil se do královské rodiny národa Xhosů, vystudoval právo, přidal se k Africkému národnímu kongresu a tajně se stal členem strany jihoafrických komunistů; zasedl i v jejím ústředním výboru. Ačkoliv byl původně stoupencem nenásilí, roku 1961 ve spolupráci s komunisty spoluzaložil militantní skupinu Umkhonto we Sizwe (česky Kopí národa), která pak vedla sabotážní akce proti vládě. V roce 1962 byl zatčen, usvědčen ze spiknutí a odsouzen k odnětí svobody na doživotí, ve vězení strávil 27 let.

Dne 7. 12. 43 př. n. l. byl politickými protivníky zabit 63letý Marcus Tullius Cicero, římský právník, řečník, politik a spisovatel. Ciceronovo dílo i jeho osobní příklad statečného obránce republiky mělo v dějinách evropské civilizace mimořádný význam. Předně byl Cicero velkým popularizátorem řecké filosofie, kterou překládal a musel vytvořit latinskou filosofickou terminologii, v níž se pak západní filosofie pohybovala. Dodnes je v mnoha zemích četba jeho díla součástí právnického vzdělávání, jak o tom svědčí četná vydání jeho spisů.

Dne 7. 12. 1723 v Praze zemřel (asi na tuberkulózu) ve 46 letech Jan Blažej Santini-Aichel, významný architekt, jehož předci přišli do Čech z Itálie; proslavil se jedinečným stylem nazývaným barokní gotika. Byl nejstarším synem váženého pražského kameníka Santini Aichela (Santini bylo křestní jméno, které dostal po kmotrovi a jeho syn si ho později vzal jako příjmení). Jan Blažej měl od narození tělesnou vadou – na část těla byl ochrnutý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kamenické práci. Kamenictví se přesto vyučil, stejně jako jeho bratr František, pak studoval ještě malířství a zřejmě už tehdy ho to táhlo ke stavitelství. Okolo roku 1696 se vydal sbírat zkušenosti po světě. Do roku 1699 prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly Francesca Borrominiho, radikálního architekta považovaného konzervativními římskými současníky za blázna. V Itálii pravděpodobně získal kvalifikaci architekta. Po návratu do Čech, za 23 let plodné práce, navrhl téměř stovku sakrálních, palácových i hospodářských staveb jak pro církevní, tak i pro feudální hodnostáře. Prokázal vytříbený cit pro začlenění staveb do krajiny. Navíc ve svých stavbách dokonale prezentoval mnohá, na svou dobu odvážná technická řešení. Jeho první zakázkou v českých zemích byla rekonstrukce gotického kostela v Sedlci u Kutné Hory. K významným Santiniho dílům patří např. zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, klášterní kostel v Želivi, kaple svaté Anny v Panenských Břežanech, poutní kostel na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, poutní kostel ve Křtinách, benediktinské opatství v Rajhradu, kláštery v Plasech, v Kladrubech, Mariánská Týnice u Kralovic a mnoho dalších staveb. Santini se tak řadí mezi nejvýznamnější evropské architekty své doby. S první manželkou Veronikou (†1720) měl Jan Blažej čtyři děti, s druhou pak, jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, ještě dvě – dceru a syna.

Dne 8. 12. 1613 zemřel 58letý Adam Zalužanský ze Zalužan, lékař, lékárník, botanik, profesor, děkan a nakonec i rektor pražské univerzity. Mj. se zasadil o ustavení botaniky jako svébytného vědeckého oboru.

Dne 8. 12. 1913 na srdeční mrtvici zemřel 62letý František Koláček, významný matematik a fyzik, profesor na pražské univerzitě a pak také na technice v Brně.

Dne 10. 12. 1963 získal nezávislost na Velké Británii Zanzibar – dva ostrovy při východoafrickém pobřeží, kde žil necelý milion obyvatel. Vlády se tam ujal sultán, ale vládl jen kratičce – 12. 1. 1964 byl svržen a Zanzibar se stal republikou. Při převratu došlo k masakru několika tisíc lidí. 24. 4. 1964 se Zanzibar spojil s Tanganikou (na kontinentu) v novou republiku jménem Tanzanie a její součástí je dosud.

Dne 11. 12. 1973 byla podepsána smlouva o vzájemných vztazích mezi ČSSR a Německou spolkovou republikou, v níž byla mnichovská dohoda prohlášena za nulitní, což znamená naprosto neplatná, anulovaná.

Dne 12. 12. 1943 byla v Moskvě uzavřena československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Podepsali ji československý velvyslanec v SSSR Zdeněk Fierlinger a sovětský komisař zahraničních věcí Vjačeslav Molotov. Podpisu přihlíželi Josef Stalin a Edvard Beneš. Smlouva nepodléhala ratifikaci poválečného československého parlamentu. Byla dohodnuta na 20 let s prodlužováním o dalších pět let, pokud ji některá z obou smluvních stran nevypoví. Obsahovala ustanovení o vzájemné pomoci ve válce proti fašismu a závazek neuzavírat separátní mír s Německem. Vymezila také poválečnou spolupráci a pomoc (vzájemnou) zaměřenou na překonávání následků německé agrese.

Dne 12. 12. 1913 oficiálně zemřel 69letý Menelik II., od roku 1889 etiopský císař. Než se stal etiopským císařem, vládl jako král oblasti Šewa. Patřil k nejvzdělanějším lidem tehdejší Etiopie. Provedl v zemi řadu pokrokových reforem, založil hlavní město Adis Abebu, a musel čelit značnému tlaku koloniálních mocností. V roce 1896 zvítězil ve válce s Itálií. Ta poté uznala nezávislost a svrchovanost Etiopie. Menelik II. je označován za zakladatele a sjednotitele moderního etiopského státu. Na začátku 20. století ho postihla mozková mrtvice a jeho duševní funkce byly omezeny. V roce 1907 ještě stačil jmenovat kabinet a svým nástupcem určil svého vnuka Lij Iyasua (1895-1935). Na podzim 1907 ztratil Menelik zcela řeč a vyskytly se zprávy, že zemřel už někdy do roku 1911. Věrohodné doklady o tom však nejsou.

Dne 12. 12. 1933 po dlouhodobých zdravotních obtížích (se srdcem) zemřel Antonín Švehla, československý politik, trojnásobný předseda vlády Československa a předseda Agrární strany. Bylo mu 60 let. Švehla se podílel na vyhlášení Československé republiky a byl jedním z pěti mužů 28. října (spolu s Aloisem Rašínem, Jiřím Stříbrným, Vavro Šrobárem a Františkem Soukupem). Od 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 až 1920 byl ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920. V roce 1919 se stal předsedou Agrární strany a snažil se, aby její politika byla přijatelná jak pro velkostatkáře, tak pro drobné zemědělce.

Dne 12. 12. 1973 zemřel náhle 73letý Josef Knap, historik, za první republiky vědecký pracovník divadelního oddělení Národního muzea v Praze. Tam se mj. začal zabývat historií kočovných divadelních společností, o kterých napsal tři monografie, základní díla svého druhu u nás. (Zöllnerové, 1958; Umělcové na pouti, 1961 a Čtyři herečky, 1967). Roku 1939 byl zvolen řádným členem České akademie věd. Za německé okupace musel pracovat v letecké továrně. Od roku 1946 působil jako přednosta divadelního oddělení NM. Roku 1951 byl zatčen a odsouzen v politicky vykonstruovaném procesu, ale v roce 1955 byl ze zdravotních důvodů propuštěn a v roce 1967 rehabilitován.

Dne 13. 12. 1973 po třetí hodině ráno došlo v Tachově k výbuchu ubytovny, při kterém zahynulo oficiálně 47 lidí a kolem dvaceti lidí bylo zraněno. Jiné zdroje však udávají víc než 50 mrtvých, neboť v ubytovně přespávalo hodně lidí k ubytování nepřihlášených. Vyšetřování ukázalo, že výbuch byl způsoben unikem svítiplynu do podzemních prostor budovy.

Dne 13. 12. 2003 byl irácký vládce Saddám Husajn (1937-2006) zajat vojáky americké armády, která v březnu 2003 vpadla do Iráku. Důvodem vpádu a obvinění Husajna byla genocida Kurdů, držení zbraní hromadného ničení a napojení Iráku na síť mezinárodního terorismu.

Dne 14. 12. 1963 v západním Německu, kde se po válce natrvalo usídlil, zemřel 62letý Gustav Machatý, filmový herec, scenárista a režisér. U filmu začínal už poté, co přerušil studia na střední škole. V letech 1920 až 1924 pobýval v USA na studijním pobytu u amerických filmařů. Po návratu do vlasti jeho prvním filmem (němým) byla Kreutzerova sonáta (1926), v roce 1928 následoval legendární snímek Erotikon, který se jako první film v našich filmových dějinách systematicky zaměřil na erotiku a lidský sexuální pud. Roku 1931 natočil svůj první zvukový film Ze soboty na neděli, což bylo dílo inspirované literární předlohou od Vítězslava Nezvala. Roku 1932 natočil film Načeradec král kibiců, který nebyl příliš úspěšný. Zato film Extase, jenž tematicky vycházel z filmu Erotikon, způsobil světovou senzaci a na filmovém festivalu v Benátkách (1933) měl úspěch. Byl na tehdejší společenské poměry značně odvážný, neboť rakouská herečka Hedy Kieslerová (1914-2000, později Hedy Lamarr) byla v některých scénách tohoto filmu nahá. Machatý byl považován za rozporuplnou bytost se značně nevyrovnanou povahou, která se promítala jak do jeho režijní práce, tak i do jeho osobního života. Od roku 1936 pobýval a natáčel už jen v cizině, v Německu i učil na filmové škole. Přes všechny umělecké kontroverze a rozpory v jeho filmové tvorbě, byl Machatý průkopnickou osobností nejen v dějinách českého, ale i světového filmu.

Dne 14. 12. 2013 zemřel v 81 letech Peter Seamus O’Toole, irský herec, osmkrát nominovaný na Oscara, držitel čestného Oscara a dalších cen. Začínal jako divadelní herec a v divadle působil po celý život. Televizní debut si odbyl v roce 1954, filmový o pět let později. Zlom v jeho kariéře nastal, když byl vybrán do role Lawrence ve filmu Lawrence z Arábie (1962). Jeho výkon mu vynesl první z osmi nominací na Oscara a v magazínu Premiere byl označen za nejlepší herecký výkon všech dob.

Dne 15. 12. 1673 zemřela 50letá Margaret Cavendishová, anglická šlechtična, spisovatelka (i sci-fi) a filozofka, které jako první ženě pánové dovolili v květnu 1667 navštívit zasedání Královské společnosti v Londýně.

Dne 15. 12. 1993 byla v České republice dána do oběhu bankovka dosud nejvyšší nominální hodnoty – 5 000 Kč.

Dne 17. 12. 1903 bratři Wilbur a Orvill Wrightové uskutečnili v Dytonu (v sv. části USA) první lety letadlem těžším než vzduch. Podařilo se jim vzlétnout na vlastními silami vyrobeném stroji, který pojmenovali Wright Flyer. Tohoto dne uskutečnili celkem 4 lety. Prestižní letecký magazín Jane’s ale přišel s informací, že o dva roky dřív vzlétl německý pilot Gustave Weisskopf (1874-1927, v USA si pak změnil příjmení na Whitehead). Se svým Condorem se údajně vznesl k nebi už v srpnu 1901.

Dne 18. 12. 1803 zemřel 59letý Johann Gottfried Herder, německý spisovatel, filosof, protestantský kněz. Jeho myšlenky o národech a národních jazycích měly velký vliv na německé i české národní obrození. Od roku 1762 studoval v Královci, kde mezi jeho učiteli byl také Emanuel Kant (1724-1804). Roku 1764 přišel Herder jako duchovní a učitel do Rigy, pak roku 1769 cestoval po Francii, kde se spřátelil s J. W. Goethem. S jeho pomocí se stal superintendentem (vyšším evangelickým duchovním) ve Výmaru. Herder přivítal francouzskou revoluci (1789), což rozladilo řadu jeho přátel, a nakonec se rozešel i s Goethem.

Dne 21. 12. 1933 zemřel 54letý Knud Rasmussen, grónský polární badatel a antropolog, syn dánských misionářů, nazývaný „otec eskymáků“. Podařilo se mu posbírat a do dánštiny přeložit většinu grónských pověstí a mýtů, a tím přispět nejen k hlubšímu poznání malého, ale hrdého a statečného národa, ale také obohatit literaturu o podivuhodnou grónskou vypravěčskou tradici.

Dne 22. 12. 1573 vznikla v Olomouci univerzita udělením příslušných práv dosavadní olomoucké koleji jezuitů –  Tovaryšstvu Ježíšovu. Její historie je hodně složitá. Prvně zanikla v roce 1618 při stavovského povstání, ale zase byla obnovena v roce 1621. Pak roku 1778 byla na čas přestěhována do Brna, ale v roce 1782 vydal císař Josef II. dekret, kterým se univerzita přesunula zpátky do Olomouce, ale byla ponížena na tříleté lyceum, neboť císař se rozhodl ponechat univerzity pouze ve Vídni, Praze a Lvově. Samostatným se v Olomouci stalo lékařsko-chirurgické studium připravující ranhojiče a porodní asistentky. Plnohodnotná univerzita byla do Olomouce vrácena roku 1827 jako Františkova univerzita s fakultami filozofickou, teologickou, právnickou a medicinsko-chirurgickým studiem. 17. května 1860 byla ale výnosem císaře Františka Josefa I. zase zrušena, zůstala tam jen teologická fakulta a dočasně (do 1874) medicinsko-chirurgické studium. 21. února 1946 byla olomoucká univerzita obnovena pod názvem Univerzita Palackého. Ustaveny byly čtyři fakulty: právnická, lékařská, filozofická s pedagogickou a bohoslovecká. Dnes univerzita nabízí studium na fakultách: lékařské, přírodovědecké, právnické, pedagogické, fakultě tělesné kultury, filozofické, fakultě zdravotnických věd a na Cyrilometodějské fakultě teologické.

Dne 22. 12. 1973 zemřel 85letý Ladislav Machoň, náš významný architekt, který naprojektoval a realizoval velké množství staveb v duchu moderního klasicismu a funkcionalismu. Za německé okupace se účastnil odboje, za pražské revoluce byl členem České národní rady. Od roku 1945 pracoval v Zemském národním výboru. V 50. letech byl uvězněn a obviněn z toho, že je svobodným zednářem; roku 1960 se dočkal rehabilitace, roku 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. Činnost L. Machoně byla také neobyčejně mnohostranná – od interiérů, přes rekonstrukce budov až k pomníkům. Byla to např. přestavba pražského Klementina a Strakovy akademie, dostavba právnické fakulty v Praze, velkorysé stavby v Pardubicích a také vinohradská dvojvila bratří Čapků. Některé jeho projekty byly realizovány i v zahraničí. Např. roku 1926 navrhl čsl. pavilon na světové výstavě v americké Filadelfii, v holandském Naardenu upravil kapli, kde je pohřben J. A. Komenský a na Oxford street v Londýně postavil kopii svého úspěšného automatu Koruna z Václavského náměstí.

Dne 23. 12. 1763 zemřel v 66 letech Antoine Francois Prévost, známý jako Abbé Prévost, francouzský spisovatel, romanopisec a překladatel. Vystudoval u jezuitů a roku 1717 vstoupil do armády, ale nakonec složil roku 1721 řeholní slib v Řádu svatého Benedikta. Roku 1727 nuceně odešel do Anglie a o dva roky později do Nizozemí. Tam byl obviněn z podvodů, proto odjel zpět do Anglie. Roku 1733 se vrátil do Francie, kde se smířil s církví. Kromě vlastní tvorby přeložil do francouzštiny řadu literárních děl z angličtiny. Jeho dosud živým dílem je “Manon Lescaut“, které napsal v roce 1731.

Dne 23. 12. 1953 byl údajně po krátkém procesu zastřelen 54letý Lavrentij Pavlovič Berija, sovětský generální komisař státní bezpečnosti, maršál Sovětského svazu, obviněný z mnoha zločinů. Berija byl Gruzínec, stejně jako Stalin, odtud snad jejich vzájemná náklonnost. Původním povoláním byl stavební technik. Sympatizoval s bolševiky, začal sice studovat architekturu, ale z příkazu strany studia zanechal a nastoupil (1921) k politické policii (Čeka). Od té doby postupoval vzhůru po mocenském žebříčku. V roce 1932 se stal „prvním mužem“ celého Zakavkazska. Do čela státní bezpečnosti – NKVD – ho Stalin povolal v roce 1938. Berija pilně budoval bolševický systém a nemilosrdně likvidoval nejen odpůrce, ale i ty co se mu znelíbili. Po smrti Stalina se proti němu spojili ostatní členové politbyra a nechali ho zlikvidovat, protože se ho báli. Že žádný proces s Berijou nebyl, tvrdil jeho syn Sergej. Lavrentij Berija byl prý zastřelen hned jak byl zatčen – v červenci 1953.

Dne 23. 12. 1973 v USA zemřel na infarkt 68letý Gerard Peter Kuiper, nizozemský astronom, který do USA ujel v roce 1933, když viděl sílící vliv Hitlera v Německu. Mj. předpověděl existenci pásu vyplněného kometami a planetkami, nacházejícího se za oběžnou dráhou Neptunu, jehož existence byla potvrzena a nazývá se po něm – Kuiperův pás. Kuiper měl mimořádně ostrý zrak, viděl asi čtyřikrát slabší hvězdy než většina lidí.

Dne 23. 12. 2013 zemřel 94letý Michail Timofejevič Kalašnikov, ruský konstruktér pěchotních zbraní, vynálezce, zvlášť známý je jeho legendární samopal. Vyučil se zámečníkem a že má technický talent ukázal už jako voják základní služby. Do války s Němci nastoupil jako tankista, ale po těžkém zranění pak pracoval na hlavním dělostřeleckém úřadě jako konstruktér. Od roku 1945 Kalašnikov vyvinul mnoho prototypů automatických pušek, z nichž roku 1947 se ukázala být nejlepší AK-47, kterou pak ještě vylepšil. Je to „kalašnikov”, jedna z nejznámějších útočných pušek.

Dne 24. 12. 1943 začala a v průběhu vánočních svátků pokračovala nová vlna protipolských ozbrojených akcí –  až sadisticky vedených masakrů – ukrajinských nacionalistů v oblastech kolem Volyně. Skupiny Ukrajinské povstalecké armády, podporované místními obyvateli, zaútočily na osady polských obyvatel. Tyto tzv. „krvavé svátky“ byly pokračováním Volyňského masakru, který začal na jaře 1943, vrcholil „krvavou nedělí” 11. 7. 1943 a končil až příchodem Rudé armády v prvních měsících roku 1944.

Dne 24. 12. 1953  na Štědrý den brzo ráno se u Šakvic na trati Brno – Břeclav stalo do té doby nejtragičtější železniční neštěstí v Československu. Před stanicí do stojícího osobního vlaku, který čekal na volnou kolej, narazil zezadu v plné rychlosti od Brna jedoucí rychlík. Zahynulo 103 lidí a kolem sta dalších bylo zraněno. Neštěstí zavinil strojvůdce rychlíku, který byl opilý a usnul. Opití byli i vlakvedoucí a stejně i topič; i když přímo nespali, nikdo z nich neregistroval několik varovných návěští. Informace o tragédii v Rudém právu v neděli 27. 12. 1953 byla velmi stručná. Údaj o rozsahu tragédie a počtu obětí se omezil jen na větu: „Je větší počet mrtvých a raněných, viníci tragédie zůstali naživu”. U soudu dostali strojvedoucí Ambrož Růžička pět let, topič Štefan Adamec čtyři roky a vlakvedoucí Josef Hubač tři roky vězení. Hmotnou škodu na vlakových soupravách vyčíslil soud na pět milionů Kčs. V roce 1960 toto neštěstí v počtu mrtvých překonala (118) podobná tragédie u Pardubic.

Dne 25. 12. 1963 v Paříži zemřel 67letý Tristan Tzara, vlastním jménem Samuel Rosenstock, rumunsko-židovský básník a dramatik, žijící od roku 1916 v Curychu, kde se stal jedním ze zakladatelů dadaismu, novátorského uměleckého směru. Podle oblíbené legendy dal Tzara hnutí i jméno – a to tak, že otevřel francouzský slovník a zabodl nůž do náhodného místa na stránce a trefil slovo dada, jež znamená „houpací kůň”. V roce 1919 odešel  Tzara do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Později spolupracoval s levicovými politiky a roku 1936 vstoupil do Komunistické strany Francie, během německé okupace působil v odboji. V roce 1946 přednášel i v Praze.

Dne 26. 12. 1933  zemřel v 58 letech Anatolij Lunačarskij, politik a publicista v počátcích sovětského státu. Byl neúspěšným spisovatelem a v roce 1917 se přidal k bolševikům. Revoluce byla pro něho vším a tak se hned v první sovětské vládě stal lidovým komisařem (ministrem) osvěty a se zápalem šířil marxistické myšlenky. Byl uváděn jako “zakladatel marxistické teorie umění, literární historie a kritiky”. Když si své postavení ve vedení SSSR upevnil Stalin, Lunačarskij byl z vládního postu odsunut. Roku 1930 už jen reprezentoval Sovětský svaz ve Společnosti národů a v roce 1933 byl jmenován velvyslancem ve Španělsku. Cestou tam zemřel.

Dne 26. 12. 1943 na problémy se srdcem zemřel 46letý Benjamin Klička, vlastním příjmením Fragner, lékař a také spisovatel a básník, autor sociálně psychologických povídek a románů. Po studiu medicíny na UK v Praze pracoval jako praktický lékař v Praze na Smíchově (byl např. osobním lékařem F. X. Šaldy). V románech se nejčastěji rozepisoval o střetech čestných lidí s „komplikovanou” dobou. Svoji medicínskou erudici Klička nezapřel např. v trilogii Generace, zachycující dobu kolem první světové války.

Dne 26. 12. 2003 se zatřásla země v okolí města Bam na jihovýchodě Íránu. Zemětřesení mělo “jen” 6,6 stupňů Richterovy škály, ale o život připravilo přes 26 000 lidí, některé zdroje uvádí až 70 tisíc obětí. Byla zničena i unikátní hliněná (největší na světě) citadela – pevnost vzniklá někdy kolem 5. století př. n. l. Unikátní jsou tam quanáty – podzemní přivaděče vody, táhnoucí se až tři desítky km. Teheránská vláda pevnost postupně obnovuje s použitím tradičních technologií

Dne 27. 12. 1923 zemřel v 91 letech Gustave Eiffel, francouzský konstruktér a architekt. Ve 26 letech dokončil Obecnou školu inženýrství v Paříži a začal pracovat pro francouzské dráhy. Osm let působil v projekční kanceláři, která navrhovala viadukty, mosty a nádražní budovy. Dva roky pak působil jako inženýr na stavbě Suezského kanálu a v roce 1866 si zřídil vlastní projekční kancelář. Byl specialistou na stavby mostů a z jeho dílny jich vzešly desítky nejen ve Francii, ale také ve Španělsku, Portugalsku, Rakousku, Rumunsku, Egyptě, Peru a Bolivii. V roce 1885 byl Eiffel požádán, aby navrhl konstrukci pro sochu Svobody, kterou chtěla Francie věnovat Spojeným státům americkým a Eiffel opravdu pro ni navrhl důmyslný železný skelet. V téže době se Eiffelova kancelář zabývala plány na velikou železnou věž v Paříži na Martových polích, která měla být postavena u příležitosti stého výročí francouzské revoluce a pořádání světové výstavy. Samotný návrh nezpracovával osobně Eiffel, ale jeho inženýři. Ti navrhli 300 m vysokou věž, Eiffelovi však návrh připadal samoúčelný a nehorázně drahý. Věž měla být jen dočasná atrakce, protože nikdo nechtěl věnovat peníze na její další údržbu. Nakonec Eiffel vzal stavbu na milost, začal ji hájit a hledal pro ni nějaké využití. Navrhl ji jako meteorologickou stanici, ale nakonec se stavby ujali vojáci. Dodnes jsou o Eiffelovce vedeny spory, zda je opravdu tak ošklivá, až je krásná. Pro veřejnost byla věž otevřena 15. května 1889. S manželkou Marguerite měl Eiffel pět dětí. Když ovdověl, nikdy se pak už neoženil. Po otřesu, který pro něj znamenal neúspěch se stavbou Panamského průplavu, na níž se podílel, zcela změnil způsob života. Přestal stavět, věnoval se hlavně rodině a užíval si vydělaných peněz.

Dne 28. 12. 1623 vyšel v Českém království patent o tzv. mincovní kaládě (z italského calata = pokles), což byl prakticky státní bankrot. Peníze ztratily devět desetin své původní hodnoty. Byly to důsledky „Bílé hory”. Některým katolickým šlechticům v čele s Karlem z Lichtenštejna nestačily konfiskace majetků poražených šlechticů, v honbě za rychlým zbohatnutím razili i mince, ve kterých nebyl správný obsah drahého kovu, tzn. tunelovali státní měnu. Vyšetřování se táhla dvě desetiletí, viníci ale potrestáni nebyli. Např. po synovi Karla z Lichtenštejna, knížeti Karlu Eusebiovi, královská komora vymáhala 10,8 milionu zlatých. Nakonec zaplatil jen 1,6 milionu a víc po něm nikdo nechtěl.

Dne 29. 12. 1223 papež Honorius III. definitivně potvrdil františkánský řád, který už roku 1209 založil František z Assisi (1182-1226, kanonizován 1228). Patrony řádu jsou Panna Maria, sv. František z Assisi, sv. Antonín Paduánský, sv. Bonaventura a sv. František ze Solana.

Dne 30. 12. 1853 byla v hlavním městě Mexika podepsána tzv. Gadsdenova koupě o prodeji území, které je dnes jižní částí USA (státy Arizona a Nové Mexiko). Mexická vláda je prodala americké vládě za 10 milionů dolarů. Smlouvu podepsal James Gadsden, tehdejší velvyslanec USA v Mexiku a za mexickou stranu to byl sám prezident Antonio López de Santa Anna (1794-1876). Údaje o velikosti území se v různých zdrojích pohybují od 77 000 do 120 000 km².

Dne 30. 12. 1993 zemřela na leukemii v 62 letech Rita Klímová, ekonomka, pedagožka a diplomatka. Pocházela z rodiny komunistického novináře Stanislava Budína (1903-1979). Kvůli židovskému původu se rodina roku 1939 vystěhovala do Spojených států. Celou druhou světovou válku rodina strávila v emigraci, do Prahy se vrátila roku 1946. Rita s prvním manželem, komunistickým politikem Zdeňkem Mlynářem, měla dceru Milenu (*1958) a syna Vladimíra (*1966), rovněž politika. Krátce po jeho narození se Mlynářovi rozvedli. Po srpnu 1968 byla Rita zbavena možnosti učit a roku 1970 byla vyloučena z KSČ. Koncem 70. let se podruhé provdala za bývalého diplomata Zdeňka Klímu (†1981). Roku 1990 Rita vstoupila do československých diplomatických služeb.

Dne 31. 12. 1993 zemřel v 54 letech Zviad Gamsachurdia, filolog a literární kritik, první demokraticky zvolený prezident Gruzie. Ve funkci prezidenta byl pouze od června 1991 do ledna 1992, kdy byl svržen a začala válka mezi jeho příznivci a jeho odpůrci, které vedl Eduard Ševardnadze (1928-2014), jeho nástupce v prezidentské funkci. Gamsachurdia zemřel v západní Gruzii za nejasných okolností. Podle britských zdrojů byl nalezen s prostřelenou hlavou, takže buď byl zabit, ale mohla to prý být i sebevražda.

Dne 1953 – v prosinci se v Chicagu objevilo první číslo amerického časopisu Playboy. Vydavatel, Hugh Hefner (1926-2017) se společníky, si nebyl jist, zda bude ve vydávání pokračovat, tak nedal tomuto časopisu ani číslo. Časopis s Marilyn Monroe na obálce se však prodal během několika týdnů. Název Playboy prý navrhla matka jednoho ze společníků Hefnera. Až do roku 1970 stoupal měsíční náklad Playboye velkou rychlostí a toho roku se datuje jeho vrchol. Pak se začaly objevovat první podobné konkurenční časopisy. Playboy odpověděl tím, že začal před erotikou upřednostňovat umění, techniku a módu. Poslední léta prodej v USA klesal, proto roku 2017 přešel z měsíční na čtvrtletní periodicitu. Od roku 2020 vychází Playboy v USA jen na internetu. Česká mutace však zatím vychází tištěná každý měsíc. Trvalým maskotem Playboye je stylizovaná silueta králíka s motýlkem.

Dne 1923 – před 100 lety – byla založena Československá společnost pro mineralogii a geologii, jejíž úspěšnou pokračovatelkou je Česká geologická společnost. U „kolébky” geologické společnosti onoho roku 1923 stáli: Bohuslav Ježek (1877-1950), mineralog, petrograf a profesor na Vysoké škole báňské v Příbrami a v Ostravě, Břetislav Zahálka (1883-1958), geolog, paleontolog, profesor Masarykovy university v Brně a Radim Kettner (1891-1967), významný československý geolog a zakladatel moderní československé geologické školy.

(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)

 

Výročí některých událostí týkajících se Sedlecka a Sedlčanska:

1823 – 7. 12. prčický farář, Desiderus Procházka vysvětil na prčickém mostě sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána, které sem dal postavit Karel Burka (1782-1844), díky němuž stojí od roku 1822 i most.

 

1903 – 8. 12. byla slavnostně otevřena a vysvěcena nová radnice v Sedlčanech.

 

1903 – 27. 12. zemřel v Praze ve věku 62 let Adolf Čech, prčický rodák, významný dirigent a také skladatel.   S bratrem Karlem (1844-1913), operním pěvcem, si z vlasteneckých pohnutek změnili příjmení z původního ´Tausík´. Adolf vystudoval na přání rodičů v Praze techniku (1862), ale souběžně studoval i svou velkou lásku – hudbu a jen té se pak věnoval. Dotáhl to až na prvního kapelníka v Národním divadle v Praze. Sám napsal hudbu k devíti činohrám a hrám se zpěvy. Před smrtí sepsal vzpomínky Z mých divadelních pamětí (1903).

 

1943 – 3. 12. na přejezdu u Heřmaniček byl nákladním vlakem sražen plně obsazený autobus jedoucí z Votic do Sedlce. Tragédie si vyžádala 13 mrtvých a 23 raněných. Mezi mrtvými byla paní Milada Grégrová, manželka Eduarda Grégra z významné pražské rodiny podnikatelů a politiků, která se na Sedlecko uchýlila přes válku se syny Eduardem a Vladimírem, kteří zde chodili i do základní školy.

-MK-