Marie Kovalová: Prosincová výročí

1322 – byla mrazivá zima už od konce listopadu.

1422 – jsou jen poznámky, že zima byla tuhá.

1522 – prosinec byl poměrně teplý.

1622 – v prosinci nejsou zaznamenány žádné výkyvy teplot, ani srážek.

1722 – o prosinci toho roku nejsou o počasí žádné záznamy.

Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:

1772 – prosinec měl průměrnou teplotu +1,6 °C.

1822 – v prosinci udeřily mrazy, průměrná teplota byla -2,1 °C.

1872 – v prosinci bylo poměrně teplo, průměrně +2,9 °C.

1922 – prosinec měl průměrnou teplotu +2,0 °C.

1972 – prosinec měl průměrně +1,0 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)

Dne 2. 12. 1942 italský fyzik Enrico Fermi (1901-1954) uskutečnil za pomoci svých asistentů na hřišti chicagské univerzity první řízenou řetězovou jadernou reakci – jednalo se o úvodní etapu přísně tajného amerického vojenského projektu Manhattan. Experiment to byl velmi odvážný, sledovali ho z bezpečné vzdálenosti zástupci armády a spolupracující vědci. Na obrovský blok s uranem (235U) a grafitem se vyšplhali tři asistenti s kbelíky kadmiové soli – kdyby se v jaderném reaktoru řetězová reakce vymkla kontrole, měli ji ručně „hasit”, neboť kadmium silně pohlcuje štěpné neutrony. To by ovšem byla jejich jistá smrt. Prý se ale nebáli, tak bezmezně důvěřovali svému šéfovi. Fermiho propočty se ukázaly správné, podle jeho pokynů ručně řízený reaktor fungoval přesně – to když se ručička citlivého termometru prvně pohnula a ukázala, že se obří blok ohřál o několik °F. Bylo to sice velmi málo, ale teplo poprvé v dějinách lidstva nevydalo uhlí nebo jiné palivo, ale uran! Ručním zasouváním a vysunováním „brzdící” tyče se pak výkon prvního reaktoru světa dalších 33 minut měnil od několika wattů do několika kilowattů. Úspěch aktéři zapili z lahve Chianti, kterou kdosi musel přinést tajně, neboť v Chicagu byla tehdy prohibice a přítomný vládní zmocněnec nahlásil šéfům do Washingtonu smluvené heslo: “Italský navigátor dosáhl Nového světa“.

Dne 2. 12. 1952 zemřel v Praze 53letý Jiří Plachý starší, herec, režisér a divadelní pedagog, otec Jiřího Plachého mladšího (1946-2022) a bratr Vojtěcha Plachého-Tůmy (1903-1968) – oba herci. Jiří Plachý starší údajně spáchal sebevraždu skokem z okna svého bytu. Přesné okolnosti konce jeho života však nebyly zcela objasněny, nějak do nich byla zapletena i StB.

Dne 3. 12.1992 byla poslána první SMS znějící Veselé Vánoce. Poslal ji inženýr Neil Papworth řediteli British Telecom Vodafone Richardu Jarvisovi.

Dne 4. 12. 1642 zemřel na zánět pohrudnice Armand Jean du Plessis, vévoda de Richelieu, francouzský šlechtic, duchovní a státník známý nám jako kardinál Richelieu. Bylo mu 57 let. Richelieu byl hlavním strůjcem politiky Francie a vytvořil z ní silný stát. Podporoval kolonizaci, zvlášť v Severní Americe, oponoval mocenským snahám rakousko-španělské Habsburské dynastie a proto také podpořil ve třicetileté válce stranu protestantů. Podporoval vědu a umění a založil Francouzskou akademii věd. Je považován za průkopníka a symbol nového stylu politiky. Do povědomí široké veřejnosti se zřejmě nejvíc dostal románem Alexandra Dumase staršího (1802-1870) Tři mušketýři (1844).

Dne 4. 12. 1932 zemřel těžce nemocný 64letý Gustav Meyrink, nemanželský syn herečky a ministra, německy píšící spisovatel ovlivněný atmosférou staré Prahy, kde žil od 16 let. Tam si pak z peněz odkázaných otcem otevřel bankovní dům. Scházel se s mladou generací pražských a německých umělců – novoromantiků. Roku 1891 spoluzaložil a předsedal lóži „U Modré hvězdy“ jejímž členem byl např. i spisovatel Julius Zeyer (1841-1901). Meyrink se zajímal o východní vědy, okultismus a historii tajných spolků a řádů. Roku 1904, po křivém nařčení z bankovního podvodu, Prahu opustil. Po zastávkách ve Vídni, Mnichově a Montreux se usadil a do konce svého života žil v Německu ve Starnbergu. Psal fejetony, přispíval do okultistických sborníků, překládal a autorsky se podílel na několika divadelních hrách. V jeho dílech dominuje vliv staré Prahy. Nejznámější z jeho románů je zřejmě „staropražský román” Golem (1913), který se stal opravdovým bestsellerem. Během první světové války mu vyšla Zelená tvář (1916) a Valpuržina noc (1917). Jako nepřítel šovinismu a militarismu byl Meyrink ke konci svého života obětí šikany a jeho díla německé úřady nakonec zcela zakázaly.

Dne 4. 12. 2002 v Izraeli, při natáčení závěrečného dílu cyklu Český holocaust náhle zemřel 59letý Milan Maryška, režisér, filmový dokumentarista a fotograf. S jeho jménem jsou mj. spojeny významné dokumentární cykly zachycující historii Československa: Zač jsme bojovali – čtyřdílný dokumentární cyklus o boji a životě našich legionářů. Svobody se nevzdáme – čtyřdílný cyklus o boji Čechů a Slováků za svobodu vlasti ve 2. světové válce. Ztráta paměti – dokumentární tetralogie o lidech, kteří se dostali do komunistického vězení. Český holocaust – čtyřdílný dokument završil jeho obsáhlé mapování novodobé české historie.

Dne 5. 12. 1872 v Atlantiku mezi Azory a Portugalskem byla objevena liduprázdná loď Mary Celeste. Loď vyplula 5. 11. 1872 z New Yorku do Janova s nákladem čistého lihu. Anglická loď Dei Gratia objevila Mary Celeste jak pluje poněkud podivně, s potrhanými plachtami, jakoby bez kormidlování. Bylo zjištěno, že loď je opuštěná a že jí chybí záchranný člun, jediný, který měla. V palubním deníku byl poslední zápis ze dne 24. listopadu; byl to normální běžný zápis, kde byly také souřadnice, na nichž tehdy loď zrovna byla. Od místa nálezu lodi to bylo asi 500 mil. Ale přitom to vypadalo jako kdyby všichni zmizeli ve velikém spěchu před chvílí. Kromě posádky byla na lodi také kapitánova manželka s maličkou dcerkou a i jejich věci byly jako nedávno opuštěné. V zásuvkách pak byly nalezeny peníze a další cenné věci. Nenašel se žádný náznak toho, že by si někdo snažil balit věci, aby opustil loď. Spíše se ve velkém spěchu vrhli k člunu?, protože na lodi zanechali mnoho osobních věcí, které měly hodnotu nebo byly životně důležité. Drahý náklad v podpalubí byl zcela v pořádku. Hádanka se nedala rozluštit ani pirátstvím, ani vzpourou, či podobnými obvyklými výklady. To, že se loď bez posádky udržela téměř 3 týdny více než pět set mil zhruba na svém kursu navzdory neklidnému moři a neupevněnému kormidelnímu kolu, tajemství o záhadném zmizení osazenstva lodi jenom rozšířilo. Mary Celeste byla lodí Dei Gratia odvlečena do Gibraltaru, kde zakotvily 12. prosince 1872. Okamžitě byla ustavena zvláštní vyšetřovací komise, kde byli i detektivové Scotland Yardu. Vyšetřování bylo vedeno opravdu důkladně. Od počátku vzbuzoval podezření fakt, že na palubě zůstal náklad v tehdy enormní hodnotě více než 30 000 dolarů. Zjištěno bylo mnoho zvláštního, ale žádné důkazy o pojišťovacím podvodu nebo nějakých machinacích za účelem nekalého získání prémie pro zachránce. Byla to od samého počátku záhada. Na trupu Mary Celeste nebylo zjištěno žádné vážné poškození, nedošlo k žádné explozi, neřádil zde oheň a podezřelé skvrny, které byly považovány za krev, v žádném případě od krve nebyly. Loď byla v daleko lepším stavu, než mnohé z těch, které se plavily po Atlantiku. V březnu 1873 bylo šetření uzavřeno a vynesen rozsudek, v němž vyšetřující úředníci přiznali, že nejsou schopni udat příčinu, proč posádka opustila loď, kde je, ani nabídnout rekonstrukci událostí na palubě. Bylo to poprvé co se nedospělo v podobné záležitosti k jasnému závěru. Lodi Dei Gratia, která Mary Celeste objevila, byla přisouzena prémie, odpovídající asi pětině hodnoty Mary Celeste i s nákladem. Nešťastná loď byla vrácena americkému majiteli, který ji obratem prodal. Ale loď se už nikdy nezbavila špatné pověsti a provázela ji smůla. Několikrát byla dost poškozena a roku 1885 nakonec najela v bouři na útes u pobřeží Haiti a potopila se. Posádka se tehdy zachránila. Záhada 150 let stará ale záhadou zůstává.

Dne 5. 12. 2012 ve městě Rio de Janeiro zemřel ve věku 104 let Oscar Niemeyer, brazilský architekt, považovaný za zakladatele moderní brazilské architektury. Výčet jeho prací je velmi rozsáhlý. Mezi nejznámější patří centrála OSN v New Yorku (1952) a plán hlavního města Brasília s řadou veřejných budov (1957-1964). Centrum města Brasília se stavbami Niemeyera zařadilo UNESCO v roce 1987 na seznam světového kulturního dědictví. Jeho veřejné a politické postoje byly levicové. V roce 1945 vstoupil do Brazilské komunistické strany. Po nástupu vojenské vlády k moci z Brazílie emigroval (1966) do Francie. Zde mimo jiné byl architektem sídla ústředního výboru Komunistické strany Francie. I když po několika letech mohl pokračovat v práci na svých brazilských projektech, do vlasti se vrátil až po všeobecné amnestii roku 1982 a učil pak i na univerzitě v Riu.

Dne 6. 12. 1892 zemřel v Berlíně 76letý Ernst Verner von Siemens, německý vynálezce a průmyslník, který založil v roce 1847 firmu vyrábějící telegrafy a dal jí své jméno. Postupem doby firma rozšiřovala své pobočky, objem prací a sortiment. Dnes patří společnost Siemens a její pobočky mezi největší elektrotechnické koncerny na světě.

Dne 6. 12. 1912 byla v Egyptě při archeologických pracech údajně nalezena světoznámá busta královny Nefertiti a tajně pak v lednu 1913 odvezena do Německa. Bustu našli němečtí archeologové prý v dílně sochaře Thutmose v Amarně. O její „přesun” do Německa se postaral vedoucí německý egyptolog Ludwig Borchardt (1863-1938). V seznamu nálezů, které z Egypta v té době vyvážel, však uvedl jen kusy sádry. V Německu potom bustu daroval Dr. Simonovi, mecenáši svých výzkumů a ten ji v roce 1920 předal německému státu. Krásný artefakt byl dán do Berlínského muzea a roku 1924 byl prvně představen veřejnosti. Busta královny Nefertiti je z polychromovaného (doplněného sádrou a barveného) vápence, je 47 cm vysoká a váží zhruba 20 kg. Egypt opakovaně žádá vrácení této nádherné busty už od té doby, kdy byla poprvé vystavena v německé metropoli, ale Němci ji odmítají vrátit.

O původu královny Nefertiti (kolem roku 1340 př. n. l.) existuje několik teorií. Podle jedné byla mitannijská kněžna Tadukhepa, s kterou se měl oženit Amenhotep III. Ten ale zemřel a s ní se pak oženil jeho syn Amenhotep IV., který si dal později jméno Achnaton. Druhá teorie říká, že Nefertiti byla dcera Amenhotepa III., tedy sestra Achnatona, ale ta je méně pravděpodobná. Další teorie říká, že Nefertiti byla dcerou královského písaře, kněze a později faraona Aje a jeho ženy Ti (ta možná nebyla její matkou). V roce 2003 britská egyptoložka Fletcherová prohlásila, že jedna z mumií, nalezená už v roce 1898(!) v hrobce KV 35, je určitě Nefertiti. Opakovala názor, který byl nesměle vysloven už při objevu mumie, ale zanikl, zatímco Fletcherová mu dala publicitu a přidala další důkazy. Řada egyptologů v čele s egyptskými tento názor ale zpochybňuje. Mumie je hodně poškozená a odebrání DNA na vzorky a její srovnání s těmi známými, egyptské úřady údajně odmítly, což je nepochopitelné.  Stáří busty Nefertiti zpochybnil roku 2009 švýcarský historik umění Henri Stierlin (1928-2022), který tvrdí, že bustu udělal nebo nechal udělat sám Borchardt. Stáří busty, nelze určit, protože jde o kámen pokrytý sádrou a prokazatelně barvený starověkými pigmenty (s kterými Borchardt uměl zacházet). Stierlin mj. poukazuje na to, že Borchardt nález nepopsal, což je divné u tak dobře zachovaného nálezu. Dále Stierlin tvrdí, že rysy Nefertiti jsou zcela jiné než ostatních postav z té doby, spíš připomínají portréty v tehdy moderním secesním stylu.

Dne 6. 12. 1922 v Jižním Irsku byl vyhlášen Irský svobodný stát. Ten den byla podepsána (po dlouhých jednáních) mírová anglo-irská dohoda. Irská republikánská strana Sinn Féin po úspěchu ve volbách v roce 1918 vytvořila vlastní irský parlament Dáil Éireann, který v lednu 1919 vyhlásil nezávislou Irskou republiku. Irská samostatnost však nebyla uznána Británií ani dalšími státy a v letech 1919-1921 vypukla irská válka za nezávislost, během které došlo v roce 1920 britským(?) zákonem k rozdělení Irska na Severní (přidalo se k Británii) a Jižní Irsko.

Dne 7. 12. 1912 zemřel 67letý sir George Howard Darwin, Angličan, profesor astronomie a experimentální fyziky na univerzitě v Cambridge, syn světoznámého biologa Charlese Darwina (1809-1882). George Darwin navrhnul např. teorii o vzniku Měsíce – jeho odtržením od Země.

Dne 7. 12. 1922 zemřel v 77 letech Karel Vrba, rodák z Klatov, mineralog, vysokoškolský pedagog, politik, rektor Univerzity Karlovy. Byl autorem četných odborných studií o mineralogii a petrografii. Zhotovil 450 lepenkových modelů krystalů používaných při výuce mineralogie po celém světě. Roku 1908 sestrojil krystalový zrcadlový polyskop, který byl také využíván při výuce. Zasloužil se i o rozvoj českého muzejnictví.

Dne 7. 12. 1922 nařízením vlády ČSR č. 362/1922 Sb. vznikl Československý řád Bílého lva, nejvyšší vyznamenání Československa. Po všech možných změnách řádu v průběhu let byl Řád Bílého lva po rozpadu Československa obnoven zákonem č. 157/1994 Sb., jako nejvyšší státní vyznamenání České republiky. Českým státním občanům se řád neuděluje, ale propůjčuje. Českému prezidentovi se po zvolení řád propůjčuje automaticky ze zákona a parlament může rozhodnout o propůjčení doživotním. Není-li k tomu zmocněn jiný orgán, řád propůjčuje nebo uděluje prezident republiky. Je to kontrasignovaná pravomoc – je nutný spolupodpis předsedy vlády.

Dne 8. 12. 1982 zemřel 84letý Ján Smrek, vlastním jménem Ján Čietek, slovenský básník, spisovatel, překladatel, redaktor, publicista, vydavatel a organizátor kulturního života. Brzo po roce 1948 upadl v nemilost režimu, jeho díla nesměla být vydávána a tak se věnoval překladům. Některé jeho básně ale byly velmi populární i v Čechách, soukromě se rozmnožovaly a recitovaly na večírcích, jako např. Bacardi: Kedysi dúškom píjali sme vás, nápoje slávné, korunované vinetami o rumu, jenž roku 1862 začala vyrábět společnost toho jména v Santiagu de Cuba.

Dne 11. 12. 1972 na Měsíci přistálo Apollo 17poslední let amerického kosmického programu Apollo, který byl zatím posledním, 6. výstupem člověka na Měsíc. Apollo 17 odstartovalo z mysu Canaveral 7. 12. 1972, na jeho palubě byli tři kosmonauti. Když velitelský modul America s Ronem Evansem na palubě pokračoval v obletech Měsíce (celkem 75 obletů), lunární modul Challenger s Eugenem Cernanem a Harrisonem Schmittem přistál na povrchu Měsíce v údolí Taurus-Littrov v měsíčním Mare Serenitatis. Posádka strávila na povrchu Měsíce celkem 75 hodin. Uskutečnila 3 výstupy na povrch Měsíce v celkovém trvání 22 hodin a 4 minuty, při nichž projela na lunárním vozítku Lunar Rover celkem 33,8 km v údolí Taurus-Littrov. Na Zemi dopravila celkem 110,5 kg vzorků měsíčních hornin. Během návratu k Zemi uskutečnil pilot velitelského modulu Ron Evans výstup do otevřeného vesmíru v délce 1 hodiny a 6 minut, při němž vyjmul z kamery umístěné na vnějším plášti Apolla 17 tři kazety s naexponovaným filmem. Na Zem kosmonauti přistáli 19. 12. 1972, přesně podle plánu. Velitel letu, tehdy 38letý Eugene A. Cernan, byl zatím poslední člověk, který zanechal své stopy na Měsíci. Během svých procházek po povrchu Měsíce měl s sebou také československou vlajku jako symbol svého vztahu k předkům, pocházejících z Čech a ze Slovenska, a tu později věnoval Astronomickému ústavu AV ČR v Ondřejově. Na Měsíc zatím celkem vystoupilo 12 lidí – Američanů (vždy po dvou).

Dne 11. 12. 2012 zemřela ve věku 89 let Antonie Hegerlíková, herečka  a divadelní pedagožka, od roku 1946 členka hereckého souboru Divadla na Vinohradech v Praze. Za svůj život vytvořila Antonie 357 divadelních rolí, z toho 207 v Divadle na Vinohradech; hrála ve 27 filmech a téměř ve tří stovkách televizních inscenací a dále ve více než 400 rozhlasových inscenacích a rozhlasových četbách.

Dne 12. 12. 2002 byla spuštěna anglická verze Wikislovníku. Česká verze odstartovala 12. srpna 2004.

Dne 12. 12. 1952 zemřel v 73letech Bedřich Hrozný, náš i mezinárodně uznávaný orientalista, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů (1917) a položil tak základy oboru chetitologie. Na Filozofické fakultě UK v Praze založil a řídil Seminář pro klínopisné badání a dějiny starého Orientu, v letech 1926-1927 byl děkanem Filozofické fakulty UK a v letech 1939-1940 rektorem UK. Už při studiu  se věnoval především orientálním jazykům, především akkadštině, aramejštině, etiopštině, sanskrtu a sumerštině.  V roce 1901 získal doktorát a stipendium na berlínské univerzitě.V roce 1904 odjel s prof. Ernstem Sellinem do Turecka, Sýrie, Palestiny a Egypta, kde se podílel na vydávání klínopisných textů. Po návratu do Vídně pracoval v Univerzitní knihovně, kde roku 1909 získal definitivu. Po vzniku Československa (1918) byl jmenován profesorem dějin starého Orientu a klínopisu na Univerzitě Karlově. Roku 1924 získal peníze na první českou expedici do Šech Sadu, kde v dubnu téhož roku začaly výkopy. Později kopal na pahorku Tell Erfád (severní Sýrie), kde vykopal pozůstatky řeckých staveb, velké množství keramiky, terakotových sošek. V roce 1925 se mu na další expedici (Kaisarií na kopci Kültepe) podařilo při vykopávkách objevit přes 1000 klínopisných hliněných tabulek obsahujících smlouvy a dopisy asyrských kupců z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Tento obchodní archiv marně hledaly desítky vědců. Roku 1939 měl možnost emigrovat, ale odmítl to; v téže době byl zvolen rektorem Karlovy univerzity. Roku 1940 mu bylo nabídnuto místo na ministerstvu školství, které také odmítl. Jako rektor se odvážně postavil německým vojákům zasahujícím proti českým studentům na půdě Právnické fakulty UK. V roce 1944 byl stižen záchvatem mrtvice. K vědecké práci se už nevrátil ani po osvobození Československa.

Dne 13. 12. 1622 zemřel Jan Campanus Vodňanský, též Jan z Vodňan nebo pouze Campanus, český spisovatel a rektor Pražské univerzity. Bylo mu 50 let. Pocházel z rodiny chudého rolníka z Vodňan. Vystudoval pražskou univerzitu a roku 1596 se stal mistrem svobodných umění. Od roku 1603 učil na pražské univerzitě klasickou literaturu a jazyky (řečtinu a latinu). Několikrát se stal děkanem, prorektorem a dvakrát byl i rektorem univerzity, poprvé roku 1612. Byl zastánce kalicha, ale roku 1622 se veřejně zřekl této víry a přestoupil ke katolictví. Tato snaha zachránit si místo na univerzitě byla jeho okolím velmi odsuzována. On zdůvodňoval svůj postoj snahou prospět pražskému vysokému učení. Život a osud Jana z Vodňan ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter (1846-1912). Campanus psal většinou latinsky a řecky, ale někdy i česky.

Dne 13. 12. 1922 se v dělnickém Kladně narodila dvojčata Květa a Jitka Válovy a celý život zde společně prožily. Od svých šestnácti let bydlely v malém řadovém domku se zahrádkou, který se stal jejich útočištěm a středem jejich společného života. Obě se staly výtvarnicemi – malířkami. Květa zemřela 6. září 1998, Jitka 27. března 2011.

Dne 14. 12. 1542 zemřel Jakub V., král skotský, synovec anglického krále Jindřicha VIII. Bylo mu teprve 30 let a po jeho smrti se stala skotskou královnou jeho dcera, teprve šestidenní(!) Marie Stuartovna, kterou pak v roce 1587 nechala popravit anglická královna Alžběta I. (1533-1603).

Dne 16. 12. 1992 Česká národní rada schválila českou ústavu s účinností od 1. 1. 1993. Slovenskou ústavu přijala Slovenská národní rada už 1. 9. 1992 s účinností tři měsíce před rozpadem(!) Československa – od 1. 10. 1992.

Dne 16. 12. 2012 zemřela 95letá Fan Vavřincová, spisovatelka a scénáristka, vlastním jménem Věra Peigerová, vdaná Němotová. Ještě před maturitou se provdala za Bohumila Němotu (1906-1976), majitele likérky. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína; měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Po maturitě (1935) ještě 2 roky studovala externě na filozofické fakultě UK, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech. Její díla mají výlučně zábavný charakter. Často to jsou románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu.

Dne 18. 12. 1642 zakotvil Abel Tasman, holandský obchodník a mořeplavec, u severozápadního cípu jižního ostrova Nového Zélandu. Byl prvním Evropanem, který sem vstoupil. Netušil, že přistál na ostrově, byl přesvědčen, že je na velké pevnině a nazval ji Staaten Landt – Země Stavů. Po útoku domorodců (kanibalů) rychle odplul.

Dne 18. 12. 1892 zemřel 88letý Richard Owen, britský přírodovědec, anatom a paleontolog. Jeho nejznámějším činem asi bylo první oficiální pojmenování dinosaurů na veřejné přednášce v roce 1841. Název pro ně zvolil z řeckých slov deinos – strašný a sauros – plaz. V tisku se název „dinosaurus” objevil v dubnu 1842.

Dne 19. 12. 1442 zemřela v pouhých 33 letech Alžběta Lucemburská, česká, uherská a římská královna, manželka Albrechta Habsburského (1397-1439), dcera Zikmunda Lucemburského (1368-1437), vnučka císaře Karla IV. (1316-1378) a matka Ladislava Pohrobka (1440-1457), který se narodil necelé 4 měsíce po smrti svého otce.

Dne 19. 12. 1912 zemřela v 81 letech Marie Ryšavá, divadelní herečka, která po většinu kariéry byla ve venkovských divadlech. Až posledních 12 let svého života hrála v Praze, v Národním divadle. Se svým manželem Karlem Ryšavým (také hercem) měli šest synů. Měla zvučný hlas, dobrou paměť a až do vysokého stáří vznosnou postavu. Osmdesáté narozeniny oslavila v roli Pernellové v Moliérově komedii Tartuffe. Naposledy byla na scéně 3. 11. 1912 v Jiráskově hře Jan Žižka. Respekt, který měla u hereckých kolegů, se projevil i tím, že byla zvolena čestnou členkou Ústřední jednoty českého herectva.

Dne 21. 12. 2012 – na ten den byl předpovídán konec světa podle Mayského kalendáře. Nebyl to první předpovídaný konec světa. Určitě nebyl ani poslední. Staří Mayové vypracovali před více než 800 lety důmyslný kalendář a podle něj prý dokázali předpovědět mnohé přírodní katastrofy včetně vln tsunami v jv. Asii v roce 2004, obě světové války i diktátory 20. století(?). 21. prosinci 2012 se kalendář Mayů zastavil, dál nepokračuje. Na toto datum byla předpovídaná katastrofa obrovských rozměrů. S proroctvím Mayů se údajně shodovali i Tibeťané.

Dne 22. 12. 1962 náhle zemřel (?infarkt, mrtvice?) 67letý Vlastimil Rada,  grafik, malíř (zejména krajinář), ilustrátor a spisovatel. Je oprávněně považován za pokračovatele ilustračního díla Mikoláše Alše. Proslavil se jako autor knižních obálek a ilustrátor především děl ruské a světové klasiky. Za soubor ilustrací děl Aloise Jiráska získal v roce 1949 státní cenu. Hojně ilustroval i knihy dalších českých klasiků. Samostatnou kapitolou je jeho spolupráce a dlouholeté přátelství s humoristou Jaroslavem Žákem (1906-1960), jehož knížky, zkoumající nejen “hlubiny študácké duše”, ilustroval, ale také byl u řady z nich spoluautorem (Bohatýrská trilogie). O Radových mravních kvalitách svědčí i skutečnost, že za německé okupace vydal pod svým jménem (třebaže prozrazení znamenalo přinejmenším uvěznění) Poláčkův román Hostinec U kamenného stolu, který rovněž ilustroval.

Dne 23. 12. 1972 zemřel 84letý Andrej Nikolajevič Tupolev, sovětský letecký konstruktér. Během své kariéry navrhl a vedl výrobu více než 100 typů letadel, z nichž se 70 dostalo do sériové výroby. Jeho stroje změnily 78 rekordů ve světovém letectví.

Dne 24. 12. 1982 zemřel v 85 letech Louis Aragon vlastním jménem Louis Andrieux, francouzský spisovatel. Začal původně studovat medicínu, za studií se seznámil s André Bretonem, který měl velký vliv na první etapu jeho tvorby, zejména básnické. V roce 1928 se rozešel se skupinou surrealistů, oprostil se od jejich poetiky a záhy nato stoupil do Komunistické strany Francie. V roce 1930 navštívil Sovětský svaz, tam se seznámil s Vladimirem Majakovským (1893-1930) a jeho švagrovou Elsou Tritoletovou (1896-1970), která se posléze stala jeho ženou. V průběhu druhé světové války byl představitelem tzv. odbojové poezie. V poválečných letech byl významnou postavou francouzské KS, podnikl četné cesty do SSSR a dalších zemí socialistického bloku. Po srpnu 1968 se od komunistické ideologie trochu odklonil, ale levicovou orientaci neopustil.

Dne 24. 12. 2012 zemřela 89letá Jindřiška Smetanová, spisovatelka, scenáristka, autorka televizních inscenací a překladatelka, jedna z postav legendárního rozhlasového pořadu Sedmilháři (1964-1968).

Dne 26. 12. 1972 zemřel 88letý Harry S. Truman, 33. americký prezident, původně farmář. Do prezidentského úřadu nastoupil po smrti Franklina Roosevelta 12. dubna 1945 a setrval v něm do roku 1953. Po celou kariéru si uchoval lidovou „tvář” a přes počáteční nedůvěru v jeho schopnosti (byl nazýván „malým mužem z Missouri“) si dokázal získat respekt. Pravděpodobně i tím, že v srpnu 1945 schválil svržení atomových bomb na Hirošimu a na Nagasaki. Nebo i proto, že v letech 1945-1947 začal tzv. studenou válku?

Dne 28. 12. 1612 si Galileo Galilei zaznamenal pozorování planety Neptun, která se promítala do blízkosti Jupitera. Považoval ji ale za hvězdu, neboť měl jen primitivní dalekohled a nevšiml si slabého pohybu tělesa. Byl prvním člověkem, který tuto planetu naší sluneční soustavy pozoroval – to však bylo zjištěno až v polovině 19. století.

Dne 28. 12. 1992 zemřel po infarktu v pouhých 55 letech Eugen Jegorov, český džezový hudebník (saxofonista a klarinetista) a herec, který se objevil v padesátce vedlejších filmových rolích. Už podle jména je jasné, že měl ruské předky, jeho dědeček byl carský důstojník. Na pražské konzervatoři Jegorov vystudoval hru na klarinet. Jako klarinetista a saxofonista působil v kvintetu Divadla Rokoko (1958-1964) a jako saxofonista v orchestru Ferdinanda Havlíka v divadle Semafor (1964-1992), kde zůstal až do své smrti. V Semaforu se uplatnil také v některých hrách jako herec a „odskakoval“ si do filmů. Spolupracoval i s rozhlasem a televizí a také maloval.

Dne 29. 12. 2002 zemřel 61letý Július Satinský, slovenský herec, komik a spisovatel. S Milanem Lasicou (1940-2021) vystupovali od roku 1959 jako komická dvojice v autorských relacích. Po roce 1968 působili dva roky v divadle Večerní Brno. Když se vrátili na Slovensko dál spolu hráli v tzv. studiu „S“ (později „L+S”). Známý byl jejich kabaretní program “Ktosi je za dverami“, ve kterém glosovali aktuální témata. Z filmů, kde Satinský zářil bez Lasici, je asi nejznámější S tebou mne baví svět (1982) režisérky M. Poledňákové (1941-2022).

Dne 30. 12. 1922 – spojením Ruské SFSR, Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR vznikl Svaz sovětských socialistických republik.

Dne 30. 12. 1952 zemřel v 70 letech Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, spisovatel, novinář, překladatel, syn spisovatele Antala Staška (Antonína Zemana, 1843-1931). Pseudonym si dal už na gymnáziu, v roce 1945 si jej vzal jako jméno vlastní. Po maturitě začal studovat práva, ale brzo přešel na historii a zeměpis. Místo státnic odešel pracovat jako novinář. Roku 1921 vstoupil do KSČ (roku 1929 byl vyloučen). Jeho dlouholetou družkou byla spisovatelka Helena Malířová (1877-1940), sestra herečky Růženy Naskové (1884-1960). Od roku 1931 Olbracht pobýval v Podkarpatské Rusi, kde mj. čerpal materiál pro své povídky. Olbracht často psal o lidech na okraji společnosti, i levicově zaměřené knihy (Anna proletářka, 1928). Do KSČ znovu tajně vstoupil za německé okupace. Po válce byl zvolen do ÚV KSČ a také do parlamentu, pracoval ve vedoucích funkcích na ministerstvu informací. Jeho nejznámější knihou je Nikola Šuhaj loupežník (1933).

Dne 31. 12. 1992 o půlnoci skončila 74letá historie Československa, na šest let přervaná německou okupací v letech 1939-1945. Před těmi 30 lety se Československo oficiálně jmenovalo Česká a Slovenská Federativní Republika – ČSFR. Rozdělení na dva státy proběhlo nenásilně, svět by nás měl za to obdivovat (ale neobdivuje)! Národnostní spory propukly zvlášť silně po Listopadu 89.

Dne 31. 12. 2002 jsme oficiálně museli přestat užívat název „rum“ pro náš 40%ní destilát, který se od 1. 1. 2003 směl prodávat jen pod názvem Tuzemák. To bylo jedno z celkem ještě nevinných nařízení EU…

Dne 31. 12. 2002 o půlnoci přestaly existovat okresní úřady, jejichž pravomoc přešla od 1. ledna 2003 na obce s rozšířenou působností. Ale staré okresy, jako územní celky zůstaly(!) a v jejich původních sídlech zůstaly některé úřady jako např. soudy, katastrální a další úřady.

(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)

Výročí některých událostí v regionu Sedlecka, Sedlčanska, případně Voticka:

1882 – v sedlecké kronice je zápis o tom, jak bylo postupem let vylepšované sedlecké náměstí a že koncem tohoto roku bylo už konečně, dalo by se říci, městské. Dnes už si málokdo dovede představit, že předtím byl na náměstí, zhruba v místech kde je kašna, bahnitý rybníček, který býval plný různých domácích zvířat…

1932 v prosinci byl zbourán hostinec „U Pavlasů“ čp. 65 v rohu sedleckého náměstí naproti věži kostela, aby uvolnil místo pro stavbu Občanské záložny. Projekt na ni vypracoval významný architekt Ing. Vladimír Grégr (1902-1943), jehož bratr Eduard si nad Sušeticemi na Grošíčku postavil vilu. Budova se do současnosti vůbec nezměnila, neboť její vzhled je, takříkajíc, nadčasový. Od roku 1949 v ní sídlí Česká pošta.

1972 – před 50 lety, asi už od poloviny tohoto roku začal za Měšeticemi čilý stavební ruch. Jezdila tam řada nákladních aut a těžké techniky a byly odtud slyšet i detonace střelných prací, takže bylo jasné, že to bude nějaká velká stavba. Byly kolem ní velké tajnosti a ke konci roku se na veřejnost dostala zaručená zpráva, že to bude důležitá radiokomunikační stanice. Místo pro ni bylo vybráno hlavně pro výhodnou morfologii terénu Sedlecké kotliny – vrcholy jejích svahů převyšují dno kotliny o víc jak 150 metrů a chrání stanici před rušivými signály z pozemních zdrojů. Také zde hrála roli čistota zdejšího ovzduší. Stavbou velké kruhové budovy (na které pak byla instalována zdaleka viditelná parabolická anténa) zaujala tak, že se brzy mezi místními ujal pro celý areál název „KRUH” a ten už mu zůstal.                                      -MK-