Marie Kovalová: Srpnová výročí
Ohlédnutí do historie – některá kulatá výročí k srpnu 2025
– 1325 – i v srpnu (jako v červenci) bylo velmi teplo a sucho.
– 1425 – srpen byl mimořádně horký a suchý.
– 1525 – srpen byl velmi teplý s četnými bouřkami a přívalovými dešti.
– 1625 – srpen byl teplotně nad normálem, ale vláhově vyrovnaný.
– 1725 – srpen byl horký a suchý.
Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 ale jsou data neúplná:
– 1775 – v srpnu bylo průměrně 21,5 °C.
– 1825 – srpen byl trochu chladnější než červenec, měl průměrně 19,4 °C.
– 1875 – v srpnu bylo průměrně 21,0 °C.
– 1925 – v srpnu bylo průměrně o celý stupeň chladněji než v červenci – 18,0 °C.
– 1975 – v srpnu bylo průměrně 20,9 °C.
– 2000 – v srpnu se proti červenci výrazně oteplilo, bylo průměrně 21,5 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
– 1. 8. 1845 v Prešpurku (Bratislavě) prvně vyšly slovensky psané noviny – Slovenskje národňje novini s literární přílohou Orol tatránsky. Zásluhu na jejich vydání měl hlavně Ludovít Štúr (1815-1856). Vydáváním slovenských novin byla definitivně zpečetěna dlouholetá snaha některých slovenských osobností odloučit se od spisovné češtiny a hlavně vyzdvihnout, že Slováci jsou samostatný národ. Jejich odpůrci byli nejen někteří čeští vlastenci, např. František Palacký (1798-1876) a Karel Havlíček (1821-1856), ale i někteří Slováci jako Ján Kollár (1793-1852) a Pavel Josef Šafařík (1795-1861).
– 2. 8. 1945 vyšel ústavní dekret o úpravě československého státního občanství u osob německé a maďarské národnosti. Teprve tímto dekretem ztratili čs. občanství ti Němci a Maďaři, kteří za války přijali občanství nepřátelských států. Loajálním Němcům a Maďarům mělo být občanství zachováno.
– 2. 8. 1965 zemřel v 77 letech František Langer, lékař, spisovatel, divadelní, literární a výtvarný kritik. Narodil se v rodině drobného pražského židovského obchodníka jako nejstarší ze tří synů (Josef byl o 4 roky a Jiří o 6 let mladší) a také byl bratrancem Maxe Broda. V roce 1911 spolu s Jaroslavem Haškem založili bohémskou Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Spolu psali hry, které hráli ve Zvěřinově restauraci na Vinohradech. V první světové válce musel na ruskou frontu, byl zajat a později vstoupil do legií, kde se stal šéflékařem 1. pluku legií v Rusku. Kromě lékařské praxe psal do legionářských časopisů a staral se o kulturní činnost. Po návratu z Ruska roku 1920, pracoval v Praze jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin. V roce 1939 se mu podařilo emigrovat do Francie a po její porážce do Anglie. Domů se vrátil v červenci 1945 a stal se šéfem vojenské lékařské služby. Do důchodu odešel po únoru 1948 v hodnosti generála. Novému režimu se ale nehodil a přežíval pak v ústraní. Jeho prozaickou tvorbu reprezentují především knihy povídek námětově čerpající hodně z válečného prostředí.
– 3. 8. 1925 se v Ostravě, v rodině kominického mistra, narodil Karel Fiala, operní, operetní a muzikálový pěvec-tenorista a uplatnil se i jako herec. Vyučil se kominíkem a jeho zájem o zpěv jej pak přivedl do Prahy na Státní konzervatoř. Tam v letech 1947-1952 studoval zpěv a ve studiích pak pokračoval (1952-1955) na pražské AMU. Od roku 1954 byl v Hudebním divadle Karlín, kam ho angažoval Oldřich Nový. Na jevišti ztvárnil Karel Fiala desítky postav a patřil k oporám karlínského hudebního divadla. Z jeho filmových rolí ho proslavila ta hlavní ve filmové westernové parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964, jeho pěvecký part ale zpíval Karel Gott). Karel Fiala zemřel 3. října 2020.
– 4. 8. 1875 zemřel Hans Christian Andersen, dánský spisovatel, především pohádkář. Bylo mu 70 let. Mnohé z jeho 156 pohádek se staly klasikou (např. Princezna na hrášku, Ošklivé káčátko, Císařův slavík, Císařovy nové šaty, Malá mořská víla). Na jeho pohádkách je zajímavé, že většinou nekončí dobře. Andersen pocházel z velmi chudých poměrů a jeho cesta z nich byla „klikatá” a závislá na mecenáších. Roku 1833 podnikl cestu po Evropě, navštívil mj. Paříž, Řím a Neapol. Podle některých literárních historiků Andersenovy příběhy vyjadřují utrpení z jeho sexuální odlišnosti, z dnešních hledisek by byl považován za asexuála a je také známo, že trpěl některými neurotickými symptomy.
– 4. 8. 1905 zemřel 62letý Walther Flemming, německý biolog, zakladatel cytogenetiky. Pozor, neplést se sirem Alexandrem Flemingem (1881-1955), skotským lékařem, objevitelem penicilinu. W. Flemming neznal výzkumy Gregora Mendela (1822-1884) o dědičnosti, takže svá pozorování nespojoval s genetickou dědičností.
– 5. 8. 1845 zemřela 60letá Magdalena Dobromila Rettigová, vlastenka, spisovatelka, známá hlavně jako autorka kuchařek, ale psala také básně, divadelní hry a krátké prózy. Její dětství nebylo příliš šťastné, v osmi letech, po smrti otce, purkrabího na Všeradickém panství, se s matkou odstěhovaly k tetě do Prahy. Zde se musela starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Matka ji vyučovala sama – německy. Do svých 18 let proto neuměla česky, ale díky manželství s právníkem, českým buditelem a spisovatelem Rettigem (1774-1844), za něhož se ve 23 letech provdala, se brzo naučila velmi dobře česky. Rettig její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Měl porozumění pro svou aktivní manželku jako málokterý muž té doby. Rettigová s ním pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let v Litomyšli. Věnovala se zvlášť výchově dívek. Ve svých kurzech je učila vaření a domácím pracím, půjčovala jim české knihy a četla jim z nich. Byla u všech velkých kulturních akcí ve svém okolí a psala o nich do řady časopisů. Osobně se setkávala s Palackým a Jungmannem, s mnoha dalšími vlastenci vedla korespondenci. Postupně také vydala několik knih povídek pro dospívající dívky. Její tvorba sice nedosáhla velkých uměleckých kvalit, přesto má Rettigová velký význam na šíření národního vědomí v měšťanském ženském prostředí.
– 5. 8. 1895 zemřel v 74 letech Friedrich Engels, (u nás vždy psaný „Bedřich“) německý filosof a ekonom, vůdčí osobnost první i druhé Internacionály. Pocházel z bohaté továrnické rodiny, byl přítelem Karla Marxe (1818-1883), kterého finančně podporoval a byl jeho spolupracovníkem na prakticky všech významných dílech z oblastí filosofie, ekonomie a teorie komunismu. Od roku 1870 trvale žil v Londýně, kde také zemřel.
– 6. 8. 1825 v Jižní Americe Bolívie získala nezávislost na Španělsku. Země byla nazvána po velkém hrdinovi jihoamerických bojů za nezávislost Simónu Bolívarovi (1783-1830), který se stal i prvním prezidentem Bolívie.
– 6. 8. 1915 – Boje o poloostrov Gallipoli (19. 2. 1915-9. 1. 1916): Boje začaly Anglie s Francií proti Osmanům-Turkům, kterým pomáhali Němci. Útočníkům šlo o vládu nad Dardanelským průlivem a o možnost napadnout Istanbul, hlavní město Osmanské říše. Zpočátku útočníci bombardovali opevnění poloostrova z moře, což ale k obsazení Gallipoli nevedlo. V noci z 5. na 6. 8. se Angličanům podařilo vylodit se na poloostrov. Tam vypukla zákopová válka, kterou ale nakonec Angličané museli vzdát a stáhnout se.
– 6. 8. 1945 – druhá světová válka: Američané svrhli na japonské přístavní město Hirošimu atomovou bombu nazvanou ironicky Little Boy. Bomba měla 71 cm v průměru, 3 metry na délku a vážila 4400 kilogramů; v 8:16 místního času vybuchla ve výšce asi 600 metrů nad zemí a během pár minut zničila 62 000 budov, zabila 80 000 lidí a dalších 80 000 zranila. Ihned po shození bomby musel letoun udělat 155 stupňový obrat a nabrat vysokou rychlost, aby stihl uniknout nebezpečné tlakové vlně. Přesto zadní střelec stačil pořídit několik fotografií „hřibu” nad zpustošenou Hirošimou. Ta byla zvolena jako primární cíl mj. proto, že se zde nacházel rozsáhlý vojenský komplex. Byl to důležitý přístav, ponorková základna, letiště, jedno ze tří generálních velitelství armády Japonska a jednalo se o průmyslovou oblast s řadou zbrojních závodů. Město je v rovině obklopené horami, což znásobilo účinky jediné bomby a také mělo dostatečnou velikost pro zjištění do té doby vlastně neprozkoumaných účinků atomové bomby. I po zničení Hirošimy japonská vláda odmítala kapitulovat.
– 7. 8. 2005 zemřela v Liptovském Mikuláši Ester Šimerová-Martinčeková, slovenská malířka světového jména, představitelka moderny; bylo jí úctyhodných 95 let. Byla nazývána „první dámou slovenského malířství“. Vedle malby se věnovala tvorbě divadelních kostýmů.
– 8. 8. 1945 – druhá světová válka: dva dny po svržení atomové pumy na Hirošimu vyhlásil Sovětský svaz válku Japonsku a ihned napadl japonské síly v Mandžusku. Tím Stalin splnil co slíbil spojencům na Jaltě (únor 1945), že do třech měsíců od konce války v Evropě vypoví válku Japonsku. Střet měl pro SSSR a Rusy samotné i smysl odplaty – tímto vítězstvím jakoby smyli potupu porážky z Rusko-japonské války z let 1904-1905.
– 8. 8. 1955 zemřel 73letý Zdeněk Matěj Kuděj, muž mnoha profesí, spisovatel, novinář, cestovatel a překladatel z angličtiny a ruštiny. Narodil se v Podkrkonoší v Hořicích v rodině stavebního inženýra, ale v otcových stopách nepokračoval, nedokončil ani studium na gymnáziu. Dělal lékárnického praktikanta a pak cestoval. V roce 1903 odjel do USA, kde zůstal šest let a byl i v Kanadě. Pracoval jako dělník, kovboj i zlatokop. Po návratu do Prahy se brzy stal členem pražské bohémy a přítelem Jaroslava Haška. Do bojů první světové války narukoval až roku 1917 a brzy byl z armády propuštěn pro předstíranou duševní chorobu. Po válce se věnoval novinářské a literární činnosti. Žil pak několik let na Podkarpatské Rusi. Dle některých dobových svědectví Hašek Kudějovo přátelství zneužíval. Vyskytla se i tvrzení, že Hašek některé Kudějovy nápady nebo dokonce práce vydával za své.
– 8. 8. 1965 zemřela 89letá Olga Fastrová, původně učitelka a překladatelka, která po provdání, podle tehdejších zákonů, už nesměla učit a tak začala spolupracovat s časopisy a stala se novinářkou. V začátcích své kariéry se stala nejprve módní referentkou a proslavily ji módní sloupky podepsané Yvonna. Nespokojovala se s popisem nejnovějších módních trendů a s praktickými radami, ale chtěla české ženy a dívky i vzdělávat, ale mezi novináři-muži vzbuzovalo nevoli zařazení čistě ženské rubriky do deníků, považovaných za ryze mužskou záležitost. Na Yvonninu adresu se valily posměšné články, ale ty naopak zvyšovaly její popularitu. Po tříleté externí pravidelné spolupráci s Národní politikou ji list v roce 1910 jako módní referentku zaměstnal trvale. Tak se Olga stala ve svých 34 letech první ženou v Čechách zaměstnanou v redakci novin na plný úvazek.
– 9. 8. 1915 zemřel ve věku 75 let Antonín Petrof, stavitel klavírů, podnikatel, zakladatel královéhradecké firmy PETROF, dodnes předního světového výrobce klavírů a pianin. V současné době disponuje společnost Petrof kapacitami pro výrobu široké škály klavírů a pianin i výzkumnou a vývojovou laboratoří. V jejím čele stojí pátá generace příslušníků rodu Petrofů.
– 9. 8. 1945 – druhá světová válka: Američané svrhli druhou atomovou bombu na Japonsko – na Nagasaki. Bomba pojmenovaná Fat Man (Tlustý muž) explodovala ve výšce 550 metrů nad městem. Výbuch způsobil devastaci větší části města a okamžitou smrt asi 40 000 obyvatel. Dalších 25 000 lidí bylo zraněno a tisíce dalších později zemřely na následky radioaktivního ozáření. Celkem zahynulo asi 74 000 obyvatel města. Nagasaki bylo shodou okolností vybráno jako záložní cíl, protože nad primárním cílem, městem Kokura, byla velká oblačnost. Až ale 6 dní po zničení Nagasaki císař vyhlásil, že Japonsko bude kapitulovat. Prý větší strach než z Američanů měli Japonci ze Sovětů, kteří rychle postupovali nejen v Mandžusku, ale také ze severu, kde se blížili k hlavním japonským ostrovům.
– 9. 8. 1975 v Moskvě zemřel 69letý Dimitrij Šostakovič, ruský hudební skladatel. Jeho tvorbu představuje kolem 150 nejrůznějších hudebních forem, jimž co do počtu vévodí 18 symfonických děl, sborové skladby, koncerty, významnou součástí díla je rozsáhlá filmová a scénická hudební tvorba.
– 10. 8. 1915 – první světová válka: ve válečné vřavě u Galipoli v Dardanelském průlivu byl zabit 27letý Henry Moseley, nadějný britský experimentální fyzik. Objevil vztah mezi rentgenovými spektry a protonovými čísly prvků později pojmenovaný po něm – Moseleyův zákon. V roce 1916 nebyly udělovány Nobelovy ceny ve fyzice ani v chemii a vědci se shodují, že kdyby byl Henry Moseley naživu, určitě by ji dostal.
– 10. 8. 1925 v Přelouči se narodil Stanislav Brebera, chemik, spolutvůrce plastické trhaviny Semtex. Vyvinul ji během roku 1953 ve spolupráci s chemikem Radimem Fukátkem (1929-2022) ve státním výzkumném ústavu průmyslové chemie, při dnešní Explosii Pardubice. Stanislav Brebera zemřel 11. května 2012.
– 10. 8. 2005 zemřel v 81 letech Ilja Prachař, herec, dramatik, spisovatel, rodák od Zlína. Již v mládí Prachař hrál v ochotnickém divadle. Po maturitě na reálném gymnáziu ve Zlíně (1943) byl pracovně nasazen u firmy Baťa a po osvobození nastoupil vojenskou prezenční službu v AUS Víta Nejedlého v Praze. Od roku 1947 byl hercem a režisérem zlínského Divadla pracujících a od roku 1952 působil ve Státním divadle v Ostravě. Roku 1954 odešel do Prahy, nejprve do Divadla S. K. Neumanna a poté Divadla čs. armády (Divadla na Vinohradech, 1959-1990). Hrál také v mnoha českých filmech a televizních inscenacích. Jako spisovatel přispíval do několika periodik, např. do Květů, Literárních novin aj. Je autorem několika divadelních her a televizních scénářů. Několik jeho potomků se věnuje herectví.
– 11. 8. 1805 rakouský císař František I. (1768-1835) vydal nový zákoník obecného školství – Politické zřízení školské, upravující školství prakticky ve všech zemích rakouské monarchie. Zákon mj. zpřesnil povinnost školní docházky dětí ve věku 6-12 roků. Povinnost byla prohlášena za všeobecnou a každého roku se konaly soupisy dětí školou povinných (což dříve nebylo).
– 11. 8. 1945 prezident republiky Edvard Beneš vydal dekret o zestátnění československého filmu. První film po válce, Řeka čaruje, natočil režisér Václav Krška (1900-1969).
– 11. 8. 1995 zemřel v 76 letech Karel Berman, významný operní pěvec-basbarytonista, skladatel, operní režisér, libretista a překladatel. Jihočech, který měl štěstí a přežil německé koncentráky, byl jedním z nejtalentovanějších českých libretistů. Jako překladatel hudebních textů skvěle uplatňoval nejen své zkušenosti vokalisty, ale i svůj humor a fantazii.
– 12. 8. 1955 zemřel v 80 letech Thomas Mann, německý spisovatel a esejista, v roce 1929 oceněný Nobelovou cenou za literaturu. Otec byl obchodníkem s obilím, matka poloviční Brazilka. V roce 1905 se oženil s dcerou židovského obchodníka Katiou Pringsheimovou, s níž pak měli 6 dětí. Roku 1933 opustil Německo a s rodinou odjel nejprve do Švýcarska. V roce 1936 přijeli do ČSR (získali i československé občanství), o dva roky později ale odjeli do USA, neboť mu bylo jasné, že Němci potáhnou dál na východ. Po 2. světové válce se Thomas Mann vrátil do Evropy a žil ve Švýcarsku.
– 12. 8. 1985 v Japonsku havaroval vnitrostátní let Japan Airlines 123. Dvanáct minut po startu došlo v letadle k výbuchu a pak ještě půl hodiny se piloti rvali s neovladatelným letadlem než narazil do horského svahu. S 520 mrtvými (4 lidé přežili) je to druhý nejvyšší počet obětí v dějinách letectví.
– 12. 8. 1995 zemřel 80letý Rudolf Barák, vyučený typograf, ambiciózní komunista, ministr vnitra ČSR (1953-1961). V důsledku mocenského boje s Antonínem Novotným byl v únoru 1962 zatčen, zbaven všech funkcí a v dubnu 1962 odsouzen k 15 letům vězení. Začátkem května 1968 byl propuštěn a v červenci 1968 zrušil Nejvyšší soud původní rozsudek jako nezákonný. Pak Barák pracoval jako dělník a do politiky se už nevrátil.
– 13. 8. 1865 zemřel v pouhých 47 letech Ignác Filip Semmelweis, rakouský lékař, porodník, který se zabýval zkoumáním příčin epidemií horečky omladnic v porodnicích. Vyslovil teorii, že nákazu přenáší sami lékaři při přecházení mezi pitevnou a porodnicí a je neuvěřitelné, jaký odpor tím vzbudil u svých kolegů! Přes všechna protivenství však formuloval zásady sterilního prostředí, jejichž dodržování bránilo šíření nemocí a které se postupně staly obecným nemocničním standardem. Vysloužil si přízvisko „zachránce matek“. Nekončící zoufalý boj o odborné uznání své teorie, spolu s pocitem viny za předešlou smrt mnoha pacientek, se ale odrazily na jeho psychickém stavu. Od roku 1861 Semmelweis trpěl těžkými depresemi, viditelně chřadnul a psal zahořklé dopisy svým oponentům. V létě 1865 byl ve velmi špatném psychickém stavu nakonec převezen do psychiatrického ústavu. Tam za dva týdny zemřel. Podle jedné verze na následky hrubého zacházení. Podle jiné verze vyskočil z okna.
– 13. 8. 1995 zemřel 68letý Václav Pinkava, píšící pod pseudonymem Jan Křesadlo, doktor psychologie, básník, spisovatel, překladatel a také hudební skladatel a malíř. Po srpnu 1968 emigroval s manželkou a čtyřmi dětmi do Anglie, kde také zemřel. V Anglii pracoval jako klinický psycholog, ale po předčasném odchodu do důchodu v roce 1982 se věnoval jen umělecké tvorbě.
– 14. 8. 2015 – po 54 letech byla znovuotevřena ambasáda USA v kubánské Havaně (prezident B. Obama).
– 15. 8. 1645 – třicetiletá válka: Brno odrazilo další útok Švédů a ti po týdnu od Brna odtáhli. Brněnští obránci (jen 500 vojáků a asi tisícovka obyvatel Brna) přes tři měsíce bránili město proti 28 tisícům vojáků generála Torstensona a tím prakticky Švédy zdržovali od útoku na Vídeň. Císař Ferdinand II. v Brně zřídil místodržitelství, tzv. Královský tribunál, a už od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů, neboť významnější a bohatší Olomouc byla od roku 1642 obsazena Švédy. Tak se z Brna pomalu stávalo hlavní město Moravy místo Olomouce…
– 15. 8. 1945 – druhá světová válka: ve středu v poledne, japonský císař Hirohito požádal rozhlasem Japonce – své poddané, zvlášť vojáky, aby složili zbraně a přestali bojovat, že Japonsko přijme podmínky kapitulace dané Spojenci. Zvláštní bylo, že v císařově projevu nikde nezaznělo, že „vydává rozkaz“, což v tomto případě mělo zaznít, on ale jen „požádal”, maximálně by se dalo přeložit, že Japonce vyzval, aby složili zbraně. Však také na jeho „žádost“ či „vyzvání” japonská vojenská mašinerie reagovala hodně pomalu. Japonci byli především ohromeni, že slyšeli císařův hlas. V té době byl totiž císař oficiálně ještě „živoucí božstvo”, které jeho poddaní, obyčejní smrtelníci, nemají vidět ani slyšet. Kapitulace byla podepsána až 2. září 1945. Do té doby byla údajně zničena řada japonských dokumentů svědčících o různých rozkazech a rozhodnutích, ze kterých bylo zřejmé kdo za ně nese odpovědnost.
– 16. 8. 1705 v Basileji zemřel ve věku 50 let Jacob Bernoulli, švýcarský matematik a fyzik, který mj. významně přispěl k rozvoji teorie pravděpodobnosti a kombinatoriky. Nenašla jsem příčinu jeho úmrtí.
– 16. 8. 1945 zemřel 69letý Kamil Krofta, historik, vysokoškolský pedagog, politik, diplomat, v letech 1936-38 ministr zahraničních věcí Československa. Aktivně se účastnil protiněmeckého odboje a zemřel na následky věznění v terezínské Malé pevnosti.
– 17. 8. 1995 zemřel po infarktu 66letý Jaroslav Papoušek, režisér, a scénárista. K filmu se dostal velkou oklikou. Začínal jako ladič hudebních nástrojů, ale chtěl být malířem. Po několika pokusech se dostal na pražskou AVU, kterou absolvoval v roce 1957. Pak pracoval jako sochař, malíř, karikaturista a pokusil se o literární činnost, což ho přivedlo k filmu: roku 1963 totiž vydal novelu „Černý Petr“, do níž vložil řadu autobiografických prvků. Kniha tak zaujala Miloše Formana, že se rozhodl ji zfilmovat a tím se Papoušek stal členem jeho týmu, kde byl také Ivan Passer. Spolu pak pracovali na několika dalších filmech, např. Hoří má panenko. Papoušek však záhy začal směřovat k vlastní režisérské tvorbě. Ke všem svým filmům si psal i náměty a scénáře. Po vzoru Formana a Passera často pracoval s neherci (např. s Miladou Ježkovou). Z jeho filmů si připomeňme volnou trilogii o rodině Homolkových.
– 18. 8. 1765 náhle po mrtvici zemřel 56letý František Štěpán Lotrinský, císař Svaté říše římské, známější jako manžel Marie Terezie, vládkyně rakouské monarchie. Měli spolu 16 dětí a jejich manželství bylo šťastné i přes jeho časté úlety k milenkám. František Štěpán byl úspěšným obchodníkem a např. převzal veškeré zásobování habsburské armády. Vrcholu politické kariéry dosáhl roku 1745, kdy byl korunován římskoněmeckým císařem. Úřad císaře byl tehdy jen titulem bez politického významu, Marii Terezii, jako manželce, však poskytl odvozený titul císařovny (ona císařovnou korunována nebyla). František Štěpán byl velmi sympatický, skromný, chodil nedbale oblečen a dost pobuřoval své aristokratické okolí nechutí k dvorským ceremoniálům. Vídeňská šlechta jej nikdy nepřijala za svého a do konce jeho života mu to dávala najevo.
– 19. 8. 1995 na rakovinu zemřel v 64 letech Vladimír Škutina, humorista, publicista, spisovatel. Po maturitě na gymnáziu krátce studoval na FAMU. Pak připravoval různé revuální pořady a kabarety. V letech 1962-63 byl ve vězení za urážku hlavy státu a v letech 1971-74 byl znovu vězněn. V roce 1978 odešel do Švýcarska, kde mj. spolupracoval s exilovými nakladatelstvími. V roce 1990 se vrátil do Prahy. Z jeho díla si připomeňme knihu rozhovorů Tak jsem tady s tím vápnem pane Werichu nebo knihu vzpomínek Prezidentův vězeň.
– 20. 8. 1915 po mrtvici zemřel 61letý Paul Ehrlich, německý židovský lékař, chemik sérolog a imunolog, nositel Nobelovy ceny v roce 1908 za to, že vynalezl účinnou zbraň proti infekcím: salvarsan.
– 20. 8. 1935 z velkého pracovního vypětí onemocněl a zemřel v 56 letech Otakar Ostrčil, hudební skladatel (mj. složil 8 oper), pedagog a dirigent; od roku 1920 působil v Národním divadle v Praze.
– 20. 8. 1975 letoun Il-62, patřící ČSA a letící z Prahy, těsně před přistáním v Damašku narazil do písečné duny a začal hořet. Ze 128 lidí na palubě přežili jen 2. Černé skříňky shořely a neštěstí zůstalo zcela nevysvětlené.
– 20. 8. 1995 zemřel v 72 letech Jiří Lír, herec, jemuž se na divadle hlavní role nevyhýbaly, ale nedočkal se jich ve filmech. Objevoval se v nich však často, byl oblíbený a režiséry vyhledávaný pro vedlejší filmové role, jichž v českých filmech za svůj bohatý herecký život ztvárnil téměř dvě stovky.
– 21. 8. 1905 v Paříži zemřel 80letý Jules Oppert, německý asyriolog, který po studiích kvůli antisemitismu opustil Německo a odešel do Francie. Tam dosáhl významných úspěchů při studiu jazyku Sumerů.
– 21. 8. 1995 v Chicagu zemřel 84letý Subrahmanyan Chandrasekhar, významný indickoamerický astrofyzik a matematik. Roku 1983 dostal Nobelovu cenu za fyziku za přispění k objasnění vzniku a vývoji hvězd.
– 22. 8. 1485 v rozhodující bitvě „války růží“ u města Bosworth byl zabit anglický král Richard III., příslušník rodu Yorků (s bílou růží v erbu); bylo mu jen 33 let. Porazil ho Jindřich VII. z rodu Tudorů (červená růže v erbu). Richard nastoupil na trůn v červenci 1483 a bylo mu dopřáno vládnout pouhých 25 měsíců. Za tu dobu ale stačil uskutečnit spoustu změn k lepšímu. Např. reformoval právní řád, drasticky omezil korupci soudců. Přičinil se také o hospodářský vzestup severní Anglie, kterou do té doby sužovaly nájezdy Skotů a nezájem vládnoucího dvora. Richardovy smrti želelo mnoho lidí, jejichž život se za Richardovy vlády výrazně změnil k lepšímu. Noví vládci ale nešetřili námahou a penězi, aby vytvořili obraz Richarda jako ctižádostivé zrůdy, odporného hrbáče, který se dere za svým snem o královské koruně doslova přes mrtvoly. Zvlášť vydatně jim v tom pomohl o století později William Shakespeare, který ve svém dramatu Richard III. líčí krále jako padoucha. Místo posledního odpočinku krále Richarda III. nebylo už známo, kostel, kde měl být pochován byl zbourán a místo, kde přesně stával, upadlo v zapomnění. V únoru 2013 oznámili vědci z univerzity v Leicesteru, že ostatky Richarda nalezli pod jedním z parkovišť v Leicesteru, kde zřejmě stál někdejší františkánský kostel. Analýza DNA potvrdila pravost ostatků a ty byly 26. 3. 2015 slavnostně uloženy v leicesterské katedrále.
– 22. 8. 1925 zemřel ve věku 70 let Vojtěch Hynais, významný český malíř, narozený v rodině krejčího ve Vídni, kde také vystudoval Akademii výtvarných umění. Pracoval v Itálii a ve Francii, pak v roce 1880 vyhrál soutěž na výzdobu schodiště a budoáru královské lože Národního divadla v Praze, pro Národní divadlo navrhnul také novou oponu (po požáru). Od roku 1883 se trvale usadil v Praze a vyučoval na AVU, kde byl dokonce třikrát rektorem.
– 22. 8. 2005 v Praze zemřel ve věku 78 let Karel Oliva, vysokoškolský pedagog, jazykovědec, polonista, autor největšího Polsko-českého slovníku vydaného v ČR i v Polsku. Jeho otec psal učebnice české literatury a jeho syn byl v letech 2003-2016 ředitelem Ústavu pro jazyk český.
– 23. 8. 1945 zemřela 81letá Štěpánka Belgická, dcera belgického krále Leopolda II., manželka korunního prince Rudolfa (1858-1889), následníka rakouského trůnu. Štěpánka se později (1900) provdala za uherského hraběte Eleméra Lónyaye. Vzdala se svého dosavadního titulu a s tím spojeného postavení a tento krok vedl k úplnému přerušení jejích vztahů s rakouským císařským dvorem a také s jejím otcem, králem Belgie. Toto manželství bylo ale jejím nejšťastnějším životním krokem. Pár se usadil v zámku Oroszvár blízko Bratislavy (nyní Bratislava-Rusovce). Roku 1935 zveřejnila své paměti Měla jsem být císařovnou, což vedlo v Rakousku ke skandálu, kniha však šla velice dobře na odbyt a byla přeložena do mnoha jazyků.
– 23. 8. 1965 zemřel v Brazílii Jan Antonín Baťa, český a brazilský podnikatel a národohospodář. Bylo mu 67 let a za sebou měl měl velmi bohatý a nesnadný život. Jeho o 22 let starší nevlastní bratr Tomáš, rok předtím než tragicky zahynul při letecké havárii, ho závětí a smlouvou (1931) učinil jediným vlastníkem prosperujícího nadnárodního gigantu Baťa a. s. Zlín, protože jeho jediný syn Tomáš (*1914) byl mladý a nejevil podnikatelské sklony. Jan Baťa převzal tedy v roce 1932 vedení baťovského impéria a neprodleně vyplatil všechny pozůstalé přesně podle závěti. Štědře vyplatil i Tomáše Baťu mladšího, přesto se ten po listopadu 1989 hlásil o obrovský majetek, žaloval náš stát a žádal o odškodnění. Jan Antonín po smrti bratra rozvinul jeho Soustavu řízení Baťa až k dokonalosti. V letech 1934-38 nechal vybudovat tzv. Baťův kanál, což je průplav v délce 52 km, který spojoval Otrokovice s Rohatcem. Po celé válečné období podporoval londýnskou československou vládu, ale tato aktivita mu potom byla upřena pro neshody s prezidentem Benešem. Byl dokonce zařazen na černou listinu Spojenců, neboť údajně odmítl vyjádřit otevřeně své sympatie exilové vládě v Londýně. Nikdo nechtěl vidět, že navenek neutrálním postojem chrání v protektorátu před Němci nejen příbuzné, ale i vedení firmy a možná i celý Zlín. Po válce byly bankovní účty Jana Antonína Bati zablokovány a on sám byl dokonce obviněn ze spolupráce s Němci! Měl se údajně podílet na přípravách plánu na násilný(!) přesun českého obyvatelstva do Patagonie. Jeho majetek většinou získal Tomáš Baťa mladší. V roce 1947 byl Jan Antonín Baťa u nás v nepřítomnosti odsouzen k patnácti letům vězení za to, že se veřejně nepřihlásil k protiněmeckému odboji. Proto se nakonec uchýlil do Brazílie a přestože to zpočátku neměl lehké, založil tam řadu nových společností. Také tam zakládal a rozvíjel nová města po vzoru Zlína (např. Batatuba, Mariapolis a další). V roce 1957 byl dokonce navržen na Nobelovu cenu míru, ale nominaci odmítl ve prospěch jiného kandidáta z Brazílie. Jméno Jana Antonína Bati se jeho potomkům podařilo očistit až v roce 2007.
– 24. 8. 1995 v Praze zemřel 68letý Zbyněk (někdy psáno Zdeněk) Brynych, režisér a scenárista; z jeho tvorby vzpomeňme na filmy Žižkovská romance nebo Transport z ráje. Točil také německé televizní filmy.
– 25. 8. 1915 – první světová válka: pod vedením generála Alexandra von Lisingena německé jednotky obsadily Brest Litevský. Poté Německo navrhlo Rusku mír. Po třech dnech však Rusko nabídku odmítlo s odůvodněním, že mír nemůže být uzavřen dokud bude jediný německý voják na ruské půdě.
– 26. 8. 1845 v Praze zemřel ve věku 89 let Jan Jeník z Bratřic, rakouský důstojník, český vlastenec, sběratel památek a zajímavostí z české minulosti, včetně lidových písní a říkadel. Nějaký čas dlel ve Střezimíři v zámku a možná byl i u nás, v Sedlecké kotlině. Na rozdíl od ostatních obrozenců sbíral kromě památek venkovské mluvy i mluvu městskou a jako jeden z prvních v české literatuře zachytil lidová říkadla bez cenzury, tzn. ponechal jim proticírkevní i erotický podtext či přímo obsah.
– 26. 8. 1865 zemřel 73letý Johann Franz Encke, významný německý astronom a matematik. Věnoval se nejvíc pozorování a studiu komet. Např. předpověděl návrat komety s krátkou oběžnou dobou (pouze 3,3 roky), což v té době vzbudilo u odborné veřejnosti naprostou senzaci. Tehdejší známé komety měly většinou periodu oběhu přes 70 let. V roce 1837 popsal změny jasnosti u prstenců Saturnu, přesněji u prstence A. Později bylo zjištěno, že se zde nachází dělení mezi prstenci, které bylo na jeho počest pojmenováno jeho jménem.
– 26. 8. 1945 v USA zemřel po infarktu dva týdny před 55. narozeninami Franz Werfel, rakouskočeský, německy píšící židovský spisovatel. Kromě Kafky, kterého znal již z gymnázia, se přátelil s básníkem Rainerem Maria Rilkem a s novinářem Karlem Krausem, do jehož novin Die Fackel (Pochodeň) přispíval. Před první světovou válkou patřil ke skupině pacifistů, v níž byli i Martin Buber či Max Scheler. Zpočátku první světové války bojoval v Haliči na východní frontě. Pak byl stažen do redakce válečných novin ve Vídni. Po válce zůstal Werfel ve Vídni, kde se seznámil s vdovou po skladateli Gustavu Mahlerovi Almou Mahlerovou (1879-1964), která byla i hudební skladatelkou. Ta byla v té době provdána za architekta Waltra Gropia, s nímž se rozvedla a provdala se za Werfela v roce 1929. Žili většinou ve Vídni, podnikli však řadu cest, mj. do Izraele. Potom se Werfel živil jen jako spisovatel. Psal dramata a romány (např. životopisný román o Giuseppe Verdim). Inspirován svými cestami po východních zemích, napsal historický román Čtyřicet dnů (1933) o masových vraždách Arménů Turky v roce 1915. Kniha předvídala podobný osud Židů v Evropě, proto byla v Třetí říši zakázána. Roku 1938 s Almou složitě emigrovali do USA.
– 26. 8. 1985 zemřela 67letá Marie Motlová, svérázná herečka a také rozhlasová hlasatelka. Herectví ji lákalo již od dětství, když sledovala ochotnická představení, v nichž hrály její tety. Později zajížděla na představení do profesionálního divadla v Plzni, ale vystudovala zdravotnickou školu a začala pracovat jako zdravotní sestra. Pak se ale přece jen pustila do studia na pražské konzervatoři, kterou ukončila roku 1943. S filmem začínala dost pozdě, povšiml si jí režisér Jaroslav Papoušek a nabídl jí roli bábinky Homolkové ve filmu Ecce homo Homolka (1969), který měl ještě dvě pokračování. Stala se pak ve filmech představitelkou starších obyčejných žen, její poslední role byla ve filmu Všichni musí být v pyžamu v roce 1984. Televizním divákům je jistě v paměti její kouzelná slečna Ema, která posluhuje doktoru Sovovi v Nemocnici na kraji města.
– 27. 8. 1635 v Madridu zemřel Lope de Vega, španělský dramatik, prozaik a básník. Bylo mu 72 let. Pocházel ze starého šlechtického rodu, který ale přišel o majetek, tak jeho otec pracoval jako řemeslník. Na studia se Lope dostal v jezuitské koleji. Je mu připisováno přibližně 2000 her(!), z nichž se dochovalo 425. Mezi nejlepší se řadí zejména jeho historická dramata, která mají složité zápletky a rušný děj.
– 27. 8. 1965 zemřel 77letý Charles Édouard Jeanneret, švýcarský architekt, spisovatel, malíř, sochař, designér, který v roce 1920, když se usadil v Paříži, přijal umělecké jméno Le Corbusier. Je považován za největšího architekta 20. století. Zanechal za sebou pozoruhodné poselství: postavil 75 jednotlivých staveb ve dvanácti zemích, vypracoval 42 významných plánů městské výstavby, zanechal 8 000 kreseb, přes 400 maleb, 44 skulptur a 27 návrhů gobelínů. Kromě toho napsal 34 knih, stovky článků a přednášek. Řekl sám o sobě: Jsem samouk a jsem zvědavý. Nemám žádnou školu, nemusel jsem se tudíž pracně odnaučovat to, co bych se v ní učil. Nechci se míchat mezi akademiky, neboť člověk nesmí myslet akademicky. Jedinou mou školou je neustálé pozorování přírody a věcí kolem nás.
– 27. 8. 1975 zemřel 83letý Haile Selassie I., etiopský císař v letech 1930–1974 (1935–1941 v exilu). Haile Selassie je rozporuplnou postavou – na jedné straně symbol protiitalského odporu a symbol panafrické jednoty, na straně druhé tvrdý autokrat. Etiopie na začátku jeho vlády byla zemí středověkých poměrů a tradic. Při svém reformním úsilí císař musel balancovat mezi činiteli, jež byly pro společenský a politický systém země stěžejní: byly to hluboce zakořeněné tradice, moc bohatých feudálních rodin, konfesionální a etnické konflikty. Mnoho provedených reforem, zejména ohledně pozemkového vlastnictví, předběhlo svoji dobu. Dost reforem byl císař nucen odvolat na nátlak mocné šlechty, ale i kvůli vzpourám rolnictva. Desetiletí vlády, silné sepětí císaře a ortodoxní církve, císařova neomezená moc nad jmenováním úředníků, to všechno byly faktory, které způsobily zcela zvláštní postavení Haile Selassieho v etiopské společnosti. Po italském vpádu (1935) do Etiopie, v době svého exilu, pobýval císař nějaký čas i v Československu. Velkolepý císařův „pochod“ Karlovými Vary literárně zpracoval Bohumil Hrabal v románu Obsluhoval jsem anglického krále.
– 28. 8. 1845 vyšlo v New Yorku první číslo časopisu „Scientific American”, nejdéle bez přerušení vycházející americký časopis. Založil ho Rufus Poter jako týdeník s podtitulem „Advokát průmyslu a podnikání, časopis mechanických a dalších zlepšení“. Ve výpravném prvním čísle se objevily nádherné rytiny a zprávy takřka ze všech tehdejších oblastí vědy a techniky – o vylepšených železničních vagónech a o nových parolodích, o vědě se psalo dokonce ve verších. V záhlaví prvního čísla bylo napsáno: „Scientific American vychází každý čtvrtek ráno, předplatné činí dva dolary na rok, z toho jeden dolar předem a zbývající dolar po šesti měsících.“ Magazín získal dobrou pověst, neboť přinášel články o inovacích dřív, než se zprávy o nich dostaly k široké veřejnosti. Moderní Scientific American pokračuje v informování o zásadních objevech a nově se rodících technologiích. Česky, jako měsíčník, začal časopis vycházet od ledna 2002.
– 28. 8. 1925 se narodil Arkadij Natanovič Strugackij, starší z bratří Strugackých, světově uznávaných ruských spisovatelů většinou sci-fi žánru. Jeho bratr, Boris, se narodil roku 1933 – bratři byli vždy vnímáni jako osobitá autorská dvojice. Kvůli svému satirickému pohledu na sovětskou byrokracii však na sebe poutali stálou pozornost sovětských cenzorů a s cenzurou měli stále problémy. Arkadij zemřel v Moskvě v říjnu 1991 a Boris v listopadu 2012 v Petrohradě.
– 29. 8. 1975 zemřel v 92 letech Éamon de Valera, původně učitel, významná osobnost Irska. Mezi lety 1919 a 1973 byl čtyřikrát premiérem Irska a dvakrát irským prezidentem.
– 29. 8. 1995 v Praze zemřel 79letý Jan Martinec, vlastním jménem Martin Reach, syn pražského německo-židovského obchodníka, voják, kulturní pracovník, spisovatel, herec, dramatik, prozaik, autor mnoha reportáží. Od října 1937 do okupace ČSR pracoval ve Vojenské nemocnici v Praze. V říjnu 1939 se dostal do Palestiny a v roce 1942 vstoupil do čs. zahraniční armády. Sloužil v Palestině, bojoval u Tobruku a v severní Francii. Po válce, po návratu do Československa, pracoval jako referent pro ochotnické divadlo v Ústřední radě odborů (do roku 1948), poté jako člen Státní divadelní rady, poradního orgánu ministerstva školství a kultury (1948-1950). Potom vystřídal několik zaměstnání v oboru kultury. Od roku 1968, po těžkém úrazu v automobilové havárii, byl v invalidním důchodu a psal. Své zážitky z exilu a zahraničního vojenského odboje nejprve zpracoval v próze pro mládež (Útěk před žlutou hvězdou, Bloudění v kruhu) a pak je vypsal v autobiografickém románu Bastard, který byl záhy po vydání zakázán a stahován z prodeje. Martinec také sbíral židovské anekdoty, které sepsal ve sbírce mikropovídek Potkal Kohn Rabínoviče.
– 29. 8. 2005 na jih USA udeřil hurikán Katrina a zdevastoval americké pobřeží od Lousiany po Floridu, nejvíc byl postižen New Orleans. Hurikán zabil kolem dvou tisíc lidí a způsobil obrovské škody.
– 30. 8. 1915 u slovinského jezera Bled zemřel po mrtvici v 73 letech Julius von Payer, teplický rodák, výborný kartograf, horolezec, polárník a malíř. Vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni – absolvoval ji jako podporučík a byl přidělen ke 36. pěšímu pluku do Verony. V Itálii působil s přestávkami několik let. Díky svým vynikajícím znalostem kartografie získal v roce 1868 místo ve Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni. Toho roku byl také pozván k účasti na německé arktické expedici (jako topograf), kterou vedl Karl Koldewey. Byla to již druhá německá plavba do ledové oblasti východně od Grónska. Přes ztrátu plachetnice Hansa a další útrapy se výpravě podařilo zmapovat pobřeží severovýchodního Grónska mezi 74.–77. stupněm severní šířky. Sám Payer však později napsal, že výprava skončila nezdarem. V roce 1871 se Payer zúčastnil další polární výpravy, ta už byla rakouská. Výprava měla průzkumný charakter a s Payerem ji vedl Karl Weyprecht. Hlavním mecenášem této výpravy byl hrabě Hans Wilczek. Payer a Weyprecht dosáhli na plachetnici Isbjörn 78. stupně severní šířky a vrátili se s řadou nových poznatků. Úspěch expedice podnítil další rakouskou výpravu v letech 1872-1874. Vedli ji opět Payer a Weyprecht a jejich cílem bylo najít cestu ze Severního přes Barentsovo moře až do Beringova průlivu. To se sice nepodařilo, ale roku 1873 objevili do té doby neznámé souostroví, které Payer pojmenoval na počest rakouského císaře Země Františka Josefa. Údajně ale prvním člověkem, který na souostroví vstoupil, byl už v roce 1865 norský kapitán Rønnbeck, který ale o svém „objevu” začal mluvit až po tom, co svou zprávu vydali Rakušané. Tak za objevitele souostroví je považována rakousko-uherská polární expedice Weyprechta a Payera. Jejich výprava však byla soukromá, proto se souostroví nestalo součástí Rakouska-Uherska (roku 1926 bylo pak připojeno k Sovětskému svazu). Po návratu došlo k veřejnému zpochybňování výsledků výpravy, což Payera vedlo k tomu, že se vzdal vojenské služby a zřekl se všech hodností. Stáhl se do ústraní a vedle bohaté přednáškové činnosti začal pracovat na knize o expedici, která měla 146 ilustrací podle jeho kreseb. Kniha vyšla v roce 1876 v nákladu 60 000 výtisků a za velkého zájmu veřejnosti byla brzy rozebrána. V tom roce byl Payer povýšen do šlechtického stavu. O rok později se von Payer (ve 36 letech) oženil s Fanny Kannovou, která se kvůli němu rozvedla s významným bankéřem z rodiny Rothschildů. Měli spolu dceru a syna. V letech 1884 až 1890 pracoval von Payer jako malíř v Paříži, roku 1890 se rozvedl, ženu s dětmi nechal v Paříži a sám se vrátil do Vídně, kde založil malířskou školu pro dámy.
– 30. 8. 1945 – konec druhé světové války: generál Douglas McArthur, jako vrchní velitel americké okupační armády v Japonsku, přijel s doprovodem do Tokia. Dva dny předtím, když Američané přiletěli na letiště Atsugi v prefektuře Kanagawa, prakticky začala americká okupace Japonska, která dosud neskončila…
– 31. 8. 1975 zemřel 81letý Josef Vaverka, profesor železničního stavitelství, v padesátých letech rektor Vysoké školy stavitelství v Brně, uznávaný odborník, který mj. stál u zrodu bezstykové koleje. Bezstykové koleje jsou při provozu bezpečnější, poskytují větší komfort cestujícím a snižují náklady na údržbu kolejí a obručí kol.
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie, porovnávány s údaji v řadě dalších pramenů a pak upraveny) –MK-
