Asymetrická sexualita znovu tématem

„Nechte ženy, ať jsou promiskuitní,“ je poněkud bulvární název článku, který na Unherd publikovala antropoložka Olympia Cambell. Snaží se narušit mainstreamovou tezi o asymetrické sexualitě, ale daří se jí to jen částečně. Nicméně její argumentace není nezajímavá.

Slovem „mainstreamový“ zde nemyslím velké noviny. Ty naprosto mechanicky papouškují, že mezi muži a ženami nejsou žádné biologické rozdíly. Všechny rozdíly jsou dány jen útlakem a diskriminací. Jenom mi potom není jasné, proč je zapotřebí předělávat muže na ženy a naopak, když mezi nimi není rozdíl. Aha, už vím! Logika je nástrojem patriarchátu. Politicky korektní bytost by neměla mít takové námitky.

Nicméně v našem kontextu myslím výrazem „mainstreamový“,  že ve vědecké debatě je to normální. Téměř všichni pracují s předpokladem, že sexuální chování mužů a žen se liší a že rozdíl je dán biologicko-evolučně. Pro ženu je otěhotnění veliká investice a má za život omezený počet pokusů zplodit skvělého potomka. Je tudíž racionální, aby si velmi pečlivě vybírala a chovala se spíše zdrženlivě. Muži neinvestují téměř nic (tedy neinvestovali, do vynálezu testů otcovství a alimentů), je tedy racionální chovat se velkoryse a vůbec nešetřit předáváním své genetické informace. Všechno ostatní z toho vyplývá.

Dokládá například, že tam, kde rodinný majetek dědí ženy (a kde tudíž nehrozí, že by po muži dědil někdo, kdo není jeho biologickým potomkem), chovají se ženy daleko lehkovážněji.

Olympia Cambell namítá, že tato biologická tendence je jenom zdánlivá. Že ve skutečnosti je rozdíl v chování dán zvyklostmi a institucemi. Tvrdí také, že ty zvyklosti a instituce nevznikly pod tlakem biologických potřeb a daností, ale libovolně. Dokládá například, že tam, kde rodinný majetek dědí ženy (a kde tudíž nehrozí, že by po muži dědil někdo, kdo není jeho biologickým potomkem), chovají se ženy daleko lehkovážněji. Antropoložka přímo mluví o promiskuitě.

Samozřejmě se odvolává na jakýsi bizarní divošský kmen, kde jsou věci zařízeny úplně jinak, než ve velkých civilizacích. To není silná argumentace, protože tam to může být důsledek nějakých hodně specifických záležitostí, které nevidíme. A taky to může souviset s faktory, které způsobily, že ten kmen zůstal zaostalý, neúspěšný, nedokáže řešit problémy, podléhá jiným kmenům atd.

A rozhodně to nerozbíjí biologickou argumentaci.

Nicméně Olympia Cambell může mít pravdu v tom, že mnohé, co pokládáme za biologické, je ve skutečnosti jen převládající společenskou zvyklostí. Je to pro nás natolik samozřejmé, že si myslím, že tomu tak musí být všude. A Olympia Cambell má pravdu i v tom, že chování je vždy ovlivněno i dalšími faktory. Víme třeba z různých výzkumů, že čím vyšší procento žen je v určité skupině, tím více otevřenosti vůči nezávaznému sexu. Ale vše nasvědčuje tomu, že ještě v 18. století tomu bylo naopak (čím vyšší procento žen, tím méně nezávazného sexu). Tudíž systém dědění může hrát svou roli. Ale nikoliv roli zcela určující.

Nicméně to asi nejpodstatnější je to, že biologický tlak se může projevovat různými způsoby. I asymetrická sexualita (muži se chovají jinak než ženy) může mít různé podoby. Ostatně, zdá se, že pro nižší vrstvy ve středověké společnosti byly typické úplně jiné mravy, než jaké dnes pokládáme za přirozené. Ti lidé měli mnohem méně morálních zábran (oproti nám), ale mnohem více zábran biologických (mizerný zdravotní stav, nízká plodnost atd.).

A tak se budeme muset smířit i s tím, že muži a ženy nejsou stejné. Ani v sexu.

Není tedy pravda, že jsme zajatci biologických sklonů a daností. Navíc i to se může měnit. Jednání, které bylo racionální před pěti tisíci let, nemusí být vůbec racionální v 21. století. Nicméně některých biologických omezení se hned tak nezbavíme, a je lepší se naučit s nimi žít, než je násilně měnit. A tak se budeme muset smířit i s tím, že muži a ženy nejsou stejné. Ani v sexu. A to, i když existuje pár mužatek a pár zženštilých mužů.

Mimochodem, ženám (ani mužům) v promiskuitním chování nikdo nebrání. Ale to ještě neznamená, že je to rozumné, že k tomu budou mít dost příležitostí a že o to vůbec budou mít zájem.