Marie Kovalová: Zářijová výročí
Některá kulatá výročí na září 2026
– 1426 – i září, jako srpen bylo mimořádně teplé a srážkově pod normálem.
– 1526 – září bylo průměrně teplé a dost vlhké.
– 1626 – září bylo poměrně teplé, vláhou vyrovnané.
– 1726 – podzim byl teplý a suchý.
Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 ale jsou data neúplná.
– 1776 – v září byla teplota průměrně 14,4 °C.
– 1826 – září bylo poměrně teplé, mělo průměrně 17,1 °C.
– 1876 – v září se značně ochladilo – na průměrně 13,9 °C.
– 1926 – v září bylo jen o maličko chladněji než v srpnu – průměrně 16,0 °C.
– 1976 – září bylo znatelně chladnější než srpen, mělo průměrně 14,5 °C.
– 2001 – v září se proti srpnu výrazně ochladilo – na průměrně 13,9 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“, vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
– Měsíc září kdysi sloužil jako počátek nového kalendářního roku. Rok končil dožínkami, což byly slavnosti ukončení sklizně, děkování za úrodu. Od těchto zvyklostí by mohl pocházet také náš dnešní začátek školního roku. Začátek našeho občanského roku, který je o čtyři měsíce později, byl prý lhůtou pro zaplacení daní. V září začínal nový rok ve starém Řecku a např. v některých časových úsecích Byzantské říše (395-1453), pak také v několika částech jižní Itálie a na Balkáně až do středověku. V Rusku zářijový Nový rok platil až do roku 1700, kdy ho zrušil Petr Veliký (1672-1725) a zavedl náš letopočet.
– 1. 9. 1456 zemřel v Praze 76letý Petr Payne zvaný Mistr Engliš, anglický teolog a reformátor, příznivec Johna Viklefa, jeden z hlavních ideologů husitství. Na Oxfordu se spřátelil s českými studenty, mezi kterými byl také Jeroným Pražský, který přivezl Viklefovy spisy do Prahy. V roce 1413 Payne z Anglie uprchnul, neboť mu hrozilo obvinění z kacířství. Krátký čas pobýval v Porýní a někdy na jaře 1415 dorazil do Prahy. S Husem se však osobně nesetkal, protože přijel až po odchodu Husa do Kostnice. V Praze byl vřele přijat a hned se zapojil do reformního hnutí, hlavně svým působením na pražské univerzitě. Roku 1417 byl na univerzitě přijat za člena profesorského kolegia a stal se významnou teologickou autoritou, jeho schopností začali husité využívat také v diplomatických službách (kromě angličtiny dobře ovládal latinu, němčinu a francouzštinu, česky se ale prý moc nenaučil). V roce 1420 byl v poselstvu na obranu kalicha u krále Zikmunda a o rok později byl v poselstvu v Krakově s nabídkou české koruny polskému králi Vladislavovi II. Jagellonskému. Byl zvolen jedním ze čtyř hlavních řečníků husitské delegace na Basilejském koncilu (1431-1445), kde roku 1433 spolu s Janem Rokycanou, Mikulášem Biskupcem a Oldřichem ze Znojma, obhajoval článek o kněžské chudobě a světském panování církve. Svou řeč vedl na koncilu proti hlavnímu papežskému mluvčímu, obratnému řečníkovi Polomarovi. Paynova obhajoba byla brilantní, svými odbornými znalostmi a řečnickým umem svého oponenta zaháněl do úzkých. Po návratu do Prahy se účastnil dalších jednání s představiteli koncilu a snažil se zastavit rozkol mezi husitskými bratrstvy. Nepodařilo se mu to, rozkol vrcholil bitvou u Lipan (30. 5. 1434), ve které Payne stál na straně radikálního křídla husitského hnutí. Padl do zajetí, ale byl vykoupen svými příznivci z okruhu táboritů. Poslední velkou diplomatickou službu vykonal v roce 1451 při cestě do Konstantinopole k představitelům pravoslavné církve, u kterých husité hledali podporu pro nového arcibiskupa Jana Rokycanu, jehož volbu papež neuznal. Jednání byla však přerušena, protože Turci oblehli Konstantinopol. Poslední roky života strávil Payne v pražských Emauzích.
– 2. 9. 1666 vypukl v Londýně obrovský požár, který byl jednou z největších katastrof v historii Londýna. Zničil přes třináct tisíc domů, přes 90 kostelů včetně původní katedrály svatého Pavla, dále např. městské vězení, tři městské brány a čtyři mosty přes Temži, které byly dřevěné. Uhasit požár se podařilo až šestý den. Počet obětí požáru není znám. Požár zasáhl Londýn v době doznívání jiné katastrofy, velkého londýnského moru, který město zasáhl o rok dříve.
– 2. 9. 1976 zemřel ve věku 83 let Alain Rohan, právník, člen českého šlechtického rodu. Narodil se v zámku Sychrov a od roku 1914, kdy zemřel jeho otec, byl hlavou rodu Rohanů. To mu bylo 21 let a hned ten rok musel narukovat do války. Měl štěstí, přežil ji a pak teprve dostudoval v Praze práva. Po vzniku nové republiky se musel vypořádat s první pozemkovou reformou a také musel předat Rohanský palác v Praze státu (nyní je v něm ministerstvo školství). Roku 1939 se Alain Rohan přihlásil k německému občanství a stal se i členem NSDAP. Po válce byl jeho majetek v Československu zabaven, a Rohan byl i zatčen, ale pak byl odsunut jako řada dalších Němců. Usadil se ve Vídni, kde zemřel.
– 4. 9. 476 císař Západořímské říše Romulus Augustus (kolem 460-po 507) se zřekl trůnu a dožil v Kampánii na jihu Itálie. K opuštění trůnu jej prý donutil germánský velitel římských vojsk Odoaker (435-493), který na rozdíl od svých kolegů, kteří se k podobným akcím uchylovali dost často, nedosadil na trůn žádného loutkového císaře, ale pouze prohlásil Západořímskou říši za součást říše Východořímské, kde zrovna vládl císař Zenon (425-491). Prakticky ale Odoaker vládl na území zhruba dnešní Itálie sám. Září 476 je pokládáno za konec Západořímské říše a také za konec starověku a začátek středověku.
– 4. 9. 1976 zemřel 71letý Ladislav (Laco) Novomeský, Slovák, původně učitel, básník a také politik. V roce 1925 vstoupil Laco Novomeský do komunistické strany, přestal učit a následujících deset let působil jako redaktor v několika tiskových orgánech komunistické strany v Praze. Po roce 1939 a následném rozdělení republiky odešel na Slovensko, kde se podílel na přípravách Slovenského národního povstání a jako předseda Slovenské národní rady se pak účastnil politických jednání o poválečném uspořádání Československa. Od roku 1945 vedl resort školství a osvěty. V roce 1950 byl obviněn z buržoazního nacionalismu, uvězněn a v roce 1955 podmínečně propuštěn. Poté pracoval v Památníku národního písemnictví v Praze. Roku 1963 byl rehabilitován, přestěhoval se do Bratislavy a pracoval v Ústavu slovenské literatury SAV. Po srpnu 1968 se stal členem předsednictva ÚV KSS a předsedou Matice slovenské.
– 5. 9. 1566 v boji (dnes v jižním Maďarsku) padl 71letý sultán Sulejman I., panovník Osmanské říše. Vládl od roku 1520 a svou vládu začal řadou vojenských výprav. Např. vedl armádu, která rozdrtila vojsko krále Ludvíka Jagelonského v bitvě u Moháče (1526). V západoevropské literatuře je uváděn také jako Sulejman Nádherný. Studoval přírodní vědy, historii, literaturu, teologii a samozřejmě vojenské taktiky. První politické zkušenosti získal jako správce několika osmanských provincií v Malé Asii a na Krymu. Za jeho vlády dosáhla Osmanská říše vrcholu své moci, byla světovou velmocí, měla přehledný právní systém, např. menšiny tam měly nebývalé svobody. Jednou z jeho manželek byla otrokyně z Haliče, rusovlasá Roxelana (1505-1558). Její život byl námětem řady uměleckých děl včetně filmových a televizních. Nejznámějším z nich je patrně turecký seriál Muhteşem Yüzyıl (2014), uváděný v České republice pod názvem Velkolepé století.
– 5. 9. 1996 zemřela 98letá Božena Kamenická, nazývaná též bába Radnická, lidová léčitelka a bylinkářka. Diagnózy obdivuhodně určovala především podle moči. Spolu s dalšími 9 sourozenci se narodila do velké rodiny nedaleko Jihlavy. V roce 1926 absolvovala kurz přírodního léčení se zaměřením na rehabilitaci a léčbu bylinami na soukromé odborné škole v České Lípě. Po skončení kurzu začala tamtéž s praxí léčitelky. Po německé okupaci v roce 1939 se přestěhovala s manželem do Radnic k sestře. V roce 1950 se přestěhovala do Tymákova, kde žila 15 let, pak do roku 1978 opět žila v Radnicích, zbytek života strávila v Plzni. Její jediný syn zemřel v 5 letech, později vychovávala tři syny svého ovdovělého bratra Otakara.
– 6. 9. 1956 zahynul při automobilové havárii v pouhých 34 letech Michael Ventris, anglický architekt a filolog, který rozluštil krétsko-mykénské lineární písmo B (1952). Michael se narodil v rodině s dlouhou vojenskou tradicí, kterou přerušil zřejmě také proto, že od dětství trpěl astmatem. Přestože měl talent na jazyky a od dětství je studoval a rád luštil, začal studovat architekturu. Kvůli válce studium v roce 1942 přerušil a nastoupil ke královskému letectvu (RAF) jako navigátor, zapojen byl i do šifrovacích prací. Po válce dostudoval architekturu, ale stejně ho víc zajímala lingvistika. Už za války se pustil do studia fragmentů krétského písma. Strávil nad tím spoustu času a v poslední fázi luštění mu pomáhal klasický filolog John Chadwick (1920-1928). Nakonec se Ventrisovi podařilo lineární písmo B rozluštit; dokázal, že jeho jazykem je archaická řečtina – řečtina o tisíc let starší než Homér! Písmo vyřešil bez pomocných klíčů, jen kombinací logiky a inspirace, což je příklad čisté kryptoanalýzy. Mimochodem: Významným odborníkem a znalcem tohoto písma u nás byl doktor Antonín Bartoněk (1926-2016) z Masarykovy univerzity v Brně.
– 7. 9. 1836 se ve Svatovítské katedrále v Praze konala poslední česká královská korunovace. Korunován byl 43letý Habsburk Ferdinand I. (1793-1875), zvaný také Dobrotivý, který se v roce 1848 zřekl (byl bezdětný) královského a císařského postavení ve prospěch 18letého synovce Františka Josefa. Ten, ani jeho nástupce Karel, se už v Praze korunovat nenechali, ač titul „český král“ měli.
– 7. 9. 1936 v zoologické zahradě v tasmánském Hobartu uhynul údajně poslední známý exemplář vakovlka, masožravého vačnatce, velikostí dosahující až přes jeden metr délky a výšky asi 60 cm. Žil původně na celém území Austrálie a je znám také pod názvy tasmánský tygr (kvůli pruhům na hřbetě) nebo tasmánský vlk.
– 8. 9. 1966 americká televizní a rozhlasová společnost NBC začala vysílat sci-fi seriál Star Trek, který se stal jedním z nejpopulárnějších a nejsledovanějších seriálů v historii televizního vysílání. U složitého zrodu Star Treku stál a až do smrti na něm pracoval filmový scénárista, producent, původně letec, Eugene Wesley Roddenberry (1921-1991). Hlavně jemu vděčí Star Trek za svoji slávu. Pro někoho je na Star Treku atraktivní optimistická vize budoucnosti, kdy lidstvo překonalo své nedostatky a začlenilo se do mezihvězdné organizace, jejíž možnosti jsou z našeho pohledu prakticky neomezené. Pro jiného jsou přitažlivé úžasně propracované vesmírné lodě i vesmír, ve kterém se všechny příběhy odehrávají. Star Trek za svůj úspěch vděčí mimo kvalitních zápletek plných různých mimozemšťanů a fascinujících kosmických jevů také tomu, jak „staví zrcadlo“ současným společenským problémům, které umně zasazuje do vesmíru 23. a 24. století. Příběhy Star Treku popisují budoucnost lidstva a nejsou to jen úžasná dobrodružství na cestách do dalekých světů. Téměř každý díl má v sobě nějaké ponaučení. Jsou to velmi poutavé příběhy, díky kterým se Star Trek již padesát let těší tak velké oblibě. Kromě 22 dílů animované série bylo o tomto fantastickém světě natočeno 5 hraných sérií, které mají celkem přes 700 dílů s délkou většinou 45 minut. Vedle seriálů je o Star Treku do letošního roku natočeno třináct celovečerních filmů. Kolik je o světě Star Treku už napsáno knih, to asi nikdo nespočítá. První kniha byla vydána již v roce 1967, jednalo se o sbírku povídkových přepisů několika televizních epizod, první původní román ze světa Star Treku vyšel o rok později. Navíc, asi žádný jiný seriál než Star Trek se nemůže pochlubit tak obrovskou základnou fanoušků, která žije bohatým spolkovým životem. Mezi fanoušky je řada významných osobností např. Stephen Hawking, který si ve Star Treku i zahrál. A proč je Star Trek tak dlouho úspěšný? Asi má v sobě něco víc než běžné komerční sci-fi. Je plný citových dramat, někdy řeší zajímavé filozofické otázky a fantazie v něm opravdu nemá hranice. Star Trek je v podstatě velmi romantický, což mimochodem znamená, že ruší klišé „sci-fi je jen pro muže“. Je to unikátní a s málo výjimkami dobře psaná sci-fi pohádka jak pro děti tak i pro dospělé, kteří ještě neztratili schopnost snít a promýšlet nemožné a nepravděpodobné. Častým tématem v příbězích Star Treku bývá morální dilema např. cit versus zákon, etika versus přežití, láska versus odpovědnost, touha po poznání versus bezpečnost, respekt k cizím kulturám versus vlastní hodnoty nebo rozhodování člověka v mezních situacích. Star Trek se dotýká také čistě psychologických témat jako je např. hledání vlastní identity. Zastoupena jsou samozřejmě témata ve sci-fi klasická, jako např. varování před nevyzpytatelnými důsledky zneužití různých technologií, cestování v čase a změny historie, bioetika atp. Čeští diváci mohli seriál Star Treku poprvé vidět v televizi v roce 1994, knihy o tomto obdivuhodném světě začaly v češtině vycházet už v roce 1991.
– 9. 9. 1976 zemřel 82letý Mao Ce-tung, vůdce čínských komunistů, přezdívaný Velký kormidelník. Pocházel z poměrně bohaté rolnické rodiny, měl šest sourozenců, z nichž jen dva bratři se dožili dospělosti. Mao byl tak vzdělaný, že nějaký čas i učil, též se věnoval novinařině a roku 1918 začal pracovat v knihovně Pekingské univerzity. Tam se seznámil s myšlenkami marxismu a roku 1921 pomáhal zakládat Komunistickou stranu Číny. Ta pak po krvavých střetech s nacionalistickým Kuomintangem získala v Číně převahu a roku 1936 si Mao-Ce-tunga zvolila do svého čela. V té době si už Mao vytvořil kult osobnosti a vyvinul i vlastní politickou filosofii. Za války proti Japoncům (1934-1945) komunisté pod vedením Mao-Ce-tunga sice spolupracovali s Kuomintangem generála Čankajška (1887-1975), ale po válce se mezi nimi objevily staré spory a vyústily opět v občanskou válku. V polovině roku 1949 bylo jasné, že Čínu ovládnou komunisté Mao-Ce-tunga, a ten v říjnu vyhlásil zřízení Čínské lidové republiky, Čankajšek se svými příznivci se stáhnul na Taiwan. Po roce 1956 se Čína pod vedením Maa začala odklánět od Sovětského svazu a většiny zemí komunistického bloku. Mao byl zakladatelem komunistického státu, současně však zosobněním politického teroru za tzv. kulturní revoluce (1966-1976), která skončila rozvratem čínské společnosti a násilnou smrtí desítek milionů lidí. Přesto prý lidé Maa milovali. Cílem kulturní revoluce měly být definitivně zničeny přežitky kapitalismu. Hlavní údernou silou kulturní revoluce se staly zfanatizované „Rudé gardy“, které se dopouštěly násilností a zároveň likvidovaly mnohé kulturní památky, považované za přežitky bývalé doby. „Rozhněvaní“ mladíci a dívky, často ve věku školáků, při svých akcích mávali rudou knížkou s Maovou podobiznou a jeho citáty. Kult Maovy osobnosti předčil uctívání vládců Číny v předchozích dobách. Maova tvář a Maova slova se už od počátku ČLR objevovala všude – na budovách, v kancelářích i v domovech. Kult vyvrcholil za kulturní revoluce až jako Maovo zbožštění. Stopy zanechal po celém světě. Plakáty s Maovou podobiznou se objevily v rukou radikálních studentů od Paříže až po San Francisco. V některých zemích maoisté ve jménu Maa zabíjejí ještě dnes.
– 11. 9. 1956 zemřel v 62 letech William Avery Bishop, kanadský stíhací pilot, letecké eso první světové války. Údajně 72x zvítězil ve vzdušných soubojích. Píše se o něm jako o nejúspěšnějším stíhacím pilotovi Britského impéria v první světové válce, bývá nazýván „neuvěřitelným Billy Bishopem“. Navzdory osobním kvalitám ale neuměl velet. Často létal sám a na rozdíl od většiny podobně samotářsky založených es válku přežil. Na frontě absolvoval více než 200 soubojů. Po válce se věnoval civilnímu letectví.
– 12. 9. 1916 zemřel ve věku 81 let Henrik Mohn, norský fyzik, astronom, oceánograf, meteorolog, pedagog. Původně se měl stát knězem, ale začal studovat fyziku a astronomii. Roku 1866 se zasloužil o založení norského meteorologického ústavu a stal se jeho prvním ředitelem.
– 13. 9. 1956 zemřel v 68 letech Archibald Low, anglický inženýr, fyzik, vynálezce a autor více než 40 odborných knih. Byl nazýván „otcem radiových systémů“ pro jeho výzkumné práce na raketách, letadlech a torpédech. Byl průkopníkem v mnoha oblastech, ale byl nesoustředěný, často se nechal zlákat novými nápady a rozdělanou práci nedokončil. Po vypuknutí první světové války prodělal výcvik u královského letectva, brzo byl povýšen a přidělen do výzkumné skupiny u letectva. Ve druhé světové válce zkoumal zachycené německé letouny a připravoval zprávy pro britské piloty, jak využít slabá místa nepřátelských letadel.
– 15. 9. 1946 zemřel v pouhých 45 letech na srdeční selhání František Heřmánek, novinář, básník a prozaik, jehož díla byla inspirována přítomností i minulostí rodného Třeboňska. Vystudoval gymnázium, pak studoval filozofickou fakultu v Praze, ale studia nedokončil, odjel do Francie. Po návratu se usídlil v Brně, kde pracoval pro rozhlas, psal hlavně fejetony, které také sám často četl. Spolupracoval též s Lidovými novinami, Moravským slovem a jinými listy. Vrcholem jeho díla je trojice knih U bratra celého světa (1944), Srdce zůstalo (1945) a posmrtně vyšlo (1949) O nesmrtelném regentovi. Jádro druhé knihy tvoří několik příběhů o Jakubu Krčínovi z Jelčan, regentovi rožmberského panství projektantovi a staviteli jihočeské rybniční soustavy včetně kanálu Nová řeka. Krčín je také hrdinou třetí knihy, románového pásma složeného z víceméně samostatných, uzavřených epizod z regentova života. Heřmánek pojímá Krčína jako „zvelebitele“ a dobrodince třeboňské kotliny, bohužel ale se spíš než o historická fakta opírá o folklórní tradici a nejednou využívá i pohádky.
– 15. 9. 1916 – první světová válka: Angličané v bojích na Sommě poprvé v historii použili tanky, které se sice pohybovaly pomalu, ale u německých vojáků budily hrůzu. V tomto prvním nasazení jich mnoho uvízlo v bahně kvůli špatně konstruovaným pásům. Jejich vylepšení Churchillovi navrhnul spisovatel H. G. Wells, který v roce 1903 tank popsal v povídce Obrněnci. První návrhy tanku ale vypracoval už Leonardo da Vinci (1452-1519).
– 15. 9. 1956 byla v Praze založena společnost SAZKA provozující zejména číselné hry a sázky. Předcházelo jí, po zrušení soukromých sázkových společností roku 1948, založení státního podniku Staska, která byla po pěti letech zrušena. Protože se ale sázení přesunulo do ilegality, byla založena Sazka. Ta se roku 1993 stala akciovou společností, vlastnilo ji devět českých sportovních organizací. Společnost se ale pod vedením Aleše Hušáka neuváženými investicemi zadlužila, byl na ni vyhlášen konkurz a nakonec ji celou koupil Karel Komárek ml.
– 15. 9. 1976 zemřel ve věku 80 let Josef Sudek, vyučený knihař, jeden z našich nejvýznamnějších fotografů světového jména. Fotografování se Sudek začal intenzivně věnovat po návratu z bojišť první světové války, kde ho granát připravil o pravou ruku. Přesto si práci nijak neulehčoval, používal těžké staré fotoaparáty a postupem času zcela upustil od zvětšování snímků, když vytvářel kontaktní fotografické kopie z velkoformátových negativů. Svojí levou rukou zvládl obstarat všechny úkony nutné k fotografování – zakládání filmu, expozici i vyvolávání snímků. Nedělal momentky, své kompozice důsledně promýšlel a mnohokrát opakoval. Zobrazoval obyčejné předměty, které však v zastřeném světle vypadají jako nadpozemské – větve stromů, zapomenutá zákoutí, povadlé květiny, déšť. Proslulé jsou jeho pohledy z okna ateliéru, zátiší, snímky pražské architektury a zákoutí města. Vystudoval (1922-1924) fotografii na Státní grafické škole, kde získal výuční list potřebný pro založení vlastní fotografické živnosti. Neoženil se, sestra Božena mu pomáhala a vedla domácnost.
– 16. 9. 1736 v Haagu zemřel 50letý Daniel Gabriel Fahrenheit, německý fyzik, vynálezce rtuťového teploměru se zvláštní stupnicí, která se v některých zemích světa dodnes používá – jmenuje se po něm a vychází ze dvou základních referenčních bodů: Teplota 0 °F je nejnižší teplota, jaké se roku 1724 podařilo Fahrenheitovi dosáhnout (-20 °C) a 98 °F, což je teplota lidského těla. Později byly referenční body upraveny na 32 °F pro 0 °C a 212 °F pro 100 °C. Své první teploměry plnil alkoholem, ale brzy zjistil, že lepších výsledků je dosaženo se rtutí.
– 16. 9. 1966 v českém rozhlase prvně zazněla informace o existenci českého velikána – Járy Cimrmana. Bylo to v pořadu „Nealkoholická vinárna U pavouka“. Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek tehdy sdělili, že 23. 2. 1966 byla ve vesničce Liptákov (smyšlené) nalezena truhla s významnou částí pozůstalosti nějakého Járy Cimrmana, který se brzy ukázal být vyloženým géniem. Nejprve byl prezentován jako sochař-samouk, povoláním řidič parního válce. Brzo tato fiktivní osobnost inspirovala v Praze vznik Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana, která popularizuje údajný Cimrmanův duchovní odkaz.
– 16. 9. 1986 zemřel 90letý Karel Svolinský, vyučený řezbář ze Svatého Kopečku u Olomouce, významný malíř, grafik, scénograf, typograf a vysokoškolský pedagog. Absolvent (1927) Uměleckoprůmyslové školy v Praze, měl řadu mezinárodních ocenění. Jeho doménou byla kresba, lyricky navazující na národní tradici. Věnoval se užité a drobné grafice (návrhy řady československých známek, plakáty), knižní ilustraci i edicím pro bibliofily. Navrhoval nástěnné koberce a sklomalbu. Podílel se na inscenacích divadelních her (Smetanova Prodaná nevěsta, Janáčkova Její pastorkyňa). Navrhl nový orloj na válkou zničenou radnici v Olomouci (1949-1954).
– 17. 9. 1976 americká organizace pro letectví a vesmír, NASA, představila svůj první raketoplán Enterprise. Původně měl být tento raketoplán pojmenován Constitution (Ústava), ale na popud fanoušků Star Treku (10 let vysílaného sci-fi seriálu) se název lodi změnil podle jedné z kosmických lodí v tomto seriálu. Enterprise sloužila hlavně k testovacím letům, během nichž se prověřily základní aspekty létání raketoplánů a vyzkoušel se i systém letecké přepravy raketoplánu pomocí letadla Boeing 747. Do vesmíru se ale tento raketoplán nedostal.
– 18. 9. 1916 se v Jizerských horách protrhla hráz přehrady na Bílé Desné. Katastrofa zmařila 62 lidských životů a zničila na stovku domů. Přehrada byla zkolaudována deset měsíců před tragédií spolu s podobnou na říčce Černé Desné, vzdálené zhruba 2 km východně. Obě hráze byly zemní, sypané. Od hráze na Bílé Desné k jezeru na Černé Desné vedla štola, která měla během povodní zajišťovat převod vody z jedné nádrže do druhé. Obě přehrady se začaly stavět roku 1911 jako součást systému nádrží, které měly chránit oblast pod Jizerskými horami před povodněmi. Např. roku 1897 po silných deštích si tam povodně vzaly údajně 120 lidských životů. Během stavby přehrad oblast postihly intenzivní lijáky, které budované dílo poškodily a navíc začala první světová válka, jež si vynutila některá úsporná opatření při stavbě. Hráz přehrady na Bílé Desné měla délku 172 m, výšku 17,5 m, šířku u paty 54 m a v koruně 5,5 m. Toho 18. září odpoledne, okolo jdoucí lesní dělníci viděli pramínek vody vytékající z hráze. Řekli to hráznému a ten hned informoval správce stavby, od něhož dostal příkaz otevřít uzávěry v tělese přehrady. Pramen vytékající z hráze ale rychle nabíral na síle a dělníci otevírající uzávěry, když viděli, jaký z hráze tryská silný proud, utekli dřív než uzávěry zcela otevřeli. Trvalo to 70 minut od zpozorování pramínku do momentu, kdy se hráz přehrady protrhla. Když se o katastrofě dozvěděl c. k. dvorní rada Ing. Karel Podhajský, který stavbu přehrady dozoroval, zastřelil se. Protržení této přehrady je největší neštěstí v historii českého vodohospodářství a zpomalilo vývoj staveb sypaných hrází po celé Evropě. Soud jednal o příčinách katastrofy a rozhodl až v září 1932 – za 16 let(!). Přestože část znalců už tehdy viděla chyby jak v projektu vodního díla, tak během výstavby, soud nedal vinu nikomu z lidí, kteří se na stavbě podíleli. Dal přednost posudkům, které za příčinu katastrofy označily geologickou poruchu v hloubce, do které tehdejší normy nevyžadovaly provádět zkušební sondy. Po válce byla vypuštěna nádrž na Černé Desné a v letech 1924-1927 byla upravena její přehradní hráz – byla zvýšena její těsnost, zvětšen objem a tím se zvětšil i objem nádrže, pojmenována byla Souš. Ta od roku 1974 slouží jako vodárenská nádrž pro zásobování Jablonecka. Přehrada na Bílé Desné obnovena nebyla, její torzo je turistickou atrakcí. Dnes víme, že katastrofu zavinil nedostatečný geotechnický průzkum (skalní podloží je zde v hloubce kolem 25 m), proto byly chyby v projektu a následně i při výstavbě přehrady.
– 19. 9. 1956 zemřel v 76 letech Albert Pražák, historik, profesor univerzit v Praze a v Bratislavě, organizátor kulturního a vědeckého života, průkopník bádání o slovenské literatuře a česko-slovenských literárních vztazích. Ve svých pracích usiloval vytvořit souvislý obraz dějin české a slovenské literatury. K tomu směřovaly jeho monografické práce (Staročeská báseň o Alexandru Velikém, Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický) i studie, např. Duch naší obrozenecké literatury, Národ se bránil a další.
– 22. 9. 1966 v USA zemřel Francesco Lentini, Ital, který měl tři nohy. Dožil se 77 let. Jeho deformitu způsobilo částečné vstřebání siamského dvojčete, které k němu bylo připojeno ve spodní části páteře. Třetí noha byla sice trochu kratší než dvě normální, ale poměrně fungovala. Lentini měl ještě dva funkční pohlavní orgány. Když mu bylo 8 let rodina se přestěhovala do USA, dala se k cirkusu Ringling Brothers Circus, kde předváděla vystoupení, v němž byl hlavní postavou samozřejmě Francesco. V mládí Lentini využil svou třetí nohu také k předvádění jak s ní umí hrát fotbal. Americké občanství Francesco dostal až ve třiceti letech (1911), přitom si změnil křestní jméno na „Frank“. Jeho cirkusová kariéra trvala více než 40 let, pracoval s řadou známých cirkusů, včetně Barnum and Bailey a Buffalo Bill’s Wild West Show. Frank dost dlouho nemohl najít ženu, která by s ním chtěla jít životem, ale nakonec ji našel – Theresu Murray. Vzali se a měli spolu čtyři zdravé děti – dvě děvčata a dva chlapce.
– 23. 9. 1846 byla objevena planeta Neptun na základě matematických výpočtů gravitačních odchylek v pohybu planety Uran. Na objevu spolupracovali francouzští astronomové Urbain Le Verrier a Johann Galle. Pojmenována byla na základě svého zelenomodrého zbarvení podle římského boha moří Neptuna.
– 23. 9. 2006 zemřel 84letý sir Malcolm Henry Arnold, anglický hudební skladatel a dirigent. Z jeho rozsáhlé tvorby si připomeňme hudbu k filmu Most přes řeku Kwai (1957), za kterou získal Oskara.
– 24. 9. 1966 zemřel 74letý Otto Rothmayer, český architekt, žák a spolupracovník Jože Plečnika, architekta pražského Hradu. Roku 1947 byl pověřen vedením speciální školy užité architektury na Uměleckoprůmyslové škole, která získala statut školy vysoké.
– 25. 9. 1626 zemřel ve věku 70 let Mikuláš Dačický z Heslova, šlechtic, spisovatel, pocházející z Kutné Hory. Žil bouřlivým životem, který inspiroval literární, hudební a filmová díla (např. film Cech panen kutnohorských). Po tom co v souboji zabil Felixe Novohradského z Kolovrat, byl i nějakou dobu ve vězení. V posledních letech života se věnoval výhradně literární činnosti. Z jeho díla vzpomeňme vedle jeho „Pamětí“ sbírku pořekadel a básní (mravokárných, vlasteneckých i satirických) nazvaných „Prostopravda“.
– 25. 9. 1916 po četných zdravotních problémech zemřel ve věku pouhých 44 let Julius Fučík, dirigent a plodný hudební skladatel. Složil přes 400 skladeb, nejčastěji pochodů, valčíků a předeher. Některé jeho skladby se dosud hrají, např. Vjezd gladiátorů a Florentinský pochod, polka Starý bručoun nebo předehry Marinarella a Miramare. Velkou část jeho díla tvoří skladby pro vojenské účely, z nichž nejvíc je pochodů, bývá proto někdy nazýván „český král pochodů“. Novinář téhož jména, popravený (1943) Němci, byl synem jeho mladšího bratra Karla.
– 26. 9. 1996 zemřel 89letý Pavel Anatoljevič Sudoplatov, sovětský generál. Už jako 13letý byl přijat do Rudé armády, později byl vyslán do školy pro politické pracovníky a pak přeškolen na špiona. V letech 1935-1938 pracoval pro sovětskou rozvědku v Německu a ve Finsku a od roku 1938 ve Španělsku. V srpnu 1953 byl zatčen a poslán do gulagu. Propuštěn byl v roce 1968 a živil se hlavně překládáním. Roku 1992 byl plně rehabilitován.
– 27. 9. 1936 třetí měsíc zuřila ve Španělsku občanská válka mezi republikány a frankisty a město Toledo ve středním Španělsku bylo dobyto frankisty. Přestože v Toledu zuřily líté boje, objekt tamní mešity z dob arabské nadvlády (712-1085), později přestavěný na kostel El Cristo de la Luz, zůstal zachován a je dnes muzeem.
– 28. 9. 1906 bylo otevřeno dostihové závodiště ve Velké Chuchli a jeho otevření se stalo významnou událostí v tehdejší Praze. Za první republiky se chuchelské dostihy těšily velké přízni veřejnosti a jejich návštěva byla i společenskou událostí. Setkávaly se zde známé osobnosti, např. Vlasta Burian, Ferenc Futurista, Rudolf Deyl st., Adina Mandlová, aj. V květnu 1911 přistál se svým letounem Blériot XI na Chuchelském závodišti inženýr Jan Kašpar, při historicky prvním dálkovém letu Pardubice – Praha. Dnes je nejvýznamnějším dostihovým dnem České derby, které se koná každou třetí červnovou neděli.
– 28. 9. 1956 zemřel na infarkt William Boeing, syn německých přistěhovalců do USA, letecký průkopník, zakladatel společnosti The Boeing Company. Bez třech dnů mu bylo 75 let. Když v dubnu 1917 vstoupila Amerika do první světové války, obdržel Boeing od amerického námořnictva objednávku na padesát letadel. Po skončení války se William Boeing soustředil na komerční letadla a na leteckou přepravu pošty. Vybudoval úspěšnou poštovní leteckou společnost Boeing Air Transport, která později začala přepravovat i cestující a stala se předchůdcem letecké společnosti United Airlines.
– 28. 9. 2016 v Tel Avivu zemřel 93letý Šimon Peres, izraelský politik, bývalý premiér a prezident Izraele a nositel Nobelovy ceny za mír (1994).
– 30. 9. 1916 zemřel v 54 letech Antonín Turek, pražský rodák, architekt, jeden z představitelů novorenesance v české architektuře. Účastnil se mnoha soutěží, ve kterých byl často úspěšný, získal např. první ceny za návrhy: občanské záložny v Českém Brodě, zemské vyšší reálky v Holešově na Moravě, budovy pro okresní výbor a poštu ve Vysokém Mýtě, budovy obchodní a živnostenské komory v Praze a obecné školy se sokolovnou v Sadské. Všecky tyto budovy byly podle jeho návrhů a pod jeho vedením postaveny.
– 30. 9. 1996 v Praze zemřela 81letá Herberta Masaryková, klavíristka, překladatelka, dcera Herberta Masaryka (1880-1915), staršího syna TGM a Míly, vdovy po malíři Antonínu Slavíčkovi. Míla, když se vdávala za Herberta Masaryka, měla tři děti z manželství se Slavíčkem. Herberta se vdala za kunshistorika Emanuela Pocheho (1903-1987), s nímž měla dceru Charlottu (*1940, provdanou Kotíkovou). Herberta ani její sestra Anna (1911-1996, která zůstala svobodná) nikdy neodešly do exilu, přečkaly v ústraní i německou okupaci.
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie, porovnávány s údaji v řadě dalších pramenů a případně pak upraveny.) -MK-
