Naše země, naše potraviny

Vystoupení zemědělského analytika Petra Havla na ideové konferenci Úsvitu a Bloku proti islámu

Z mého pohledu se mi zdá téměř symbolické, že se tato konference uskutečňuje na konci týdne, v němž proběhl letošní ročník mezinárodního potravinářského veletrhu SALIMA v Brně, což je v zásadě největší akce zaměřená na potraviny a zdroje potravin v ČR. Téma našich potravin a především téma naší přírody a krajiny jsou totiž tématy, o nichž bych rád krátce pohovořil i já zde.

I když to tak na první pohled zatím nevypadá, neboť naše přírodní zdroje zatím stačí „uživit národ“, situace se dramaticky zhoršuje.

Především proto, že jídlo a jedinečnost krajiny byly a stále jsou základními nositeli identity každého národa a státu a právě tak je podle mne nutné na hospodaření v krajině, její údržbu a výrobu potravin především pohlížet. Tento pohled v naší společnosti zásadně chybí, zvykli jsme si na to, že zemědělství slouží pouze k produkci potravin a jeho úspěšnost je dána jen a pouze konkurenceschopností a cenou výsledných produktů, které pak nakupujeme v obchodech. Ve skutečnosti je ale zemědělství nejdůležitější složkou, která může zlepšit nebo také zhoršit stav krajiny a obor, který může, ale také nemusí, dodávat výrobcům potravin v ČR suroviny na výrobu potravin či nápojů, které jsou zcela jedinečné a typické pro náš region.

Podle někdejších výsledků průzkumu veřejného mínění, které si nechal vypracovat Český svaz pivovarů a sladoven, je pro zahraniční turisty druhým nejčastějším důvodem k návštěvě ČR pivo a pivní turistika. Uvádím to zde na důkaz skutečnosti, že potraviny jsou skutečně vyjádřením identity národa, a mohou být také impulsem k žádoucímu posílení národní hrdosti, stejně jako množství historických památek a především jedinečných přírodních scenérii a lokalit, kterých jsou na našem území tisíce.

Právě proto, abychom mohli být i v budoucnosti na co hrdí, je podle mne nutné přehodnotit dosavadní přístup společnosti ke krajině, ke zdrojům pitné vody, k zachování úrodnosti půdy a k rozvoji venkova vůbec. To je výzva pro všechny politické i nepolitické subjekty, které mají ambici správu věcí veřejných ovlivnit. I když to tak na první pohled zatím nevypadá, neboť naše přírodní zdroje zatím stačí „uživit národ“, situace se dramaticky zhoršuje. Například erozí jsou v současné době ohroženy již dvě třetiny veškeré zemědělské půdy, a pokud by tento trend dále pokračoval, nebude možné na polích, z nichž voda splaví nejcennější část svrchní vrstvy pozemků, zajistit v budoucnosti dostatek surovin pro výrobu potravin v ČR. Takzvanou potravinovou soběstačnost tak je třeba chápat především jako zachování produkčního potenciálu země, takto to ovšem chápe jen málokdo. Stejný problém je se zachováním zdrojů pitné vody. Nejde přitom ani tak o zdroje povrchové vody, ale především zdroje vody podzemní, kterými je zásobována polovina obyvatel naší země a které nejsou na první pohled vidět. Že ale tyto zdroje ubývají, vidíme na našich studních, z nichž se ztrácí nebo již zcela ztratila voda.

I když ještě zatím není jejich hlasy tolik slyšet, stále více osvícených lidí na celém světě stále častěji poukazuje na rizika totální globalizace, která v minulých letech byla a stále ještě je mantrou takzvaného ekonomického vývoje.

Výzvou doby je také ochrana zemědělské půdy před spekulativními nákupy z řad nezemědělských a obtížně identifikovatelných investorů. Z mnoha zahraničních zkušeností, obvykle v rozvojovém světě, můžeme vidět, že celá rozsáhlá území pozemků končí ve vlastnictví zahraničních subjektů, a místní lidé pracují na půdě, která není a možná již nikdy nebude jejich. Obdobná rizika hrozí v budoucnosti jistě i v naší zemi a naším strategickým zájmem je takovým rizikům zabránit. K tomu je nutné opětovně obnovit spojení vlastníků půdy se svým majetkem tak, aby byly maximálně omezeny důvody k prodejům naší půdy komukoli, kdo může představovat strategická rizika.

I když ještě zatím není jejich hlasy tolik slyšet, stále více osvícených lidí na celém světě stále častěji poukazuje na rizika totální globalizace, která v minulých letech byla a stále ještě je mantrou takzvaného ekonomického vývoje. Praxe ale ukazuje, že nevýhody globalizace začínají převažovat nad výhodami. Je například těžko představitelné, aby se na jakémkoli místě planety prodávalo téměř identické „globální pivo“ nebo stejný hamburger, abych se opět vrátil k příkladům z potravinářství. Základním atributem vývoje, i člověka, je přece pestrost a již zmiňovaná identita, která je – a to je velmi důležité – zároveň i obranou před unifikací prostřednictvím multikulturálních společností. I současní migrační krize je ve své podstatě důsledkem totální prostupnosti světa, což je v současnosti možná neviditelnější projev, ale zdaleka ne jediný.

Je jen otázkou času, kdy se totální prostupnost světa projeví nějakým druhem pandemie, za současných podmínek pohodlně transportovatelné do všech končin světa v řádu několika hodin. Stejně tak je již realitou, že ve světě vymírají celé skupiny živočichů a rostlin nejen kvůli člověku, ale také tím, že se na příslušné území dostaly organismy, které tam vůbec nepatří, a protože nečelí žádným predátorům, působí jako organismy invazivní a ničí původní originální biotopy. Příkladů negativních projevů globalizace jsou stovky a tisíce, přičemž jedinou systémovou obranou proti nim je určitý návrat ke kořenům, což samozřejmě automaticky neznamená do středověku. Jde spíše o podporu národního sebeuvědomění prostřednictvím nejpřirozenějších atributů našeho života, které více, než si zatím uvědomujeme, symbolizuje naše krajina a naše jídlo.

Petr Havel je agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí. Mimo jiné byl šéfredaktorem celoplošného radia Echo, zástupcem šéfredaktora České tiskové agentury, zakladatelem a šéfredaktorem týdeníku Agrární noviny, zakladatelem oborových informačních portálů Agroweb, Agris a Foodnet. Je předsedou Klubu zemědělských novinářů a publicistů ČR, členem světového klubu zemědělských novinářů IFAJ, spolupracuje s řadou elektronických a tištěných médií. Je rovněž laureátem ceny Nadace Antonína Švehly.