Druhý pohled z 29.6.: O hlouposti a cenzuře

“Nedemokratické země v tomto směru mohou jít v jistém smyslu příkladem: tvrdou (auto)cenzurou a omezením dostupnosti informací utěsní informační prostor tak, aby jejich doktrína nebyla zpochybňována,” napsal před pár dny Bob Kartous, jeden z klíčových ideologů pětikoalice.

Že by chtěl přebírat represivní postupy od těch režimů, které označuje za nelidské diktatury, to vůbec nepřekvapuje. Že se k tomu veřejně hlásí, to maličko překvpauje. Ale podstatné je, že není schopen se ani pořádně podívat, jak to ty autoritativní režimy dělají. Tamní vládcové si totiž uvědomují, že svoboda projevu může být nebezpečná, ale zároveň si také uvědomují, že je velmi potřebná. Takže s ní zacházejí odpovídajícím způsobem. V Rusku můžete svobodně kritizovat neschopnost a zkorumpovanost v armádě, protože ta kritika vede k nápravě poměrů a ke zvýšení bojové výkonnosti. Nemůžete ale svobodně kritizovat osobnost Vladimíra Putina, protože to útočí na jádro režimu.

Západní elity ten rozdíl vůbec nedokáží pochopit. U nás je to tak, že musíte předstírat, že i ten nejdebilnější postup povede k vítězství nad Ruskem. Pokud upozorníte, že se dopouštějí chyb, jste označen za exponenta Ruska. neexistuje diskuze, neexistuje přemýšlení, neexistuje hledání účinnějších cest. Výsledek na bojišti tomu odpovídá.

Nic nepochopili, nic se nenaučili

„Liberalizace a privatizace přinesla světu ohromný růstový impuls, uvolnila podnikání a dala mu globální dimenzi. Do světového tržního hospodářství byly zapojeny postkomunistické země východní Evropy a Čína, která se otevřela světu a kapitalistickému podnikání, zůstávajíc při tom totalitní komunistickou mocností. Tyto faktory přivedly vyspělé země Západu, které byly hlavními hybateli i beneficienty tohoto vývoje, do éry vrcholné prosperity. Přesun materiální výroby na východ a nízké výrobní náklady v Číně i východní Evropě snížily ceny většiny zboží, zisky se přelévaly z Východu na Západ a jeho obyvatelé zažívali éru nebývalého materiálního blahobytu.“

Myslíte, že si z nás někdo dělá legraci? Ne, to napsal před pár dny zcela vážně ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl. Ano, nic podle něj není skvělejšího než reformy, které zničily evropský průmysl a nahradily výrobu burzovními spekulacemi. Nic podle něj není úžasnějšího než reformy, které zničily životní styl dělnické třídy a otevřely prostor pro 76 pohlaví. Než reformy, které učinily přírodní vědy zbytečnými a otevřely prostor pro studium genderu. Nic nebylo lepšího než hodnotová změna, která učinila zisk jediným měřítkem dobra.

A kdo by řešil takový detail, že ta „éra nebývalého materiálního blahobytu“ přinesla většině obyvatel pokles životní úrovně.

Je to smutné čtení, protože si člověk uvědomí, že tržní horlivci 90. let dokážou velmi tvrdě a správně kritizovat současné poměry, ale k jejich nápravě jsou absolutně nepoužitelní. Člověk je může respektovat jako silné osobnosti, ale nenalhávejme si, že by jejich působení mohlo být méně destruktivní než řádění Pirátů. Nedokážou nabídnout nic jiného, než co současné poměry způsobilo.