O malých bitvách každodennosti

„A co když mi vládní moc – její přisluhovači – nedovolí, abych si (a už vůbec ne v pohodě) budovala svět, který bude protiváhou k jejich světu?“

Tu otázku mi dala jedna čtenářka a spolupracovnice. Reagovala tak na závěr jednoho mého článku, který zněl takto:

„Nelíbí se vám jednání současné vládnoucí vrstvy? Pak věnujte energii budování světa, který bude protiváhou jejich světu. A dělejte to tak, aby vás to bavilo.“

Zmíněná otázka je tedy naprosto logická. Odpor proti vládnoucí elitě je přece motivován převážně tím, že brání lidem žít podle svého, tak jak jsou zvyklí. Heslo „vláda nemůže za vaše posraný životy“ přestává dávat smysl. Vláda může za drahé energie. Vláda může za drahé jídlo. Vláda může za likvidaci svobody projevu. Vláda může za propouštění. Vláda může za tristní úroveň škol. Vláda může za psychické problémy části dětí a dospívajících. Vláda může za nedostatek léků. Vláda může za snižování reálných důchodů. Každá z těch věcí je důsledkem konkrétních kroků, které Fialova vláda podnikla.

Možná v těch malých bitvách zjistíte, že někteří lidé, jejichž politická stanoviska jsou naprosto nepřijatelná, mohou být vítanými spojenci…

V poslední kapitole Prolomení hradeb dvojky jsem vyjmenoval asi dvě desítky věcí, které mohou dělat obyčejní lidé a které vedou k posunu moci směrem od vládnoucí elity k nižším třídám (či kontraelitám). Zahrnuje to záležitosti jako samozásobitelství, učení se řemeslům, studium přírodních věd, budování papírových knihoven, podpora místních výrob, povzbuzování kluků k možnosti a holek k ženskosti a mnoho dalšího.

A píšu tam také, že „…většina navržených aktivit jde proti tomu, co se snaží byrokratické aparáty řízené novou aristokracií prosazovat. Přírodní vědy jsou vyřazovány ze školních osnov, místní výroby jsou likvidovány, maskulinita je označována za toxickou, ozbrojování obyvatel za nebezpečné atd.“

Nemusí to být vždy plně vědomé. Když prosazujete šílené klimatické projekty, zcela přirozeně z toho vyplývá, že nemáte zájem na tom, aby obyvatelstvo rozumělo přírodním vědám. Když prosazujete zájmy globálních dodavatelů, zcela přirozeně z toho vyplývá, že vám není sympatické samozásobitelství. Když chcete bojovat proti „dezinformacím“, rozhodně není ve vašem zájmu, aby lidé měli papírové knihovny, takže mohou sáhnout na poličku a číst podvratné myšlenky bez omezení. A tak dále.

Když prosazujete šílené klimatické projekty, zcela přirozeně z toho vyplývá, že nemáte zájem na tom, aby obyvatelstvo rozumělo přírodním vědám.

Rozhodně musíme počítat s tím, že nás čekají drobné války o zdánlivé detaily každodenních životů. Snaha vypěstovat si samostatně část jídla versus nové předpisy, které brání domácímu pěstitelství a chovatelství. Snaha vštípit dětem dobré základy z matematiky a fyziky versus omezování látky ve školách a záplava veřejného prostoru brakem zaměřeným na děti. Snaha vychovávat kluky po klukovsku versus řádění genderových aktivistů. A tak dále.

Právě v těchto malých bitvách se rozhodne o tom, jestli v českých zemích vyroste opozice schopná přesměrovat stát k pozitivní budoucnosti. A ještě něco. Možná v těch malých bitvách zjistíte, že někteří lidé, jejichž politická stanoviska jsou naprosto nepřijatelná, mohou být vítanými spojenci třeba v rozvoji místního hospodářství nebo výuce dětí matematice.