Pavel Šik: Velké spojenectví
Dnes ráno jsem nejdříve nakupoval akcie a proto se dostávám ke komentování projevu Trumpa až nyní a tuším, že někteří vlci už čekají, aby mě sežrali kvůli tomu, jak nejsem nestranný.
Nejdřív na začátek, bavím se bláznivým světem, v kterém si Pražská kavárna v čele s Bobem Kartouzem společně s íránskými fanoušky dělá z Trumpa legraci, že se mu o vyjednávání s Íránem pouze zdá. Jak já osobně vidím situaci? Nebudu lhát, že mě včerejší primetime projev Donalda Trumpa o Operaci Epic Fury nepřekvapil. Ranní Trump, který na Truth Social ještě brzo ráno psal o žádosti o příměří od íránského prezidenta, byl nahrazen večerním Trumpem, který hlavně sliboval bombami „vrátit Írán do doby kamenné“.
Říkám si, co se odehrálo mezi ránem a 9. hodinou večer amerického času? Mám takovou hypotézu. Než ji napíšu, chtěl bych zmínit ještě zajímavé momenty. Emiráty, které byly dlouho považovány za jednu z praček špinavých peněz íránských gard, zahájily den před Trumpovým projevem operaci, která gardy bude bolet více než desítky raket. Jejich bezpečnostní složky udělaly razii, zadržely desítky směnárníků napojených na finanční subjekty spjaté s IRGC, uzavřely přidružené firmy, zavřely jejich kanceláře a odebraly víza íránským rezidentům. To může gardy stát několik desítek miliard dolarů.
Je to zajímavé, protože ještě předtím, v polovině března, SAE rozbily síť Hizballáhu a Íránu zapojenou do praní peněz. S ohledem na to, že i Katar a Saudská Arábie vyhostila íránské obranné představitele a SA tiše otevřela základnu King Fahd Air Base americkým silám, nabízí se nám obrázek států Zálivu, které to tentokrát zřejmě myslí opravdu vážně. Dle zpráv Rijád aktuálně sází na to, že Pákistán zprostředkuje průlom, ale zároveň přitom paralelně připravuje vojenské opce pro případ, že diplomacie selže.
Mezitím pakistánský velvyslanec v USA Rizwan Saeed Šeikh v interview pro Fox News přiznal, že Írán je příliš „válkou zdecimovaný“ na to, aby mohl rychle reagovat v jednáních a mluvčí pakistánského ministerstva zahraničí Andrabi na tiskové konferenci potvrdil, že pětibodový plán z Pekingu byl předán oběma stranám i dalším relevantním aktérům. Mediace je pro Islámábád existenčním zájmem, protože hlavním dodavatelem energií je Katar a dodávky procházejí Hormuzským průlivem. Země na tom není dobře, vláda už nařídila 4 denní pracovní týden, jarní prázdniny pro školy, práci z domova pro 50 % vládních zaměstnanců atd. Pakistánské noviny Dawn zároveň přiznávají i realistické limity Číny. Číňané podle nich mají zájem rychle ukončit válku, protože Hormuz blokuje klíčové obchodní trasy, na nichž závisí čínská ekonomika.
Situace v Íránu je nepřehledná, Írán je mistr zamlžování a přístup k nezávislým zdrojům je omezený. Poslouchat oficiální prohlášení je dle mého ztráta času. Dle zpráv z Íránu bankomaty v mnoha větších městech nefungují nebo nemají hotovost. Už před válkou byl bankovní systém v akutní krizi, Banka Ayandeh zkrachovala a podle kritérií centrální banky bylo pouze devět bank ze všech solventních. Írán sice na papíře udržuje zdravý obchodní přebytek a značné devizové rezervy, ale v praxi centrální banka bojuje s likviditou na devizovém trhu. Jak mnohá média už naznačila, uvnitř země probíhá mocenský boj a i když se nejvyšší vůdce ozval přes Twitter, o jeho zdravotním stavu a reálné míře autority panují velké otázky, protože gardy k němu nechtějí pustit ani prezidenta a přístup k účtu na Twitteru může mít kdokoliv.
A teď zpět ke včerejšímu dni a mé hypotéze. Předpokládám, že žádost o příměří byla skutečně od íránského prezidenta, nicméně nebyl to on, kdo z íránské strany dle zdrojů komunikoval s Pakistánem. Tím člověkem měl být dle dvou íránských úředníků (NYT) Kamal Kharází, reformistický diplomat, bývalý ministr zahraničí za reformistického prezidenta Chátamího, který doposud vedl tzv Strategickou radu pro zahraniční vztahy. Předpokládejme tedy, že intelektuál Kharází opravdu přes Pakistán poslal žádost Pezeškiana o příměří na Trumpa, který o tom byl informován den předem nebo v noci. Trump ráno vstane a zveřejní tuto informaci na své síti ještě před tím, než dostane ranní briefing.
Mezitím ovšem v nočních a brzkých ranních hodinách proběhne izraelský útok mj. na Teherán a poté je oznámeno, že Kharázího dům byl zasažen. Samotná Al Jazeera (včetně dalších médií) ovšem spekuluje, proč by měl být Kharází cílem a píše, že motiv cílení „není jasný“ a celá věc je „předmětem znepokojení“. Ostatní blízkovýchodní média to zařadí jako zabití v rámci izraelského úderu, ovšem jak Spojené státy, tak Izrael se oproti normální praxi k zabití nepřihlásí, i když tentýž den izraelská IDF okamžitě vydala prohlášení o zabitých velitelích v Libanonu i Íránu.
Nabízí se dvě hypotézy. První je, že Izrael jednání sabotuje. Proti tomu ovšem mluví chování Trumpa při večerním projevu. Je v tomto směru skutečně konzistentní a když se cítí podveden spojencem, dá to najevo veřejně a bez zábran. Španělsku pohrozil obchodní válkou za odepření základen. Británii označil za „not Winston Churchill“. Francii nazval „very unhelpfull“. Kdyby věděl, že mu Izrael zabil zprostředkovatele k příměří a dohodě, pravděpodobně by v projevu udělal narážku a pokud ne to, dal by minimálně frustrovaný tweet nebo nenápadnou poznámku novinářům. Nic z toho se ovšem nestalo.
A tak se nabízí druhá varianta. Nebyl to Izrael, kdo trefil Kharázího dům. Dejme tomu, že IRGC zjistily, že Kharází, reformistický diplomat, otevřeně kritický vůči gardám a jejich válečné strategii, koordinuje diplomatický výstup, který by ukončil válku a tím i jejich bezprecedentní mocenský nárůst. Vlna izraelských náletů na Teherán poskytla ideální krytí, vina by přirozeně spadla na Izrael.
Mezi ranním postem a večerním projevem dostane Trump briefing, v kterém se dozví, že Kharází byl těžce zraněn, poté telefonuje se čtyřmi lidmi a pokud odečteme finského premiéra, mluvil s Netanjahuem, šejkem Mohamedem bin Zayedem z Emirátů a nakonec s princem Salmánem ze Saudské Arábie. Pokud by byla hypotéza pravdivá, je asi jasné, co spolu řešili.
Večer přichází velice vážný Trump a jmenuje spojence – Izrael, Saudskou Arábii, Katar, Emiráty, Kuvajt, Bahrajn a mluví především o dalších týdnech ještě tvrdšího bombardování. Íránu se nyní podařilo vytvořit nezvyklou alianci a je to vlastně oficiální přepsání mapy Blízkého východu, kterého si všímají jak analytici na místě, tak podle mého i Rusko, které dnes nabídlo pomoc při urovnání. Situace, kdy tato „aliance“ podepisuje bezpečnostní dohody se zemí, se kterou vede válku, není určitě pro Rusko příjemná. Ministr zahraničí Rubio vydal v postu pouze echo projevu, ministr války Hegseth zveřejnil jen: „zpátky do doby kamenné,“ tzn administrativa mluví jedním jazykem.
Komu byl tedy podle mého Trumpův projev určen? Můj dojem je, že byl více než Američanům vzkazem na Blízký východ. Trump vytyčil nové velké spojenectví, americkou zájmovou sféru a nastínil, co se bude v dalších dnech dít. Ještě než projev skončil, přišla odpověď íránských gard v podobě omezené (ale největší za poslední dny) salvy ca deseti raket na Izrael a Bahrajn společně s výhrůžkou, že útoky od příštího týdne zintenzivní.