Václav Vlk starší: Recenze knihy Prolomení hradeb

Málokdy se stane, aby kniha zabývající se politikou patřila mezi bestsellery. Ode dne vydání v březnu 2018 jí dodnes bylo vydáno 8 500 kusů a v mnoha knihkupectvích ji najdete v poličce označené jako bestsellery, ale pokud se podíváte na internet a jste takový běžný uživatel jako já, v odkazech na nejúspěšnější novinky, tedy bestsellery, ji nenajdete. Tedy já ji nenašel. Mám podezření, že proto, že není „politicky korektní“. Ale 8 500 kusů je prostě bestseller, to je jasné.

Také už jste měli dojem, že to, co se na nás valí z Bruselu, je dílo pomatenců? Autor říká:

Také už jste měli dojem, že to, co se na nás valí z Bruselu, je dílo pomatenců?

„Ale základ rozhodování (v EU, multinacionálách, v nadnárodních korporacích) spočívá v tom, že každý byrokrat a každé oddělení prosazuje svůj zájem, jejich drobné vůle se slévají a sčítají do jednoho rozhodnutí. Člověku, který se na úřad dívá zvenčí, v posledních letech standardně připadá, že rozhodnutí nejspíš přijímá orangutan, co utekl z klece a náhodně rozhazuje papíry a razítka. V podstatě veškerá přijatá rozhodnutí vedou ke zhoršení stavu. Ale z pohledu rozpočtů jednotlivých organizačních jednotek se postupuje velmi efektivně. Všem se daří zvyšovat svoje rozpočty, což je jejich hlavním cílem. Mezitím se hroutí civilizace, ale z toho se výplatní pásky nepočítají.“

Tak už víte, proč a jak není kniha politicky korektní?

Ale v zásadě můžete být rádi, že si ji můžete v knihkupectvích koupit. Po jejím vydání, jakmile naši „správně myslící spoluobčané“ zjistili, že podtitul knížky zní: „Proč západní civilizace podléhá islámu a jaké je naděje na její záchranu“, popadl je běs. A dali to hlasitě výkřiky a urážkami najevo v různých diskuzích a ve stížnostech na to, že vůbec něco takového může vycházet. K dokonalosti to dotáhl jeden nejmenovaný (přeci mu nebudu dělat reklamu!) student naší University Karlovy. Podle jistěže přehnaných pověstí studuje na Karlově universitě ona uvědomělá osoba již jedenáct let. V určitém období po získání jednoho titulu se pokoušela snad o doktorandské studium, to prý nevyšlo, tak se dala na další studium jiného oboru. Nedivte se přátelé. U nás se dá studovat prakticky do nekonečna. Jsou takové ty fakulty, kterým se říká „tramvajové“. Ten slogan je ještě z dob normalizace a znamená, že dotyčný studuje takovou fakultu, kterou dostuduje každý, pokud jej ovšem v době studia nepřejede pražská tramvaj. V době mé mladosti se tak říkalo např. Vysoké škole politické Ústředního výboru Komunistické strany Československa (zkratka VŠP ÚV KSČ), přezdívané „Vokovická Sorbonna“, a také různým fakultám marxismu, například na filosofické fakultě UK a podobně. Kterým se tak říká dnes, nemohu prozradit, nevím, jestli to nepodléhá nařízení Unie zvanému GDPR.

Jakmile naši „správně myslící spoluobčané“ zjistili, že podtitul knížky zní: „Proč západní civilizace podléhá islámu a jaké je naděje na její záchranu“, popadl je běs.

No, tento chlapec, tedy muž již středního věku, prý zjistil, že tuto knihu prodává knihkupectví spadající pod Universitu Karlovu a žádal, a taky to hned vyhlásil na internetu, aby byl tento odporný spisek z prodejen knih UK ihned odstraněn. Údajně, říká se po Praze, navštívil i samotného rektora. Onen muž prý pod přílivem uvědomělých keců dotyčného neomarxisty, přítele našich muslimských přátel a přesvědčeného vítače imigrantů, kapituloval. A přislíbil, že zasáhne. Osobně se mu nedivím. Naše vysoké školy jsou čím dále více ovládány tzv. „liberální levicí“, čti neomarxisty s antisemitskými sklony a milovníky budoucího Nového krásného světa, a tihle fanatici už zlikvidovali po světě mnoho vysokoškolských profesorů a akademických funkcionářů.

Podle mého odhadu a jistěže nepodložených řečí, hledá chlapec teplé místečko. Nejteplejší místečka jsou dnes u neziskovek. Anebo na nějaké k ničemu nepotřebné státní instituci. Kvalifikací je pak uvědomělost, politická korektnost a hodně ohebná páteř. Jo, a silný žaludek! Onen bojovník proti nevhodné literatuře není mezi mládeži sám. Po roce 1969 se jim říkalo „rychlokvašky“ a rychle kvasili k dobře placeným místům. Ale není sám. Není to tak dávno, co jeden mladík, středoškolák, exhiboval v TV a hlásal, že je nutno odstranit dabing, protože „náš lid“ se musí naučit cizí jazyky přímo z televize. Ve svých plamenný projevech poněkud opomněl fakt, že filmy se natáčejí i v jiných jazycích, než je angličtina. A uvedené příklady, že v Holandsku, Švédsku a Dánsku se pouští filmy v anglickém originále, nejsou žádný zázrak. Ani nejde o nějakou genialitu oněch národů. Je to, jako když u nás člověk něco poslouchá ve slovenštině nebo polštině. Proč to vypravím? Protože se pak rychle objevila jistá uvědomělá středoškolačka, která to prohlásila ze geniální nápad, přidala pár dalších „moderních“ myšlenek a hle: Není to ani měsíc, kdy s ní byl v mediích rozhovor, jak pojede studovat na vybranou vysokou školu v Anglii. Na stipendium… Tak to dnes chodí. Mladý Koniáš by také jistě přijal nějakou tu odměnu či nabídku, že?!

Onen bojovník proti nevhodné literatuře není mezi mládeži sám. Po roce 1969 se jim říkalo „rychlokvašky“ a rychle kvasili k dobře placeným místům.

Jenže to nějak prasklo. Že se kniha nedá na akademické půdě zakoupit. Existují tedy u nás studenti, kteří nemají rádi následníky pátera Koniáše, ani si nemyslí, že zakazování knih a jejich veřejné pálení (za nacistů) a tajné rozšrotování (za normalizace) je náš vzor.

No, pan rektor autorovi sdělil, že žádný zákaz neexistuje, přestože toho byl plný internet. Ještě u nás není internet tolik cenzurovaný. Ale co není dnes, může být zítra, a ví se, že už EU a americká levice plánuje „dozor nad internetem“ zavést! Co jiného je onen morální boj proti Fake news, než pokus legalizovat opět, a tentokrát po celé civilizaci, cenzuru?!

Nebudu vám říkat všechno, o čem se tam píše. Podtitul to jasně vyjadřuje.

Kniha je napsána hutně a čtivě. Rozhodně se tam dozvíte věci a objasní se vám vztahy, které by vás na první pohled ani nenapadly. Anebo byste je tak přesně nevyjádřili:

– vznik obrovských byrokratických aparátů a aristokracie [nová aristokracie viz. kapitoly 11 a12] jako oddělené sociální třídy jsou dostatečnými vysvětleními všech problémů západní civilizace, včetně kolapsu při střetu s islámem
– mravní úpadek, pokud k němu dochází, je z důsledků byrokratizace, nikoliv jeho příčinou
– různé skupiny mocných se snaží realizovat své zájmy, což je mnohdy velmi destruktivní pro civilizaci. Nejsou ale doklady o tom, že by šlo o jednotný plán, který realizují společně a vědomě
– to, co může působit jako existence centrálně řízeného spiknutí, je ve skutečnosti přirozeným důsledkem růstu byrokracie a nové aristokracie
– z hlediska obrany civilizace je takový stav horší, protože neexistuje žádné centrum, jehož zničením by byla civilizace zachráněna.

Kniha je napsána hutně a čtivě. Rozhodně se tam dozvíte věci a objasní se vám vztahy, které by vás na první pohled ani nenapadly.

To vysvětluje, proč se stále objevuje určité množství novinářů, politiků, mladých aktivistů, kteří nám přesvědčeně tvrdí, že k nám se nikdy velké množství muslimských imigrantů nedostane. A pokud s nimi diskutujete, snáší nesmyslná tvrzení, která při verifikaci prostě neobstojí. Autor k tomu říká: „Pokud narazíme na fakta, která by ukazovala k něčemu hodně neobvyklému, náš mozek je prostě vygumuje. Nebudou pro nás existovat.“ Proč je tomu tak? Protože prostě nemáme zkušenost se zánikem civilizace. Ale protože fakta se nakonec vždy prosadí, tak: „Skutečnosti ještě předloni označované za naprosto nemožné jsou dnes označované za běžné a vlastně normální. Např. řádění bojovníků Islámského státu v ulicích Paříže a Londýna.“

Jsem stále svědky útoků na „svět bílého muže“ a naše společnost je neomarxisty a „vítači“ vydávána za cosi obludného, což nějak nekoresponduje s fakty. V posledních dvou stoletích se jiné civilizace naopak snaží co nejvíce podobat naší civilizaci. Od přebírání vzoru oblečení, přes využívání techniky a vědy, napodobováním organizace celé společnosti, včetně zkoušením organizování voleb. Což je v mnoha civilizacích naprosto cizí, nikdy nepoužívaný prvek. Důvodem je chuť státi se tak bohatými a mocnými, jakými doposud jsme my. Cizí společnosti tedy hledají odpověď na otázku: „Kde se vzala ekonomická úroveň, která to vše umožnila? Kde se vzal (euroamerický) myšlenkový aparát, na kterém to stálo? Kde se vzalo měšťanstvo jako sebevědomá společenská vrstva zaměřená na obchod a výrobu a připravená v zásadě převzít moc? A především, kde se vzal onen typ člověka s psychikou toužící po svobodě, objevování a vynalézání? Onen typ člověka, který stvořil reformaci a renesanci. Onen typ člověka, který se nenechal zastrašit inkvizicí, hrozbou teroru ani čímkoliv jiným. Proč se podobní lidé nikdy neobjevili v jiných civilizacích? Co to vypovídá o kulturních vzorech, způsobu výchovy a celkovém prostředí?“ A zároveň některé civilizace se snaží tento model přizpůsobit svým dějinách a kořenům (Japonsko, Jižní Korea, Čína, Indie atd.), zatímco jiné se snaží tento úspěšný systém vyvrátit. V prvé řadě to jsou muslimové, v druhé řadě pak určitá část naší zpovykané, bohatě ekonomicky saturované společnosti. Navíc se u nás objevuje nový syndrom, a to že společnost začala ovládat nová šlechta. Která má jiný životní styl než obyvatelstvo, jinak myslí, její cíle jsou jiné než obyvatel, kterým vládne, a které my známe hlavně z bruselských komnat dvořanů EU. A pomalu nás ovládají i korporátní skupiny, jejichž cílem je… No, to si přečtěte v oné knize. Je dobrá. I myšlenky v ní obsažené.

Domnívá se například, ó hrůzo, že u lidí existují jen dvě pohlaví, ženy nejsou „utlačovaná menšina“ už proto, že jich je na světě víc, a že dítě nemůže mít dva tatínky a žádnou matku atd.

Autorem je totiž sociolog Petr Hampl, výkonný ředitel České společnosti pro civilizační studia, který se netají svým pravicovým smýšlením. Domnívá se například, ó hrůzo, že u lidí existují jen dvě pohlaví, ženy nejsou „utlačovaná menšina“ už proto, že jich je na světě víc, a že dítě nemůže mít dva tatínky a žádnou matku atd.

Zajímavou předmluvu ke knize napsal filosof Jan Keller, zástupce světa levicové inteligence, poslanec Evropského parlamentu.

No, stále slyšíme, že je naše společnost děsivě rozdělena, že nenacházíme žádná společná témata a myšlenky. A hele, tahle kniha dokazuje, že existují témata a myšlenky, na kterých se shodneme odleva doprava.

Publikováno 30. května 2018 na serveru Neviditelný pes

Zpět na obecnou informaci o knize.