Druhý pohled z 19.2.: Světlá strana sociálních sítí
Japonská firma Paro vyrábí plyšová lachtaní mláďata vybavená umělou inteligencí, která si s vámi mohou povídat. Pro vás ale vyráběna nejsou. Firma Paro je cíleně vyvinula pro lidi trpící některými formami stařecké demence a zdá se, že fungují. Interakce s nimi skutečně napomáhá částečné regeneraci mozku.
Uvádím to jako příklad toho, že sociální sítě a jiné internetové nástroje nemusejí být jen zlé a nemusejí jen poškozovat mozek. Mohou být vytvářeny tak, aby mozek stimulovaly a trénovaly. Problém je v tom, že provozovatelé sociálních sítí a internetových her nejsou placeni podle toho, jak budou lidem prospěšní. Jsou placeni podle toho, kolik z nich vytáhnou peněz. A tak nevyvíjejí nástroje, které pomáhají, nýbrž nástroje, které vytvářejí závislost.
Jinými slovy: problém nevězí v samotné technologii, ale v prostředí, které odměňuje špatné jednání a trestá dobré jednání.
Chtít po lidech, aby si vybírali aplikaci prospěšnou místo aplikace návykové, je obyčejná pitomost. Víme to minimálně od raných televizních dob, kdy se lidstvo zbavovalo iluzí, že je možné vybírat si chytré výukové programy místo ohlupujících. Běžný lidský mozek přece z principu nemůže být schopen vybrat si prospěšné místo škodlivého (pokud jde o působení na mozek). Řeči o svobodě volby v tomto případě nemají jiný význam než jakékoli jiné posměšné poznámky.
Prostě buď tu budou sociální sítě, které budou stimulovat a pomáhat, nebo sociální sítě v současné podobě. Vývoj a provoz těch pozitivních by ovšem musel někdo zaplatit a někdo by musel zajistit, aby jim nekonkurovaly produkty ničící mozek. V tuto chvíli to vypadá utopicky, ale tím není řečeno, že taková situace nebude za pár let. Když ne na Západě, tak jinde.
K tomu ještě dvě poznámky.
Za prvé: nevíme zcela jistě, zda mohou být sociální sítě či podobné nástroje stimulující zdravý rozvoj mozku opravdu vytvořeny. V tuto chvíli to vypadá logicky, řada dílčích poznatků působí slibně, ale dokud ta věc není vyvinuta a otestována, kdo ví…
Za druhé: sociální sítě jsou jen nevinnou dětskou hrou proti vztahové umělé inteligenci (například replika.ai nebo character.ai), která vytváří „životního partnera“ – přesně tak chápavého, zábavného, eroticky jiskřícího nebo jakéhokoli jiného, jakého potřebujete. Žádný živý člověk nedokáže tak přesně vyhovět tomu, po čem zrovna toužíte.
A opět narážíme na stejný problém. Algoritmy vztahových umělých inteligencí jsou psány tak, aby vyvolávaly závislost, včetně toho, že vám nahradí jiného člověka. Místo aby šlo o průvodce, který vám na chvíli pomůže v osamělosti, ale zároveň poradí, jak se seznámit, jak budovat zdravý vztah s živým člověkem, povzbudí vás, abyste na sobě pracovali, a bude pečlivě hlídat, aby nevznikla závislost.