Tichá válka na německých školách

Je zvláštní, že ty nejzajímavější věci tak často unikají pozornosti tisku. Třeba důkladná studie o poměrech na německých školách, kterou v prosinci loňského roku vydal institut DEVI e.V. , sdružení pro demokracii a rozmanitost ve školách a v odborném vzdělávání. Nicméně i sluníčkářská instituce projevila německou důkladnost a vznikl nesmírně zajímavý dokument, který je k dispozici zde.

Je to svým způsobem fascinující výpověď o školním sektoru, který je pod tlakem islámských fundamentalistických skupin, a který německé úřady hodily přes palubu. Ale dokument děsivý, když si uvědomíte, že tady se formuje budoucnost Německa. A všechny ty německé holky, které jsou pro své migrační spolužáky jen špinavými děvkami, taky mají nějaké city a nějakou psychiku. Stejně tak kluci šikanovaní migrantskými gangy. A co to znamená, když vědec suše podotkne, že uprchlíci z válek na blízkém východě si přivážejí „nežádoucí technické schopnosti“ a „posunuté civilizační limity“ (to znamená, že vám umí uříznout hlavu a nebudou s tím mít problém).

Pro českého čtenáře shrnuji závěry dokumentu:

Za prvé. Oficiální tvrzení o tom, že dění na školách má jen malý význam pro radikalizaci, se ukazují jako nesprávné.

Jinými slovy, kdyby byla pravidla nenáboženského státu tvrdě vymáhána aspoň ve školách, značně by ulehčilo celkovou situaci.

Za druhé. Předstírat, že islamismus nemá nic společného s muslimskou populací a že se týká jen několika fanatiků, je popřením reality.

Za třetí. Počátky radikalizace je třeba hledat v šíření protidemokratických postojů a konfrontační náboženské praxi.

Studie podrobně ukazuje, že existuje jasná cesta od toho, kdy se mladý muslim začne více zajímat o své náboženství, k násilnému extrémismu. Netvrdí ovšem, že každý projde všemi stádii.

…existuje jasná cesta od toho, kdy se mladý muslim začne více zajímat o své náboženství, k násilnému extrémismu. Netvrdí ovšem, že každý projde všemi stádii.

Za čtvrté. Školy musí dostat plnou podporu jak ve vztahu k islamismu obecně, tak ke specifickým skupinám, jako jsou čečenské gangy.

Za páté. Musí existovat jasná pravidla pro oznamování nežádoucích situací a pro používání represe při jejich řešení. Zkrátka, státní moc musí být schopna reagovat na agresi fundamentalistů rázně a nekompromisně.

Za šesté. Učitelé jsou pod tlakem a potřebují širokou podporu. Nemohou detailně znát náboženské záležitosti, nemohou vědět, kde narazí na problém a zároveň školy potřebují například odbornou pomoc pro sestavení takového školního řádu, který zajistí nenáboženské poměry na škole a obstojí při žalobách.

Za sedmé. Mělo by existovat jedno místo, kde se budou shromažďovat veškeré informace o náboženských konfliktech a radikálnějších náboženských projevech ve školách.

V současné době je tomu totiž tak, že většina případů se zametá pod koberec, takže nikdo nemá celkový přehled, k jak masivní radikalizaci mládeže dochází.

Je fajn, že studie existuje. Ale je také jasné, že její závěry nebudou uvedeny do života. Stejně jako nebyly do života uvedeny závěry a doporučení francouzské školní inspekce, která vydala alarmující zprávu o radikalizaci mladých muslimských žáků už v roce 2004.

České bezpečnostní složky mají mezitím jiné priority. Stíhání občanů, kteří nesouhlasí s vládou v nějaké zahraničně-politické záležitosti.