Druhý pohled z 11.10.: O politickém svádění

„Znásilnění je beta. Svádění je alfa. Nemasakrujte mládežnický tábor – naverbujte ho.“

Tenhle starší citát Curtise Yarvina připomínám po volbách a po sérii poznámek o tom, co kdo pokazil. Yarvin tentokrát nepíše o chybách (i když o nich píše dost často), ale o tom, jak úplně nejlépe by se to dalo dělat. Co je vrchol elegance v boji o moc. Říká: Buďte tak skvělí, zajímaví a úžasní, že i část vašich soupeřů bude muset uznat, že jste lepší i podle jejich měřítek.

Ve skutečnosti je to komplikovanější. Eleganci myšlení nemůže předvádět někdo, kdo je ve vězení nebo všude zablokován. Některé příznivce druhé strany oslovit nedokážete. Na zfanatizovaný dav kroužkující Lipavského jen těžko zapůsobíte nějakým intelektuálním výkonem. Nebo na vymyté mozky končící výkřiky o tom, že Putin je Hitler. Nicméně vždy existují nějaké okrajové skupiny, které mají trochu přesnější vidění. Vždy tam je pár lidí, kteří přemýšlí, zda nepřeběhnout do druhého tábora.

Navíc té skvělosti je celá škála, a nakonec je lepší být docela dobrý než být mizerný. Obávám se ale, že od časů Martina Konvičky nemá česká anti-globalistická strana nikoho, kdo by mohl imponovat. Snad jen postavy na hranici politického a intelektuálního dění, jako Ilona Švihlíková nebo Ivo Budil, a samozřejmě postavy minulé generace jako Miloš Zeman a Václav Klaus.

Dle mého soudu to souvisí s formováním kontraelity. Pokud na to jednou dojde, zcela přirozeně k ní budou patřit i osobnosti, které budou vzbuzovat nenávist, ale i soupeři budou uznávat, že mají proti sobě někoho, kdo vzbuzuje respekt.