Druhý pohled z 8.1.: Vládnutí naruby

Frank Furedi (ano, je to ten sociolog, se kterým jsem si dopisoval při dokončování Cesty z nevolnictví) napsal hezký článek o změnách v evropské politice. O tom, jak zmizela levice a pravice a zůstal agresivní střed, který se neodvolává na žádnou ideologii, nýbrž na neutrální technokratické vládnutí. A tuhle pozici domněle chrání před „extrémy“, nebo to aspoň předstírají. Extrémem je každý, kdo jejich stanoviska i třeba jen mírně zpochybňuje.

Souhlasím, rétorika vrcholných evropských politiků taková opravdu je. Jenže moment!

Střed přece znamená pozici, kde dokážete mluvit s každým. S každým dokážete najít společnou řeč. Když jste střed, máte na výběr mezi středo-levou a středo-pravou vládou, která zahrnuje v zásadě kohokoliv. Jenže tady máme „střed“, který nedokáže najít společnou řeč téměř s nikým. Neustále vyhlašuje delší a delší seznamy, s kým není ochoten ani mluvit, natož spolupracovat.

Technokratické vládnutí znamená zaměření na výsledky. Docela pragmaticky se dělá to, co přináší výsledky. Jenže i kdyby se vzaly ty cíle, které vyhlašují, tak jejich klimatické aktivity nezpomalují nárůst teplot, jejich válečnické aktivity nevedou k oslabení Ruska. A zjevně jsou spokojeni. To znamená, že skutečným cílem nebylo dosažení nějakého výsledky. Tohle je pravý opak technokracie!

Evropě tedy vládne střed, který vůbec není středem a technokraté, kteří vůbec nejsou technokraty. Což už asi málokoho překvapí.